Klokánkovití pětiprstí

Klokánkovití pětiprstí představují čeleď vačnatců

Klokánkovití pětiprstí (Hypsiprymnodontidae) představují čeleď vačnatců. Jediným žijícím druhem je klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus).

Jak číst taxoboxKlokánkovití pětiprstí
alternativní popis obrázku chybí
klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádvačnatci (Marsupialia)
Řáddvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleďklokánkovití pětiprstí (Hypsiprymnodontidae)
Collett, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika a fylogeneze

editovat

Jediný žijící druh v rámci čeledi Hypsiprymnodontidae představuje klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus). Historické systémy klokánka pižmového sdružovaly do čeledi klokánkovití čtyřprstí (Potoroidae) nebo klokanovití (Macropodidae), molekulárně-fylogenetická studie z roku 2000 pro tento druh nicméně vymezila samostatnou čeleď.[1][2] Čeleď Hypsiprymnodontidae je podle těchto závěrů sesterská vůči žijícím Macropodidae + Potoroidae, s nimiž dohromady utváří skupinu klokanů (Macropodiformes). Doba divergence této bazální linie se odhaduje na 38 až 34 milionů let.[3]

Vyjma klokánka pižmového jsou do čeledi Hypsiprymnodontidae sdružováni i někteří vyhynulí zástupci, a to jak v rámci rodu Hypsiprymnodon,[4] tak v rámci jiných, vyhynulých rodů: Ekaltadeta, Propleopus a Jackmahoneya.[5]

Popis a ekologie

editovat
 
Rekonstrukce rodu Propleopus

Klokánek pižmový dosahuje průměrné tělesné hmotnosti okolo 530 g a sdílí různé starobylé znaky, nepozorované u odvozenějších zástupců klokanů. Zachovává si všech pět prstů na zadních končetinách a na rozdíl od klokanovitých nepoužívá k pohybu klasické skákání po dvou, ale pohybuje se spíše kvadrupedně. Má relativně krátký ocas, jenž je ovíjivý a pokrývají jej šupinky. Celkový zubní vzorec činí 3.1.1.41–2.0.1.4. Areál rozšíření klokánka pižmového zahrnuje především tropické lesy severovýchodního Queenslandu. Tento vačnatec se pohybuje po lesní půdě, kde pátrá po ovoci, semenech a hmyzu; živočišná složka tvoří významný podíl jeho potravy. Vrh čítá dvě mláďata, přičemž se neobjevuje embryonální diapauza.[3][1][6]

Vyhynulé rody zahrnují i mohutnější zástupce, včetně středně velkých klokanů z rodu Propleopus, kteří přežívali až do pleistocénu a vyhynuli s většinou australské megafauny. Pravděpodobně se jednalo o predátory, jež byli vybaveni vroubkovanými třenovými zuby a bodavými řezáky.[7]

Reference

editovat
  1. a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 265. (anglicky) 
  2. BURK, Angela; SPRINGER, Mark S. Intergeneric Relationships Among Macropodoidea (Metatheria: Diprotodontia) and The Chronicle of Kangaroo Evolution. Journal of Mammalian Evolution. 2000-12-01, roč. 7, čís. 4, s. 213–237. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1009488431055. (anglicky) 
  3. a b ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 128. 
  4. BATES, H.; TRAVOUILLON, K. J.; COOKE, B. Three new Miocene species of musky rat-kangaroos (Hypsiprymnodontidae, Macropodoidea): description, phylogenetics and paleoecology. Journal of Vertebrate Paleontology. 2014-03-01, roč. 34, čís. 2, s. 383–396. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 0272-4634. DOI 10.1080/02724634.2013.812098. 
  5. KEAR, B. P.; COOKE, B. N. A review of macropodoid systematics with the inclusion of a new family. Memoirs of the Association of Australasian Palaeontologists. 2001, s. 83–101. Dostupné online. ISSN 0810-8889. 
  6. VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 
  7. LONG, J. Původ zvláštní australské fauny. In: BENTON, Michael. Sedmdesát velkých záhad světa přírody. Praha: Slovart, 2009. S. 162 až 166.

Externí odkazy

editovat