Královská hra

dánský film Nikolaje Arcela z roku 2004
Možná hledáte: Šachy.

Královská hra (dánsky: Kongekabale) je dánský politický thriller z roku 2004 podle scénáře Nikolaje Arcela, pro něhož projekt znamenal filmový režijní debut.[1] Předlohou, pro děj zobrazující politickou manipulaci s cílem uchopit moc, se stala stejnojmenná kniha z roku 2000 bývalého zaměstnance tiskového odboru dánského parlamentu a novináře Nielse Krauseho Kjæra.[2]

Královská hra
Původní názevKongekabale
Země původuDánskoDánsko Dánsko
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Jazykdánština
Délka106 min
Žánryfilmové drama
filmový thriller
ScénářNikolaj Arcel
Rasmus Heisterberg
Niels Krause-Kjær
RežieNikolaj Arcel
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleAnders W. Berthelsen
Nicolas Bro
Søren Pilmark
Nastja Arcel
Lars Mikkelsen
… více na Wikidatech
ProdukceMeta Louise Foldager
HudbaFlemming Nordkrog
Henrik Munck
KameraRasmus Videbæk
StřihMikkel E.G. Nielsen
Výroba a distribuce
Premiéra1. října 2005
Produkční společnostNimbus Film
DistribuceDogwoof Pictures
Netflix
Ocenění8 Robertových cen
2 Bodiliny ceny
Královská hra na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní postavy příběhu zasazeného do nejvyšších pater politiky s prolínáním investigativní žurnalistiky ztvárnili Anders W. Berthelsen jako mladý novinář přidělený do parlamentu a Nicolas Bro hrající jeho kolegu. V rolích jejich protihráčů se představili Søren Pilmark, jakožto ambiciozní politik bez morálních zábran a jeho spindoktor ztělesněný Larsem Mikkelsenem.

Produkční společností se stal dánský Nimbus Film.[2][3]

V roce 2005 snímek získal osm národních filmových Robertových cen, včetně hlavní kategorie pro nejlepší dánský film a dvě ocenění kritiků – Bodiliny ceny, včetně nejlepšího filmu. V sezóně 2004 se také v dánských kinech stal nejnavštěvovanějším dánským filmem s více než půl milionem diváků.[3][4]

Několik dní před dánskými parlamentními volbami má autonehodu Hans Erik Kolt, charismatický kandidát centristů na premiéra, když průzkumy predikují vítězství jeho strany. V následujících dnech rozehrává zákulisní hru další člen strany Erik Dreyer, jenž se za přispění svého poradce Petra Schoua pokouší ze hry o post nového lídra, a pravděpodobného příštího ministerského předsedy, vyšachovat místopředsedkyni strany a očekávanou nástupkyni Lone Kjeldsenovou.

Schou vypouští historku o zpronevěře milionů korun určených na africkou nemocnici ze strany manžela Kjeldsenové, jejichž část měla být utracena i za dovolenou manželského páru. Na vějičku se zpočátku chytá i mladý ambiciozní novinář Ulrik Torp, syn bývalého ministra spravedlnosti. Diskreditace hlavní favoritky na převzetí nejvyšší stranické funkce Kjeldsenové se zdá vychází, když se kauza objevuje na předních stránkách deníků. Torp se pokouší informace o zpronevěře ověřit a dochází k závěru, že mu Schou předhodil vykonstruovaný příběh s cílem zisku premiérského křesla pro Dreyera.

Torp tak začíná spolupracovat s kolegou Henrikem Mollem, aby v krátkém čase zbývajícím do voleb zabránili Dreyerovi naplnit jeho plán. Klíčovým faktem se stává utajovaná informace o Koltově úmrtí v souvislosti s příletem jeho syna z Jižní Ameriky. Dreyer na tiskové konferenci sděluje, že Koltův syn přicestoval až po čtyřech dnech a proto nebyl jeho otec v klinické smrti od přístrojů odpojen, aby se s ním mohl syn rozloučit. Prodleva čtyřdenního čekání, namísto rychlé výměny, tak Dreyerovi umožnila rozehrát vnitrostranickou „královskou hru“ na zničení místopředsedkyně. Manžel političky, trpící depresivními epizodami, páchá sebevraždu.

