Otevřít hlavní menu

Lihýř

setrvačná část regulátoru rychlosti otáčení soukolí mechanických hodin
Lihýř s vřetenovým krokem

Lihýř (v překladu ze staročeštiny vahadlo) je setrvačná část regulátoru rychlosti otáčení soukolí mechanických hodin. Ve spojení s vratným krokem tvoří nedokonalý mechanický oscilátor, který hodinám zajišťuje relativně rovnoměrný chod. Lihýř sám o sobě oscilátor není, nemá vlastní direkční sílu. Doba kyvu soustavy závisí zejména na momentu setrvačnosti lihýře a na velikosti vnější budící a současně direkční síly (tahu závaží nebo hodinového péra). Kmitání je dosaženo střídáním směru působící síly. Variace čili nepravidelnost chodu lihýřových hodin činila v typickém případě až desítky minut za den a souvisí zejména s nestabilní silou přenášenou prostřednictvím soukolí a kroku.[1]

Lihýř se již od konce 13. století používal u velkých hodin a později i u kapesních hodinek. Od druhé poloviny 17. století byl vytlačován skutečnými mechanickými oscilátory – kyvadlem a setrvačkou s vláskem. V kuriózních hodinách se užívá dodnes.

Z lihýře se přidáním částí vyvozujících direkční sílu vyvinula setrvačka. Soustava začala být schopna samostatných kmitů a stala se oscilátorem. Jako vratné síly působily nejčastěji pružiny, v první fázi například zvířecí štětiny, později vlásek nebo torzní závěs. Malou direkční sílu zkrucováním zkracovaného závěsu může působit i gravitace. Pokroku v pravidelnosti chodu hodin bylo dosaženo snižováním vlivu kroku na dobu kmitu jak cestou zkvalitnění pružin, tak prodlužováním volného pohybu setrvačníku. Úplná nezávislost na vnější síle není mechanicky dosažitelná.

Obsah

PopisEditovat

Lihýř nejčastěji tvoří vodorovná příčka otočná kolem svislé hřídele (vřetena), která prochází jeho středem. Lihýř s vřetenem je zavěšen na závěsu, vřeteno stojí na hrotu nebo je uloženo v ložiskách. Na obou koncích vodorovné příčky jsou obvykle posuvná regulační závažíčka sloužící ke změně momentu setrvačnosti a tím k regulaci chodu.

Vřetenový krokEditovat

 
Vřetenový krok

Krok je zařízení, které na jedné straně reguluje chod stroje a na druhé dodává setrvačné části energii. Lihýřové hodiny používaly vřetenový (nebo také lopatkový) krok, který se pak objevoval i u některých kyvadlových hodin. Vřetenový krok ve spojení s lihýřem tvoří dvě lopatky čili palety, umístěné na hřídeli lihýře tak, že jejich roviny svírají úhel 90° a zasahují do krokového (stoupacího) kola. Krokové kolo vřetenového kroku má boční ozubení zvláštního tvaru, proto se mu říká také korunové kolo. Jedna z lopatek do něho zasahuje na nejvyšším, druhá na nejnižším místě. Když jedna z lopatek propustí zub stoupacího kola, to se pootočí a narazí na druhou lopatku, čímž dodá lihýři impuls. Tento děj se pravidelně opakuje.[2] Používá se i ve variantě se dvěma krokovými koly.

Vřetenový krok je poměrně jednoduchý a robustní, takže mohl fungovat i na věži, má však řadu nedostatků. Stoupací kolo je téměř po celou dobu kyvu v doteku s jednou z lopatek, což chod výrazně ovlivňuje. Ještě horší je však to, že se jedná o krok vratný: lihýř při každém kyvu vrací stoupací kolo o kousek zpět a musí tak překonávat značný a nepravidelný odpor. Vřetenové kroky se přesto užívaly i u hrubších kyvadlových hodin a u běžných kapesních hodinek až do počátku 19. století později i ve spojení s kyvadlem a setrvačkou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Str. 194 n.
  2. M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Str. 195

LiteraturaEditovat

  • M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Praha: Práce 1953
  • S. Michal, Hodiny (od gnómonu k atomovým hodinám). SNTL 1980
  • R.Koch, Bi-Lexikon Uhren und Zeitmessung. Leipzig: BI 1987

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat