Kemóš (hebrejsky כְּמוֹשׁ, Kemoš‎), v českých překladech Bible přepisováno též jako Chámoskanaánské božstvo války, přední bůh Moábců.[1][2] Někteří badatelé ztotožňují toto božstvo s Molochem, neboť i Moábci obětovali svému božstvu své děti.[3] V Bibli je však mezi těmito bohy rozlišováno.[4] Někteří židovští komentátoři uvádějí, že v případě Kemóše se ve skutečnosti jednalo o černou skálu, která měla podobu ženy, a že bylo od ctitelů tohoto božstva vyžadováno, aby si vyholovali své hlavy.[5] Podle jiné rabínské tradice byl Kemóš „uctíván nošením neupravených vlasů a zákazem oblékání sešívaných oděvů“.[6]

Kromě Bible se o božstvu zmiňují i ugaritské texty, v nichž se jeho jméno vyskytuje také v podvojné podobě jako Aštar-Kemoš. Na některých místech je však jméno spojováno s výrazy označujícími bahno či dravého ptáka, které souvisejí s podsvětím. V jednom asyrském seznamu bohů je Kemóš ztotožněn s Nergalem – hlavním mezopotámským bohem podsvětí. V helénistickém období byl ale ztotožňován s řeckým Aréem, což dokládají i moábské mince, jež byly nalezeny v okolí Keraku.[7]

Reference

editovat
  1. Nu 21, 29 (Kral, ČEP)
  2. Jr 48, 13 (Kral, ČEP)
  3. 2Kr 3, 27 (Kral, ČEP)
  4. 1Kr 11, 33 (Kral, ČEP)
  5. PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Księga Liczb. Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Pardes, 2005. ISBN 978-83-61134-96-1. S. 240-241. 
  6. BOUŠEK, Daniel. Polemika judaismu s islámem ve středověku: Šelomo ibn Adret a Šim‘on ben Ṣemaḥ Duran. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2443-5. S. 187. 
  7. HELLER, Jan. Starověká náboženství. Praha: Kalich, 1988. S. 289-290. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat