Krystalová vložka

Krystalová vložka byla tvořena jedním (mono) či dvěma (stereo) „krystaly“ Seignettovy soli. Prakticky se jednalo o piezoelektrický jev – mechanické namáhání těchto „krystalů“ v podobě destiček (kroucení, ohýbání) vyvolává na jejich povrchu elektrické napětí. To bylo snímáno hliníkovým polepem. Ve stereosoustavě byly destičky umístěny v úhlu ±45° od vodorovné roviny. Vlastní snímač byl obvykle tvořen kuželovým safírovým hrotem s kulovým zakončením.

Krystalové vložky byly postupně nahrazeny vložkami keramickými (barium-titanátové měniče) – příkladem je československá gramofonová vložka TESLA VB4302. Měniče keramických vložek jsou trvanlivější, nerozpadají se a nepodléhají vlhkosti. Kvalitní keramické systémy zvládaly pracovat i s přítlakem 3 gramy. Keramické vložky bývají mylně označovány jako krystalové.

Keramické měniče jsou dodnes používány v levných gramofonech. Vyrábějí se stále, jen s rozdílem, že hrot je dnes tvořen téměř výhradně umělým diamantem s eliptickým průřezem.

Stejný princip je stále používán v piezoelektrických zapalovačích.

Odkazy editovat

Související články editovat