Litoměřická pieta

pieta

Litoměřická pieta (po 1415) je kvalitní pieta řazená do okruhu řezbářské dílny Mistra Týnské Kalvárie. Jejím objednavatelem byl patrně litoměřický probošt Vilém Zajíc, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka.[1]

Litoměřická pieta
Litoměřická pieta
Litoměřická pieta
Základní údaje
Rok vznikupo 1415
Popis
Výška110 cm
Materiáldřevo, polychromie, zlacení
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazení

editovat

Dřevěná socha, vzadu vyhloubená, výška 110 cm. Zlacení pochází z období baroka a překrývá starší polychromii. V době baroka byl domodelován také poškozený nos a zřejmě i ústa.

Panna Marie sedí vzpřímeně na jednoduchém trůnu, s tváří mírně pootočenou k hlavě Krista a pohledem upřeným k věřícím. Levou rukou pozdvihla bezvládnou ruku mrtvého Krista a přitiskla ji k hrudi, pravou podpírá jeho hlavu. Výraz utrpení v její tváři značí bolestí zkřivená ústa, zapadlé oči a svraštělé čelo. Rouška Panny Marie spadá na pravé straně ve volných záhybech a na opačné straně je její cíp přeložen příčně přes hruď. Šat tvoří na krku dlouhý límec a na rukávech je nařasen rovnými širšími kličkovitými vrypy. Mezi koleny je plášť řasen hlubokými mísovitými záhyby ve tvaru V a na levém koleni rozprostřen v trubicové kaskádě. Jeho cíp podkládá Kristova chodidla. Z pravého kolene, které je poněkud výše, spadá dlouhý kornoutovitý záhyb, který je zakončen v měkkém ohybu na podstavci.[2]

Štíhlé a subtilní tělo Krista tvoří oblouk až k hlavě zvrácené dozadu. Modelace těla, rukou i nohou respektuje anatomii a je podána realisticky. Jsou zvýrazněny prsní a krční svaly, žebra, svaly a šlachy rukou a nohou. Kristova úzká tvář se štíhlým a výrazným nosem má pootevřená ústa a přivřené oči. Lemují ji dlouhé prameny vlasů, rozdělené kolem ramene, a upravený nerozdělený vous zatočený do drobných šnekovitých spirál. Trnová koruna je patrně spletena z několika skutečných prutů. Bederní rouška, která sahá až ke kolenům, je řasená úzkými horizontálními záhyby.[2]

Pieta typově navazuje na starší parléřovské horizontální piety (Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně), ale svou modelací a kompozicí v dolní části je blízká symetrickým pietám krásného slohu,[3] např. pietě z kostela sv. Alžběty ve Vratislavi. Gesto Marie, která zdvihla Kristovu ruku k hrudi, je známo rovněž u piet z kostela sv. Matěje ve Vratislavi,[4] velké piety z Admontu nebo alabastrové piety z Louvru (okruh Mistra z Rimini).[5] Hmotné a rozložité soše nechybí napětí, typické pro vrcholná díla krásného slohu, ale dílo zároveň předjímá nově vznikající pozdně gotické chápání sochařského tvaru.[1] Oproti příbuzné Všeměřické pietě, která je diagonálního typu, jsou u litoměřické piety kolena Panny Marie oblá a jejich rozdílná výška je méně zvýrazněna, drapérie je silněji stylizovaná a ornamentalizovaná. [2]

Do okruhu děl Mistra Týnské Kalvárie (Mistra Dumlosů) zařadil pietu poprvé Erich Wiese roku 1928.[6] S tvorbou Mistra Týnské Kalvárie spojuje pietu typika tváří i způsob modelace drapérií.[1] Jeho dílnu charakterizují vyvážené kontrasty v modelaci Panny Marie a Krista nebo naturalistické pojetí tváří oproti idealizované skladbě drapérie. Oblá tvář Panny Marie s výraznou bradou s důlkem má nejbližší obdobu ve dvojici světic z Eriskirch, kde působil řezbář pocházející z dílny Mistra Týnské Kalvárie.[2] Příbuznost s dalšími pietami ve Vratislavi a Krakově je vzhledem k přímému propojení tamního sochařství s pražskou tvorbou, ať už prostřednictvím importů, nebo pracemi hostujících pražských sochařů, otázkou dalšího bádání a nelze přesně určit směr vzájemného působení.[1]

Existuje jistá pravděpodobnost, kterou zatím nedokládají žádné písemné prameny, že některý ze spolupracovníků, nebo dokonce větší skupina řezbářů z dílny Mistra Týnské Kalvárie, opustila v důsledku husitských bouří Prahu a působila na severu Čech a v obou Lužicích, kde se dochovala řada děl stylově svázaných s touto dílnou (Pieta z Jedlky, Pieta z Mikulášovic, Pieta z České Lípy, Pieta z muzea ve Zhořelci, socha z Radiboře v Lužici).[2]

Detaily

editovat

Příbuzná díla

editovat
  • Pieta z Všeměřic
  • Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně
  • Pieta z kostela sv. Matěje ve Vratislavi
  • Pieta z kostela sv. Barbory ve Vratislavi
  • Pieta z Admontu I
  • alabastrová pieta z Louvru
  • Světice z Eriskirch
  • Pieta z Jedlky
  • Pieta z Mikulášovic
  • Pieta z České Lípy
  • Pieta z muzea ve Zhořelci
  • Socha z Radiboře

Reference

editovat
  1. a b c d Chlíbec J, 1990, s. 52-53
  2. a b c d e Ottová M, 2005, s. 40-45
  3. Kutal A, 1984, s. 280
  4. Šleichrtová A, 2019, s. 94
  5. Kutal A, 1970, s. 174-175
  6. Erich Wiese, Gotische Malerei und Plastik Nordwestböhmens. Kunstchronik u. Kunstliteratur. Beilage zur Zeitschrift für bildende Kunst, Heft 8, 1928, s. 89-90

Literatura

editovat
  • Andrea Šleichrtová, Krásný sloh ve Vratislavi, diplomová práce, ÚDU FF UK Praha 2019
  • Michaela Ottová, Sochařství 15. století v severních a severozápadních Čechách. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, 2004. FUUD. Řada umělecko – historická, 2. ISBN 80-7044-489-4.
  • Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
  • Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962