Oba novináři kontaktují Koltova syna, jenž zalže o nutnosti letět pozdější linkou pro obsazení předchozích spojů. Přesto se investigativcům daří získat videozáznam z příletové haly, dokazující jeho přílet o tři dny dříve než tvrdil a přivítání od Dreyerovy asistentky. Ta se ukáže slabým článkem politikova štábu, když se pod pohrůžkou medializace kauzy a pohledu na svou fotografii z haly, novinářům rozhodne poskytnout účet za hotel, kde syna ukrývali a výpis o převodu čtvrt milionu korun na jeho konto za čas nutný pro diskreditaci Kjeldsenové.

Torp s Mollem spěchají s čerstvými důkazy do televizního studia, v němž se právě schyluje k živě přenášenému rozhovoru Dreyera s moderátorem, jenž je Torpovým přítelem a který informace použije. V celostátně sledovaném pořadu vychází pravda najevo a hatí šance centristů na volební vítězství.

Paměť národa je však krátká, když v pozdějších eurovolbách průzkumy Dreyerovi předpovídají značnou šanci na zvolení do Evropského parlamentu.

Obsazení

editovat
Anders W. Berthelsen Ulrik Torp
Søren Pilmark Erik Dreier Jensen
Nastja Arcelová Lone Kjeldsenová
Nicolas Bro Henrik Moll
Lars Mikkelsen Peter Schou
Ulf Pilgaard Gunnar Torp
Charlotte Muncková Mette Torpová
Clara Maria Bahamondesová Julie Torpová
Lars Brygmann Mads Kjeldsen
Helle Fagralidová Signe Jonsenová
Jesper Langberg Aksel Bruun
Jens Jørn Spottag Per Vestgaard
Kurt Ravn John Erhardsen
Bjarne Henriksen Bo Andersen
Anders Nyborg Hans Erik Kolt
Robert Hansen Simon Bruun
Laura Christensenová Pernille Riisová
Hans Henrik Voetmann Ole Finsen
Søren Poppel Kasper Hald
Nicolaj Kopernikus Søren Agergaard

Ocenění

editovat
Seznam ocenění a nominací
Cena rok kategorie příjemce výsledek zdroj
Robertova cena 2005 nejlepší dánský film Nikolaj Arcel
Meta Louise Foldager Sørensenová
vítězství [3][5]
nejlepší režisér Nikolaj Arcel vítězství
nejlepší kameraman Rasmus Videbæk vítězství
nejlepší herec ve vedlejší roli Søren Pilmark vítězství
nejlepší adaptovaný scénář Nikolaj Arcel
Rasmus Heisterberg
vítězství
nejlepší scénograf Niels Sejer vítězství
nejlepší kostýmy Helle Nielsenová vítězství
nejlepší střih Mikkel E.G. Nielsen vítězství
nejlepší hudba Flemming Nordkrog
Henrik Munch
nominace
nejlepší masky Kamilla Bjerglindová nominace
Bodilina cena 2005 nejlepší dánský film Nikolaj Arcel vítězství [4][5]
nejlepší herec ve vedlejší roli Søren Pilmark vítězství
nejlepší herec v hlavní roli Anders W. Berthelsen nominace
nejlepší herec ve vedlejší roli Nicolas Bro nominace
nejlepší herečka ve vedlejší roli Nastja Arcelová nominace

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku King's Game na anglické Wikipedii.

  1. Matt McNally. King's Game (Kongekabale) (2005) [online]. BBC, 2005-09-20 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Mette Hjort, Eva Jorholt, Eva Novrup Redvall. The Danish Directors 2 [online]. Bristol, UK / Chicago, USA: intelect Ltd, 2010 [cit. 2017-09-05]. S. 41–42. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Annika Pham. King’s Game wins at Danish Oscars [online]. Cineuropa, 2005-01-19 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Annika Pham. King’s Game wins at the Bodils [online]. Cineuropa, 2005-03-03 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Kongekabale (2004) Awards [online]. IMDB [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat