Lockheed Martin X-35

demonstrátor vojenského letadla, který vznikl v rámci programu Joint Strike Fighter

Lockheed Martin X-35 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun s vlastnostmi stealth Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC. Zájem o nový víceúčelový letoun projevovala také RAF[2]Royal Navy.[3][4] Kromě letounu s klasickým vzletem (CTOL) vznikl přestavbou demonstrátor, který byl určen pro předvedení schopností krátkého vzletu a svislého přistání (STOVL) a také byl vyroben demonstrátor, který byl určen pro potřeby námořního letectva.

Lockheed Martin X-35
X-35B nad základnou Edwards
X-35B nad základnou Edwards
Určenídemonstrátor víceúčelového bojového letounu
PůvodUSAUSA USA
VýrobceLockheed Martin
Konstruktérská skupinaSkunk Works
První let24. října 2000[1]
Charaktervyřazen
UživatelDARPA
Vyrobeno kusů2
VariantyX-35A

X-35B

X-35C
Další vývojLockheed Martin F-35 Lightning II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společnost Lockheed Martin, která letoun navrhla vycházela z projektu F-22.[5] Konkurentem v programu JSF byl pro Lockheed Martin letoun X-32 od společnosti Boeing. Vítězem se stal letoun X-35, který pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.[6]

 
Logo programu JSF
 
X-35A doplňuje palivo z letounu Boeing KC-135 Stratotanker

DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt ASTOVL, což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století.[7][8] Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.[7]

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Lockheed Martin a Boeing přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35.[1] Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy.[9][10] Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.[9]

X-35 byl navržen skupinou Skunk Works.[11][12] Jeho varianta X-35A uskutečnila svůj první let 24. října 2000.[1][13]

Po zkoušení letového programu X-35A byl letoun přestavěn na variantu X-35B, která byla určena pro testování koncepce letounu se schopností krátkého vzletu a svislého přistání. X-35B byl podle tvrzení společnosti Lockheed Martin prvním letounem, který zvládl dosáhnout krátkého vzletu, vodorovného nadzvukového letu, který zakončil vertikálním přistáním během jednoho letu.[pozn. 1][15] Program letových zkoušek X-35B trval od 23. června 2001 do 6. srpna 2001.[15] Verze X-35C absolvovala svůj první let 16. prosince 2000 a poslední let 10. března 2001.[1][16]

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.[1]

Za řešení pohonné jednotky Pratt & Whitney JSF119-PW-611 určené pro variantu X-35B, která kombinuje dmychadlo poháněné hřídelí od dvouproudového motoru, který je vybaven vektorovatelným vyústěním a systémem ventilů, které vedou do křídel a podílejí se na stabilitě řízení letounu v nízkých rychlostech byla udělena cena Collier Trophy za rok 2001.[15][17]

F-35 Lightning II

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Po vyhlášení vítěze JSF, překročil program do fáze SDD během níž se plánovala výroba 22 testovacích letounů (14 pro letové zkoušky, 8 pro pozemní testy) do roku 2008.[1] První sériový letoun určený k testování byl vyroben již v únoru 2006.[18] Produkční verze letounu F-35 dostala 7. července 2006 oficiální pojmenování F-35 Lightning II.[15]

Muzejní exponáty

editovat
X-35B demonstruje schopnost vertikálního přistání

Varianty

editovat
 
Lockheed Martin X-35B STOVL ‘301’ ve Steven F. Udvar-Hazy Center
  • X-35A – CTOL varianta letadla. Letoun této varianty absolvoval 27 zkušebních letů.[1]
  • X-35B – STOVL varianta letounu. Vznikl přestavbou verze X-35A. Letoun byl vybaven dmychadlem, umístěným za kokpitem, a vektorováním tahu motoru. Dmychadlo bylo poháněno pomocí hřídele, kterou roztáčel proudový motor. Verze X-35B uskutečnila 39 zkušebních letů.[1]
  • X-35C – Verze určená pro námořnictvo s větším křídlem a řídícími plochami a zesílenou vnitřní konstrukcí a schopností nést více paliva.[1] Tato varianta absolvovala 73 zkušebních letů.[1][16]

Specifikace (X-35A)

editovat

Technické údaje

editovat
  • Posádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 10 m
  • Délka: 15,4 m
  • Výška: 4,1 m
  • Nosná plocha: 42 m²
  • Prázdná hmotnost: 12 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 22 680 kg
  • Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor JSF119-PW-611 s tahem 110 kN, s přídavným spalováním až 180 kN

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: Mach 1,5
  • Dolet: 2 200 km
  • Dostup: 15 000 m

Poznámky

editovat
  1. Německý letoun EWR VJ 101C, francouzský Dassault Mirage IIIV a sovětský Jakovlev Jak-141 prokázaly schopnosti vertikálního vzletu a dosažení nadzvukové rychlosti.[14]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g h i j JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 
  2. DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2001. ISBN 80-7181-701-5. S. 40. 
  3. BUSHELL, Kenneth W. Jet and Gas Turbine Engines;VI.D Joint Strike Fighter (JSF) [online]. ScienceDirect, 2003 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-12. (anglicky) 
  4. Joint Strike Fighter (JSF) [online]. Global Security [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla., s. 101.
  6. TINGLEY, Brett. X-32's Test Pilot On Why It Lost To What Became The F-35. The Drive [online]. 2022-02-04 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b www.darpa.mil [online]. [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  8. EPISKOPOS, Mark. This Stealth Fighter May Be Ugly, But the X-32 Nearly Was the F-35. The National Interest [online]. 2021-08-15 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b PETRESCU, Relly Victoria Virgil. About Boeing X-32 [online]. 2019-03-08, rev. 2019-03-16 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. X-32 meets JSF compliance target [online]. Flightglobal, 1999-03-03 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. 80 Years of Lockheed Martin Skunk Works® Innovation [online]. [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ROBLIN, Sebastien. Skunkworks: The Organization Behind the Stealth F-22, F-35, F-117 the U-2 and More? [online]. 2021-06-26 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Lockheed-Martin X-35A first flight [online]. USAF [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. FULGHUM, David A. JSF competitors claim test coups. S. 26–27. Aviation Week & Space Technology [online]. 2001-08-06 [cit. 2023-09-23]. Roč. 155, čís. 6, s. 26–27. (anglicky) 
  15. a b c d e Lockheed Martin X-35B STOVL [online]. National air and space museum [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c X-35C Moves [online]. Code One Magazine, 2015-12-01 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Propulsion System in Lockheed Martin Joint Strike Fighter Wins Collier Trophy [online]. lockheedmartins, 2011-05-25 [cit. 2023-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-25. (anglicky) 
  18. HOLLENBECK, Jeff. F-16.net - The ultimate F-16, F-35 and F-22 reference [online]. 2006-02-23 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2002. 192 s. ISBN 80-7181-701-5. Kapitola Lockheed Martin X-35, s. 101. 
  • FOJTÍK, Jakub. Boeing X-32 – neúspěšný protivník F-35. ATM. 2022, roč. 54, čís. 5, s. 74–76. ISSN 18802-4823. 
  • JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat