Mávání ctností

okázalé předvádění morálních hodnot

Mávání ctností nebo také signalizace ctností (anglicky virtue signalling) je pejorativní neologismus pro okázalé předvádění morálních hodnot.[1] Zjednodušeně, pokud například osoba široce prohlašuje na sociálních médiích podporu určitému hnutí anebo myšlence, ale dělá to vnitřně pro to, aby získala kredit a povýšila se nad ostatní, jedná se o mávání ctností. V evoluční psychologii a signalizační teorii je mávání ctností považováno za přirozené chování[zdroj?], které může mít na kolektivní úrovni jak prospěšné tak i škodlivé účinky závisící na různých faktorech. Mimo akademickou půdu se často používá pejorativně[zdroj?].

Historie editovat

Ačkoli se slovní spojení objevilo v dřívějších náboženských akademických pracích v letech 2011[2] a 2010,[3] termín „mávání ctností“ se připisuje britskému novináři Jamesovi Bartholomewovi, který jej uvedl u svého článku v deníku The Spectator v roce 2015[4] a následně si nárokoval kredit za jeho vytvoření v pozdějších článcích.[5] Emily Brewster, editorka slovníku Merriam-Webster popisuje mávání ctností jako akademicky znějící protějšek termínu „humblebrag“, což je termín vytvořený Harrisem Wittelsem v roce 2010[6] popisující používání zdánlivě skromných nebo sebepodceňujících prohlášení, jejichž cílem je upozornit na vlastní úspěch, kupř. „Mám tak málo času, že nemám kdy utrácet peníze.“

Psychologové Jillian Jordan a David Rand tvrdí, že mávání ctností (tedy dle jejich slov falešné rozhořčení) je od skutečného rozhořčení odlišitelné. Nicméně ve většině případů jednotlivci, kteří mávají ctností, taktéž zažívají skutečné pobouření.[7] Lingvista David Shariatmadari v The Guardian říká, že samotný akt obvinění někoho z mávání ctností je aktem mávání ctností sám o sobě, a že jeho nadužívání jako útok ad hominem během politických debat ho učinilo nesmyslným politickým buzzwordem.[8] Zoe Williams, která také psala pro The Guardian, navrhla, aby věta byla „další urážkou socialistů šampaňského“.[9]

Používání editovat

Mávání ctností nabylo na popularitě jako pejorativní termín odsuzující až příliš dobré, leč prázdné společenské činy. V Bartholomewově původním článku je signalizace ctnosti popsána jako veřejný akt s velmi malými souvisejícími náklady, který má informovat ostatní o něčem společensky přijatelném spojeným s danou otázkou.[4]

Marketing editovat

Ani společnosti se nevyhnuly kritice za mávání ctností, ať v marketingu, vztazích s veřejností anebo komunikací značky.[10] Demonstrativní spotřeba byla popsána jako forma spotřebitelského mávání ctností.[11][12]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virtue signalling na anglické Wikipedii.

  1. Virtue signalling – Definition of virtue signalling [online]. Oxford Dictionaries – English [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. 
  2. BULBULIA, Joseph. Spreading order: religion, cooperative niche construction, and risky coordination problems [online]. SpringerLink [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  3. PYYSIÄINEN, Ilkka. Religion, Economy, and Cooperation. [s.l.]: De Gruyter, 2010. Dostupné online. ISBN 978-3-11-024632-2. S. 36. 
  4. a b BARTHOLOMEW, James. The awful rise of 'virtue signalling' [online]. The Spectator, 2015-04-18 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  5. BARTHOLOMEW, James. I invented 'virtue signalling'. Now it's taking over the world [online]. The Spectator, 2015-10-10 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  6. PETERS, Mark. Virtue signaling and other inane platitudes - The Boston Globe [online]. BostonGlobe.com, 2015-12-24 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  7. JORDAN, Jillian; RAND, David. Opinion | Are You 'Virtue Signaling'?. The New York Times. 2019-03-30. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  8. SHARIATMADARI, David. Virtue-signalling – the putdown that has passed its sell-by date. The Guardian. 2016-01-20. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. 
  9. WILLIAMS, Zoe. Forget about Labour's heartland – it doesn't exist. The Guardian. 2016-04-10. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. 
  10. MONDALEK, Alexandra. As Brands Rush to Speak Out, Many Statements Ring Hollow [online]. The Business of Fashion, 2020-06-02 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  11. RAY, Augie. Beware of Virtue Signaling in Brand Communications About COVID-19 [online]. Social Media Today, 2020-03-17 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  12. WALLACE, Elaine; BUIL, Isabel; DE CHERNATONY, Leslie. ‘Consuming Good’ on Social Media: What Can Conspicuous Virtue Signalling on Facebook Tell Us About Prosocial and Unethical Intentions?. Journal of Business Ethics [online]. 2018-08-21 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. DOI 10.1007/s10551-018-3999-7. 

Literatura editovat

  • GEOFFREY, Miller. Virtue Signaling: Essays on Darwinian Politics & Free Speech. [s.l.]: Cambrian Moon, 2019. 199 s. ISBN 978-1-951555-06-1. 
  • ORLITZKY, Marc. Integrity in Business and Management: Cases and Theory. Routledge: Routledge Studies in Business Ethics, 2018. 194 s. ISBN 978-1-138-80877-5. Kapitola 9. Virtue Signaling: Oversocialized 'Integrity' in a Politically Correct World, s. 172–182. 

Související články editovat