Manea Mănescu
Manea Mănescu (9. srpna 1916, Brăila – 27. února 2009, Bukurešť) byl rumunský komunistický politik. Pět let, od 27. února 1974 do 29. března 1979, byl předsedou vlády. Zastával řadu dalších funkcí: ministr financí (1955–1957), předseda státní plánovací komise (1972–1974), místopředseda Státní rady, de facto viceprezident (1969–1972).[1] Jeho mocenský vzestup souvisel i s tím, že byl švagrem diktátora Nicolae Ceaușesca.
| Manea Mănescu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. srpna 1916 Brăila |
| Úmrtí | 27. února 2009 (ve věku 92 let) Bukurešť |
| Povolání | politik a ekonom |
| Ocenění | Řád 23. srpna Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky Řád Tudora Vladimireska |
| Politická strana | Komunistická strana Rumunska |
| Funkce | Předseda vlády Rumunska (1974–1979) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
V roce 1938 vstoupil do Komunistické strany Rumunska. Vystudoval Akademii ekonomických studií v Bukurešti. Po státním převratu 23. srpna 1944 pracoval ve Svazu komunistické mládeže. V roce 1951 byl jmenován vedoucím katedry ekonomie na Bukurešťské univerzitě a zároveň generálním ředitelem Ústředního ředitelství statistiky. Dva roky pak působil jako ministr financí. Odvolán byl v roce 1957. V roce 1960 byl zvolen do ústředního výboru strany. Jeho mocenská kariéra nabrala nový dech v polovině 60. let, když začala stoupat hvězda jeho švagra a spolupracovníka z komsomolu Ceaușesca. V prosinci 1967 byl jmenován předsedou Rady pro hospodářský a sociální rozvoj. V prosinci 1968 byl povýšen na řádného člena výkonného výboru Komunistické strany Rumunska, v březnu 1974 se stal předsedou vlády. Odstoupil roku 1979, údajně kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Zůstal nicméně nablízku Ceaușescovi a jeho ženě Eleně až do rumunské revoluce v roce 1989. Budovu ústředního výboru opustil helikoptérou spolu s nimi 22. prosince.[2] Musel ovšem vystoupit ve Snagovu, aby snížil váhu přeplněného vrtulníku, a vrátil se domů. Krátce poté byl zatčen a převezen na leteckou základnu v Deveselu, kde byl držen ve vazbě až do 31. prosince. Na začátku roku 1990 byl souzen společně s Emilem Bobuem, Ionem Dincou a Tudorem Postelnicuem a odsouzen na doživotí za účast na genocidě. V odvolacím řízení mu byl trest snížen na 10 let. Ve vězení si odseděl dva roky a 12. listopadu 1992 byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn na svobodu.
Profesor Marylandské univerzity Vladimir Tismăneanu Mănescua charakterizovaly slovy: "Tupý byrokrat, extrémně rigidní marxistický ekonom a bezpodmínečný stoupenec komunistických dogmat. Spolupracoval na udržování nejpustošivějšího kultu osobnosti despoty a jeho manželky. Jeho poklony před Ceauşescem (při nichž fyzicky trpěl, protože kvůli chronickému ischiasu nosil korzet) a jeho projevy nekonečné servility jsou památné. Mezi Ceauşescovými patolízaly Mănescu vynikal naprostým nedostatkem míry při chválení vůdce a při ospravedlňování těch nejkatastrofálnějších ekonomických a sociálních rozhodnutí. Mănescu byl horlivým, nekajícným úředníkem Zla."[2]
Byl též proslulý tím, že využil svých akademických pozic, aby zajistil akademické tituly pro Ceauşesca, který jinak jen stěží dokončil základní vzdělání.[3]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manea Mănescu na anglické Wikipedii.
- ↑ A murit Manea Mănescu, fost premier al României. Mediafax.ro [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ a b TISMĂNEANU, Vladimir. Cine a fost Manea Mănescu: Un impenitent funcţionar al Răului. Radio Europa Liberă. 2015-04-29. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. (rumunsky)
- ↑ GHERING, Silviu. Manea Mănescu, tovarășul credincios care i-a semnat lui Nicolae Ceaușescu diploma de „intelectual” și ultimul care i-a... pupat mâna!. Fanatik.ro [online]. 2021-02-27 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (rumunsky)