Likus

Likus je obchodní název velkoformátových konstrukčních desek používaných na stavbu domů. Využitím odpadního materiálu zemědělské výroby vznikaly stavební prvky s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi.

Výrobce

V letech 1949–1952 řešili vývoj výroby desek Likus v Hodoníně. Podniku chyběly investiční prostředky, a proto byla produkce přesunuta na Slovensko. Desky Likus vyráběly Západoslovenské pily, n. p., závod v Bratislavě-Petržalce. Jednalo se o výrobu, které nebyla mechanizovaná. Desky Likus vyráběly v JZD Louka a desky „Likus G“ vyráběly v přidružené výrobě v JRD Sobotiště. Výroba probíhala lisováním kukuřičných klasů.

Konstrukce desky

Likus je jádrová překližovaná deska. V obvodovém dřevěném rámečku jsou narovnány špalíčky kukuřičných oklásků, t. j. klasů (palic) kukuřice zbavené zrna. Jádro desky je pokryto poddýškou (dýhou která není určena pro finální povrch), případně dřevovláknitou deskou.

Rozměry a vlastnosti

Desky se zhotovovaly v šířce 1000 mm a v délkách 2000 mm až 3000 mm. Jejich tloušťka byla v rozmezí 45 mm až 55 mm.

Desky měly obje­movou hmotnost ρ = 320 kg/m³ až 380 kg/m³ a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,088 W/(m·K).

Likusák

Používaly se do střešních plášťů, příček, dveřních křídel. Také na obvodové stěny a stropy typizovaného rodinného domku „L 54" nebo lehkých, zpravidla přízemních domů zvaných "likusák". V dobách plánovaného hospodářství se montovaly likusáky jako dočasné ubytovací a kancelářské budovy. Tím se dostalo do povědomí veřejnosti, že stavby ze dřeva jsou vhodné pouze jako dočasné objekty nevalné technické a architektonické úrovně. V mnoha případech slouží k různým účelům dodnes.