Ma Sü-lun

Ma Sü-lun
Ma Sü-lun
Narození	27. dubna 1885
Úmrtí	4. května 1970 (ve věku 85 let)
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater	Hangzhou High School
Povolání	jazykovědec
Zaměstnavatel	Pekingská univerzita
Politická strana	Kuomintang
Funkce	ministr školství Čínské lidové republiky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ma Sü-lun (čínsky pchin-jinem Mǎ Xùlún, znaky zjednodušené 马叙伦, tradiční 馬敘倫; 27. dubna 1885 — 4. května 1970) byl čínský lingvista, pedagog, spisovatel a politik. Ve 20. a 30. letech se aktivně účastnil politického života v Číně, opakovaně byl náměstkem ministra školství, od roku 1923 byl členem Kuomintangu. Ve 30. letech se angažoval v hnutí za národní jednotu v boji proti japonské invazi. Od roku 1945 organizoval Čínské sdružení pro rozvoj demokracie, která se přiklonila na stranu komunistů a roku 1949 se podílel na ustavení Čínské lidové republiky. V nové republice zaujal prestižní politické funkce, byl členem ústřední lidové vlády a místopředsedou výboru pro kulturu a vzdělání státní administrativní rady (obojí 1949–1954), ministrem školství (1949–1952), ministrem vysokého školství (1952–1954), místopředsedou Čínského lidového politického poradního shromáždění (od 1965). V Čínském sdružení pro rozvoj demokracie byl předsedou ústředního výboru (od 1950), současně byl místopředsedou ústředního výboru Čínské demokratické ligy (od 1953).

Život

Ma Sü-lun se narodil 27. dubna 1885 v okrese Žen-che (v současnosti obvod Jü-chang města Chang-čou) v provincii Če-ťiang. Zapojil se do čínského nacionalistického hnutí, roku 1910 se připojil k Jižní společnosti (Nan še), revoluční literární a vlastenecké organizaci založené Liou Ja-c’em. Podpořil protimandžuské povstání roku 1911 a roku 1913 s Čang Tchaj-jenem v Šanghaji založil Velký republikový deník, jehož se stal šéfredaktorem. Roku 1913 byl jmenován profesorem Pekingské univerzity, roku 1915 rezignoval na protest proti politice Jüan Š’-kchaje, po jeho porážce se vrátil na univerzitu a během hnutí čtvrtého května byl zvolen předsedou Svazu zaměstnanců pekingských vysokých a středních škol.

Roku 1921 převzal resort školství ve vládě provincie Če-ťiang. Po reorganizaci pekingské vlády se vrátil do Pekingu jako náměstek ministra školství. V roce 1923 vstoupil do Kuomintangu, v pekingské organizaci KUomintangu odpovídal v propagandu. Roku 1926 se po násilném potlačení demonstrace z 18. března postavil proti pekingské vládě a byl nucen uprchnout do Če-ťiangu. Tam vyzval guvernéra aby podpořil Severní pochod Kuomintangu; po obsazení Če-ťiangu kuomintangskou armádou vstoupil do čeťiangské vlády, podpořil Čankajškův protikomunistický převrat. Roku 1928 přijal úřad náměstka ministra školství v kuomintangské vládě. V roce 1931, po japonské invazi do Mandžuska, inicioval založení Pejpchingské kulturní společnosti a Severočínského svazu lidové spásy. Od roku 1935 se zasazoval o vytvoření protijaponské národní jednotné fronty. Na podzim 1936 odcestoval do S’-čchuanu, aby se pokusil přesvědčit tamního guvernéra Liou Sianga, aby přiměl Čankajška k odporu proti Japoncům. Roku 1937 odešel do Šanghaje a soustředil se na literární činnost.

Po vítězství v protijaponské válce v roce 1945 se zapojil do vlasteneckého demokratického hnutí; v prosinci 1945 společně s Sü Kuang-pchingem, Čou Ťien-ženem a Čao Pchu-čchuem a dalšími založil Čínské sdružení na podporu demokracie (CAPD) a s podporou podzemních organizací Komunistické strany Číny a 53 lidových organizací Šanghaje Šanghajskou federaci lidových sdružení, jejímž byl jmenován výkonným předsedou. V červnu 1946 se připojil k Šanghajské lidové petiční skupině za mír a odjel do Nankingu, aby vyzval k míru; v Nankingu byli členové skupiny zbiti kuomintangskými agenty, přičemž byl Mao Sü-lun vážně zraněn. Po tomto incidentu ho ostentativně v nemocnici navštívili Čou En-laj, Tung Pi-wu a Teng Jing-čchao z delegace komunistické strany v Nankingu a Mao Ce-tung a Ču Te mu z Jen-anu poslali soustrastné telegramy. Ma Sü-lun v odpovědi uvedl: „Naděje Číny může spočívat pouze ve vás.“ Koncem června 1946 zahájila nacionalistická armáda totální útok na osvobozené oblasti a potlačila vlastenecké demokratické hnutí. To Ma Sü-lun ostře odsoudil. Koncem roku 1947 s pomocí Komunistické strany Číny přešel ze Šanghaje do Hongkongu, kde spoluzaložil založil hongkongskou pobočku Čínského sdružení na podporu demokracie. Roku 1948 odešel z Hongkongu do komunisty ovládaných oblastí a v lednu 1949 s dalšími členy vedení Čínského sdružení pro podporu demokracie rozhodně podpořil komunistickou stranu.

V červnu 1949 se zúčastnil přípravného zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění, stal se členem jeho stálého výboru, byl zodpovědný za výběr státní vlajky, znaku a hymny Čínské lidové republiky. Po vzniku Čínské lidové republiky působil jako člen ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky, členem státní administrativní rady a místopředsedou jejího výboru pro kulturu a vzdělávání, ministr školství (1949–1952) a ministr vysokého školství (1952–1954) ústřední lidové vlády. Zaujímal vysoké funkce v zastupitelských a poradních sborech ČLR, od roku 1949 byl členem stálého výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění a od roku 1965 jeho místopředsedou, v letech 1954–1964 byl členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Byl přijat za člena Čínské akademie věd, patřil k předním čínským lingvistům, věnoval se zejména gramatologii a historické fonologii čínštiny, podílel se na reformě čínského písma.

V roce 1950 byl na prvním sjezdu Čínského sdružení na podporu demokracie zvolen předsedou ústředního výboru sdružení, předsedou ústředního výboru byl volen znovu i na následujících sjezdech (druhém a třetím). V květnu 1953 byl kooptován za místopředsedu ústředního výboru Čínské demokratické ligy a poté byl zvolen místopředsedou ústředního výboru Čínské demokratické ligy na jejím druhém a třetím sjezdu.

Zemřel 4. května 1970 v Pekingu. Pohřben je na Papaošanském revolučním hřbitově v Pekingu.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ma Sü-lun na Wikimedia Commons