Lovecký oštěp

Lovecký oštěp, též kančí oštěp nebo kančí péro, je těžký lovecký oštěp o celkové délce 160 až 230 cm, který se od 15. století používá v myslivosti při lovu prasete divokého ze vzdálenosti do deseti kroků. Největší rozmach tato zbraň zažila v období renesance a baroka, kdy byla prasata divoká lovena převážně štvanicí s pomocí psů v lečích obehnaných sítěmi nebo plátny. Lov nejčastěji probíhal tak, že divočáka pronásledovali lovečtí psi. V okamžiku, kdy se prase zastavilo a začalo na psy útočit, lovec se přiblížil a zblízka mu vbodl oštěp do hrudi. Někdy se také lovci s oštěpem stavěli do cesty útočícmu praseti a nechali ho naběhnout na pevně zapřený oštěp, na který se vlastní vahou nabodlo. V tomto případě byla životně důležitou součástí zbraně kovová příčka upevněná těsně pod hrotem, nazývaná klíp, která omezovala hloubku vpichu.

HJRK A 32 - Boar spear head of Frederick IV of the Tyrol, c. 1430.jpg

Oboustranně broušená kovaná čepel ve tvaru listu, uprostřed zpravidla zesílená vyvýšeným žebrem a se zřetelným krčkem a tulejí, jejíž součástí je klíp,, je dlouhá 30 až 35 cm.[1] Konstrukce a tvar čepele zaručuje, že se při použití nemůže zlomit. Úlohou čepele je proniknout do hrudního koše a způsobit pneumotorax (proto je hrot poměrně masivní), vedlejším a méně důležitým účinkem je narušení krevního oběhu.

Násada zpravidla vyrobená z houževnatého jasanu musí být v čepeli zasazena hluboko. Pro jisté držení bývá na průřezu šesti až osmihranná a ke zlepšení úchopu je ovinuta řemeny tak, aby bylo možné čepelí v těle zvířete otočit i rukou mokrou nebo zpocenou.

Honosné kančí oštěpy z lovecké výbavy vládců a šlechticů měly čepel bohatě zdobenou rytinami a ratiště opatřené třásněmi v heraldických barvách majitelů.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Dolínek, V; Durdík, J: Historické zbraně. Naše vojsko, s. r. o, 2008.

Externí odkazyEditovat