Maxim (kulomet, 1910)
Maxim vz. 1910 (7,62 станковый пулемёт системы Максима образца 1910 года – 7,62 stankovij pulemjot sistemy Maksima (Maxima) obrazca 1910 goda) byl ruský, poté sovětský typ těžkého kulometu, jedna z verzí kulometu vynálezce Hirama Stevense Maxima. Kulomety stejného vzoru se vyráběly rovněž ve Velké Británii nebo Německu (MG 08).
| Maxim 1910 (ruský) | |
|---|---|
 | |
| Typ | Těžký kulomet |
| Místo původu |  Rusko |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1912 — stále ve službě |
| Používána | Rusko,  Sovětský svaz |
| Války | První světová válka Druhá světová válka Ruská invaze na Ukrajinu |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Hiram Stevens Maxim |
| Navrženo | 1910 |
| Výrobce | zbrojovky v Tule a Iževsku |
| Výroba | 1905–1945 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 64,5 kg + 3 kg voda |
| Délka | 1 107 mm |
| Délka hlavně | 720 mm |
| Obsluha | 2 (střelec + nabíječ) |
| Typ náboje | 7,62 × 54 mm R |
| Ráže | 7,62 mm |
| Kadence | 520–600 ran/min |
| Úsťová rychlost | 860 m/s |
| Účinný dostřel | 1200 m |
| Zásobování municí | nábojový pás na 250 nábojů |
Historie
editovat
První těžké kulomety Maxim koupilo carské Rusko od Angličanů roku 1897. Po úspěších této zbraně v bojích rusko-japonské války v letech 1904–1905 došlo k zakoupení výrobní licence kulometu. Ten byl vyráběn v Tule jako model 1905. Kulomet byl modifikován, přičemž největší změnou byla montáž typického vodního chladiče. V Rusku byla používána také speciální lafeta systému Alexandra Sokolova – vozík se dvěma dřevěnými kolečky. Tento model dostal název vz. 1910 a byl vyráběn od roku 1912 tulskou zbrojovkou. Do ukončení první světové války bylo v Rusku vyrobeno 32 000 těchto kulometů. Byl užívaný za první světové války i za občanské války v Rusku. Vyráběl se v téměř nezměněné podobě i za sovětské éry, pouze v roce 1930 byla modifikována část mechanismu a mířidla. Ve třicátých letech se ukázalo, že se jedná o zastaralý typ a že je třeba najít nástupce. Tím se stal kulomet DS-39 a výroba kulometu Maxim tak byla roku 1939 ukončena. Po vpádu německých vojsk do Sovětského svazu se situace změnila a bylo rozhodnuto o pokračování výroby kvůli nespolehlivosti kulometu DS-39. Za války byl přidán trychtýřovitý otvor, který umožňoval plnit chladič sněhem. Kulomet Maxim vz. 1910 byl vyráběn až do roku 1945, převážně zbrojovkou v Iževsku.
Nasazení
editovatMaxim 1910 byl používán ve válkách první poloviny 20. století. Pro svou hmotnost byl užíván zejména pro zákopovou válku, díky kolečkům byl ale používán i pro vedení útoků. Kromě ruské a sovětské armády byl kulomet používán i jejich spojenci, mezi něž patřily i Československé legie a československá vojenská jednotka v SSSR, po 2. světové válce byl kulomet ve výzbroji čs. armády. Kulomety byly ze sovětského arzenálu dodávány po válce do rozvojových zemí, kde sloužily až do osmdesátých let.
V současnosti je ještě tento kulomet nasazen i v rusko-ukrajinské válce.[1][2]
Technické údaje
editovat- Typ: těžký kulomet Maxim
- Ráže: 7,62 mm
- Náboj: 7,62 × 54 mm R
- Zásobník: 250 nábojů v pásu
- Délka: 1107 mm
- Délka hlavně: 720 mm
- Hmotnost: 23,8 kg
- Hmotnost s pojízdnou lafetou: 64,5 kg
- Hlaveň: 605 mm, chlazená vodou, drážkovaný pravotočivý vývrt se čtyřmi rýhami
- Úsťová rychlost: 860 m/s
- Rychlost střelby: 520–600 ran/min
- Účinný dostřel: 1200 m
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Why Ukraine's army still uses a 100-year-old machinegun. The Economist. Dostupné online [cit. 2022-05-26]. ISSN 0013-0613.
- ↑ В РНБО висміяли "новітню" техніку окупантів: смішний перелік [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. (ukrajinsky)
Literatura
editovat- V. Dolínek, V. Francev, J. Šach – Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války – Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 – ISBN 80-7151-198-6
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxim vzor 1910 na Wikimedia Commons - Modern Firearms
- (anglicky) Royal Armouries: The world's longest serving machine gun, the Maxim Model 1910 with firearms expert Jonathan Ferguson na YouTube
