Kyselina nalidixová
Kyselina nalidixová je heterocyklická dusíkatá karboxylová kyselina, jejíž základní strukturní jednotkou je naftyridin.[2] Je to bílá krystalická látka (tvoří jednoklonné krystaly[3]), velmi špatně rozpustná ve vodě, lépe rozpustná ve vodných roztocích zásad, dobře rozpustná v ethanolu[4]. Jedná se o relativně stabilní látku. Vykazuje antibiotické účinky.[5] Poprvé byla získána v roce 1962 Lesherem a jeho spolupracovníky ze společnosti Sterling-Winthrop při hledání nových cest k syntéze antimalarika chlorochinu jako vedlejší produkt.[2] Její objev je považován za počátek éry syntetických chinolonových antibiotik.[6]
| Kyselina nalidixová | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1-ethyl-7-methyl-4-oxo-1,8-naftyridin-3-karboxylová kyselina |
| Anglický název | nalidixic acid |
| Sumární vzorec | C12H12N2O3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 389-08-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 232,24 g/mol |
| Teplota tání | 230 - 230,5 °C |
| Hustota | 1,410 g/cm3 |
| Disociační konstanta pKa | 5,64 - 6,15 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Význam editovat
Jako antibiotikum pro humánní medicínu je kyselina nalidixová významná již vícéméně historicky. Používá se však např. při testování citlivosti některých bakteriálních kmenů na chinolonová antibiotika ve formě difuzních disků.
Farmakologie editovat
Kyselina nalidixová je považována za první chinolonové antibiotikum. Je klasifikována jako chinolonové antibiotikum I. generace, přestože z chemického hlediska se jedná o derivát naftyridin-4-onu a ne o derivát chinolin-4-onu jako většina chinolonových antibiotik.[2] Vzhledem k tomu, že se vylučuje téměř výhradně močí a stolicí, nedosahuje významných hladin v tělních tekutinách ani v tkáních a prakticky využitelné jsou pouze účinky na citlivé kmeny gramnegativních mikrobů (Escherichia coli), byla používána k léčbě uroinfekcí.[6] Do lékařské praxe byla poprvé zavedena v roce 1967.[6] V ČR byla dostupná např. jako maďarský přípravek Nevigramon. Dnes se již ve většině zemí jako léčivo v humánní medicíně nepoužívá. Stejně jako všechny chinolony i kyselina nalidixová jeví lékové interakce s kovovými ionty (je to chelatační činidlo). K vedlejším účinkům kyseliny nalidixové patří zejména gastrointestinální potíže, kopřivka, svědění, vzácně křeče a hyperglykemie[6]. U kyseliny nalidixové nebyla prokázána fototoxicita na rozdíl od mnoha fluorochinolonů.
Bezpečnost editovat
Kyselina nalidixová je hodnocena jako látka zdraví škodlivá. Je klasifikována jako podezřelý karcinogen. LD50 pro krysu je při perorálním podání 2040 mg/kg, pro myš za stejných podmínek 1800[5] mg/kg. Mutagenita u člověka nebyla prokázána, mutagenní účinek látky byl pozorován u bakterií a kvasinek.[zdroj?]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Nalidixic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HAMPL, František; PALEČEK, Jiří. Farmakochemie. [s.l.]: Praha VŠCHT, 2002 tisk. 415 s. ISBN 80-7080-495-5.
- ↑ Huber P.Carol, Gowda D. S. Sake, Acharya K. Ravindra. Acta Crystallographica. 1980, čís. 36, s. 497–499. ISSN 0567-7408.
- ↑ Sulkowska, Staroscik. Acta Poloniae Pharmaceutica. 1971, čís. 28, s. 601–605. ISSN 0001-6837.
- ↑ a b Matsumoto, Jun-ichi, Miyamoto, Teruyuki; Minamida, Akira; Nishimura, Yoshiro; Egawa, Hiroshi; Nishimura, Haruki. Journal of Medicinal Chemistry. 1984, roč. 27, čís. 3, s. 292–301. ISSN 0022-2623.
- ↑ a b c d PŘÍBORSKÝ, Jan. Chinolony. [s.l.]: Maxdorf, 2000 tisk. 82 s. ISBN 80-85912-16-3.
Literatura editovat
- Beneš J.: Klin. mikrobiol. inf. lék., ročník 11, 2005.
- Hampl F., Paleček J.: Farmakochemie, 2002, VŠCHT, Praha.
- Mičuda S.: Causa Subita, 2005, roč. 8.
- Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemjie, druhé přepracované vydání, 1980, SNTL, Praha
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina nalidixová na Wikimedia Commons - (anglicky) Bezpečnostní údaje MSDS Archivováno 20. 1. 2009 na Wayback Machine.
