Otevřít hlavní menu
Pracoviště leteckých meteorologů na letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni.

Letecká meteorologie (též aeronautická meteorologie) je odvětvím aplikované meteorologie. Oblastí zájmu letecké meteorologie jsou jevy, procesy a meteorologické prvky ovlivňující bezprostředně či vzdáleně letový provoz a leteckou techniku. Zabývá se též aplikacemi získaných poznatků z ostatních oborů meteorologie, které využívá ke zdokonalení předpovědí, zefektivnění provozu a zvýšení bezpečnosti.

V České republice zajišťuje civilní leteckou meteorologickou službu Odbor letecké meteorologie Českého hydrometeorologického ústavu. Ta podléhá auditu leteckého meteorologického úřadu, jímž je Úřad pro civilní letectví.

Obsah

Meteorologické zprávyEditovat

Úkolem letecké meteorologie je nepřetržité monitorování počasí na letištích a v příslušné letové informační oblasti; na základě těchto skutečností pak vydávání pravidelných či mimořádných zpráv o počasí, dále předpovědí, výstrah a varování. Meteorologické informace jsou distribuovány různými komunikačními kanály a v různých formátech, např. jako grafické mapy nebo textové soubory, obvykle v kódu (např. SYNOP). V České republice se pravidla vydávání meteorologických informací řídí předpisem L3 Meteorologie, vydávaným Ministerstvem dopravy, který vychází z evropského předpisu Annex 3. Předpis L3 stanovuje kritéria meteorologických prvků, jejichž překročení směrem nahoru anebo dolů musí být v informaci zahrnuto, a v případě, že k takové změně došlo, ale v předpovědi to popsáno není, musí být vydána opravná předpověď.

  • METAR – pravidelná zpráva,
  • SPECI – mimořádná zpráva,
  • TAF – předpověď pro letiště,
  • ARFOR – oblastní předpověď,
  • ROFOR – předpověď pro let nebo trať,
  • ARMET – předpověď výškového větru a teplot ve výšce,
  • GAFOR – všeobecná letecká předpověď a dalších.

Zprávy letecké meteorologie pomáhají posádkám letadel i službám řízení letového provozu získat přehled o aktuálním či očekávaném vývoji počasí, a přizpůsobit tomu lety. Podle zaměření lze leteckou meteorologii dále dělit na plachtařskou meteorologii a meteorologii civilního a vojenského letectví.

Celosvětová spolupráceEditovat

 
Sídlo WMO v Ženevě

Letecká meteorologie jako odvětví aplikované meteorologie využívá především poznatků z oboru synoptické meteorologie, termodynamiky atmosféry, fyzikální meteorologie, dynamické meteorologie a statiky atmosféry, ale též klimatologie.

Celosvětovou spolupráci a společné postupy při rozvoji letecké meteorologie je zajišťují organizace při OSN:

Základním dokumentem o mezinárodním civilním letectví je Konvence o civilním letectví (en:Convention on International Civil Aviation), přijatá smluvními státy ICAO v Chicagu roku 1944 a doplněná v roce 1968 v Buenos Aires. Konvence obsahuje patnáct příloh (Annex 1 až Annex 15), kde jsou napsány mezinárodní standardy a doporučené postupy pro jednotlivé obory a odvětví civilního letectví. Standardy a doporučené postupy pro odvětví meteorologie jsou popsány v Annex 3.

Dalším důležitým dokumentem ICAO jsou Postupy pro letecké služby – Meteorologie (Procedures for Air Navigation Services – Meteorology, zkráceně PANS-Met). Tento dokument obsahuje hlavně:

  • rozsahy odpovědnosti jednotlivých meteorologických pracovišť,
  • přísné postupy pro meteorologická pozorování a pro pozorování z letadel za letu,
  • stanovení jednotlivých druhů meteorologických informací jejich uživatelům,
  • vzory obsahů a tvarů meteorologických informací, a
  • požadavky na přesnosti pozorování a předpovídání meteorologických prvků.

Odchylky národních předpisů od obsahu mezinárodních dokumentů ICAO musejí být zveřejňovány pro uživatele ostatních států. Tuto funkci v ČR zastává Letecká informační služba při Řízení letového provozu České republiky. Všechny Přílohy ke Konvenci o civilním letectví si můžete přečíst zde (Příloha 3-Meteorologie).

Poskytování letecké meteorologické služby v ČR je, dle zákonného pověření Ministerstva dopravy a spojů, Český hydrometeorologický ústav.

LiteraturaEditovat

  • FÖRCHTGOTT, Jiří. Letecká meteorologie. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1952. 
  • HÁZA, Ladislav; KOSTKA, Oldřich, a kol. Meteorologie pro sportovní letce. Praha: Naše vojsko, 1960. 
  • LEXMANN, Eugen. Meteorológia pre športového pilota. Bratislava: Alfa, 1986. 
  • SOBÍŠEK, Bořivoj, a kol. Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Praha: MŽP, 1993. ISBN 80-85368-45-5. 
  • DVOŘÁK, Petr. Meteorologie pro plachtaře. Praha: Grada, 1998. 165 s. ISBN 80-7169-687-0. 
  • DVOŘÁK, Petr. Termika. Cheb: Svět křídel, 2002. 304 s. ISBN 978-80-87567-06-7. 
  • DVOŘÁK, Petr. Letecká meteorologie. Cheb: Svět křídel, 2004. 221 s. ISBN 80-86808-09-2. 

Externí odkazyEditovat