Wikipedie

Lorenzo Suscipj

italský fotograf

Lorenzo Suscipj (1802, Řím – 1885[1]) byl italský malíř a fotograf, průkopník fotografie v Itálii.

Lorenzo Suscipj
Narození1802
Řím
Úmrtí1885 (ve věku 82–83 let)
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

O Lorenzovi Suscipjovi je dostupných velmi málo informací, ale mohl by být pravděpodobně prvním umělcem v Římě, který použil nový vynález daguerrotypie a pořídil první panoramatický snímek v Itálii.

Víme, že filolog, fonetický vědec a anglický cestovatel Alexander John Ellis podnikl cestu do Itálie v letech 1840 a 1841 a právě v Římě dostal nápad vytvořit měsíčník s názvem L'Italia in Daguerreotipo (Italy Daguerreotyped) přímo z města a požádal Achilla Morelliho a Suscipje, aby fotografovali architekturu města. Suscipj byl v těch letech již známým malířem krajin.[2] Ellis naplánoval, jak by měl časopis vypadat: musel obsahovat 32 obrázků a pod každým z nich muselo být uvedeno datum, název fotografované budovy a stručný popis, odkud byl pořízen. Velikost publikace zvolil ve formátu 15×20 cm. Vydána měla být v roce 1845, ale nikdy vydána nebyla. Neznáme důvody, můžeme předpokládat, že Ellis poté, co se dozvěděl, že ostatní před ním, v Paříži, vydali podobný časopis, ztratil zájem, protože už to nebyla novinka. Nebo si můžeme myslet, že jako filolog byl v tomto sektoru velmi zaneprázdněn, že už neměl čas svůj projekt kultivovat.[3]

V červnu 1841 víme, že Suscipj byl autorem nejstarší panoramatické fotografie vyrobené v Itálii, sestávající z osmi velkých daguerrotypií, 30 x 35 cm, pořízené z vrcholu kostela San Pietro v Montoriu.[4] Vojenskou službu absolvoval v roce 1847 v hodnosti desátníka v 6. rotě Občanské stráže a měl jako seržanta malíře Gioacchina Altobelliho, který by se po roce 1858 stal také fotografem.[5]

Ačkoli nadále fotografoval římskou klasickou architekturu, to, co Suscipje a jeho ateliér proslavilo, byla komerční aktivita portrétisty, protože před jeho daguerrotypickou fotografickou kamerou pózovala většina římské buržoazie díky nové módě portrétu se slavnostním oblečením. To bylo možné především díky novým technickým objevům, které umožnily zhotoviz negativ a posléze už ne pouze jednu kopii. Nejen to, ale zavedení kalotypie a kolodiový proces umožnilo výrazně snížit rychlost závěrky, jak je uvedeno v reklamě, která Suiscipj sám publikoval zveřejněním v římském deníku Diario Ordinario dne 21. června 1842, který zněl Optik a strojník na Via del Corso 182, kromě toho, že provozuje svůj obchod,... a co je v těchto profesích nejžádanější, provádí portréty strojem Daguerreotype v rozmezí 15 až 35 sekund... pomocí nejnovějšího vynálezu Mr. Fizeau. Přičemž v reklamě zmiňoval vynález s využitím chloridu zlata, které Hippolyte Fizeau představil pařížské Akademii věd již v březnu 1840.[6][7]

Oznámení pokračovalo údaji o ceně a různých službách fotografa (skupinové portréty, provize za pohledy na Řím a jeho okolí, sochy interiérů ateliérů a další), což byla činnost, ve které pokračoval až do své smrti v roce 1855, poté, co získal další důležitý úspěch reprodukcí fresky Guida Reniho zobrazující Auroru v paláci Pallavicini Rospigliosi[7][8]

Suscipjovo studio bylo v těch letech v Římě proslulé natolik, že po jeho smrti pokračovalo v činnosti vedené jeho manželkou Virginií De Andreis a dětmi až do počátku 20. století. To pravděpodobně přispělo k tomu, že i v posledních letech byly publikovány některé nesprávné informace, například o tom, že fotografovi byly chybně připisovány snímky „analogicky“ i v pozdějších obdobích nebo na základě ne zcela ověřených podpisů. Existují také portréty roztroušené v různých soukromých sbírkách.[9] Dalším prvkem, který způsobil zmatek, byl prvek týkající se data jeho smrti. Existují autoři, kteří datum jeho smrti umístili do roku 1885 [10], někteří „do roku 1893 a později“[11] a někteří dokonce do roku 1901.[12]

Pocty editovat

V roce 1999 magistrát Říma z iniciativy Výboru pro podporu fotografie zasvětil oblast Grottaperfetta fotografii a pojmenoval ulice podle některých fotografů, včetně zahrady zvané „Parco della Fotografia“. V názvech ulic se kromě jména Lorenzo Suscipj objevili také Louis Daguerre, Tina Modotti, Giacomo Caneva, Giacomo Brogi nebo Giorgio Sommer.

Muzea a veřejné sbírky editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Suscipj na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ https://books.google.it/books/about/L_Italia_d_argento.html?id=hB6KU-I3wfcC&redir_esc=y
  2. ↑ books.google.it. Dostupné online. 
  3. ↑ books.google.it. Dostupné online. 
  4. ↑ www.fotologie.it. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ www.catalogoitalyfoto.com. Dostupné online. 
  6. ↑ Piero Becchetti, La fotografia a Roma dalle origini al 1915, in Colombo editore, 1983.
  7. ↑ a b Piero Becchetti, Lorenzo Suscipj: pioniere della fotografia in Roma, in Bollettino dei Musei Comunali di Roma, 1996.
  8. ↑ books.google.it. Maria Francesca Bonetti e Monica Maffioli, L'Italia d'argento. 1839-1859: storia del dagherrotipo in Italia, in Fratelli Alinari, 2003. URL consultato il 3-10-2019.. Dostupné online. 
  9. ↑ books.google.it. Dostupné online. 
  10. ↑ www.fotologie.it. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  11. ↑ books.google.it. Dostupné online. 
  12. ↑ www.gri.it. Dostupné online. 
  13. ↑ https://www.getty.edu/art/collection/artists/6346/lorenzo-suscipi-italian-1802-1885/
  14. ↑ http://collections.mnbaq.org/fr/artiste/600012000

Literatura editovat

  • Piero Becchetti, La fotografia a Roma dalle origini al 1915, Feltrinelli, 1983
  • Maria Francesca Bonetti e Monica Maffioli, L'Italia d'argento. 1839–1859: storia del dagherrotipo in Italia, Fratelli Alinari, 2003

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Suscipj na Wikimedia Commons
  • (italsky) La fotografia a Roma dalle origini al 1915, Piero Becchetti (it), éditions Feltrinelli, 1983
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lorenzo_Suscipj&oldid=21965069“