Kataplexie
Kataplexie, z řeckého κατά (kata, dolů) a πλῆξις (plēxis, záchvat),[1] je náhlá ztráta svalového tonu po emoci.[2] Nejedná se o vážný stav, ale díky rozvinutí svalové slabosti vede často k pádu osoby. Při tomto stavu nedochází ke ztrátě vědomí. Může se vyskytovat i samostatně, to však bývá velmi vzácné.[3] Nejčastěji se jedná o jeden z příznaků narkolepsie.[4]
Příčinou tohoto „chorobného stavu strnulosti“[5] bývá narušení funkce některých neurotransmiterů, což jsou zpravidla nízkomolekulární chemické látky, které přirozeným způsobem vznikají v nervové soustavě živočichů a slouží v ní k přenášení vzruchů. Kataplektický záchvat může nastat bez jasné spouštěcí příčiny, může však být vyvolán změnami emocí, jako jsou smích či strach.[3] Kataplexie byla vzácně pozorována rovněž u roztroušené sklerózy, dále po úrazech hlavy, po zánětech mozku a po cévních mozkových příhodách (mrtvicích).
Projevy editovat
Kataplektický záchvat přichází náhle a projevuje se nekontrolovatelnou svalovou slabostí. Mohou jím být postiženy různé svalové skupiny. Poměrně často jde o svaly obličeje, krku a dolních končetin.[3] Slabost dolních končetin může způsobit pád na zem.[6] Vědomí bývá obvykle plně zachováno, řeč může být vzhledem ke slabosti svalstva setřelá a postižený může trpět diplopií neboli dvojitým viděním.[3] Záchvat trvá obvykle krátce, obvykle jen pár vteřin, nanejvýš několik minut.
Diagnostika editovat
Diagnostika vychází z neurologického vyšetření přítomnosti příznaků. Obvykle se jedná o vyšetření na elektroencefalografu (EEG) a vyšetření mozku některou ze zobrazovacích metod, jako je počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MR). Vždy je vhodné pátrat po dalších příznacích narkolepsie.
Léčba editovat
Kataplexie se léčí pomocí léků. Jsou to například sloučeniny ze skupiny antidepresiv, z nichž řada má uspokojivý účinek.[3] Pro většinu postižených to však znamená jejich celoživotní užívání.[7] Léčba je však ve většině případů symptomatická a neovlivňuje neurony, jež produkují orexin.[8]
Jelikož neexistuje behaviorální terapie, lidé s kataplexií se často snaží vyhýbat situacím, o nichž vědí, že mohou vyvolat silné emoce, které spouštějí kataplektický záchvat.[9]
Reference editovat
- ↑ READING, Paul. Cataplexy. Practical Neurology. 2019, s. 21–27. DOI 10.1136/practneurol-2018-002001. PMID 30355740. (anglicky)
- ↑ kataplexie | Velký lékařský slovník On-Line. lekarske.slovniky.cz [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e MUDr. Jiří Štefánek Studium 1. LF UK
- ↑ LACHMANOVÁ, Hana. Rehabilitace.info [online]. 2017-03-25 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Vokurka, Martin, Hugo, Jan. Praktický slovník medicíny. 5. vyd. Praha: Maxdorf, 1998. 490 s. ISBN 80-85800-81-0
- ↑ BOURGOIN, Jean-Maxime. Il s'endort au volant de sa voiture. www.journaldemontreal.com. Sun Media. Dostupné online [cit. 11 May 2015]. (French)
- ↑ ELPHICK, Heather; STANIFORTH, Teya; BLACKWELL, Jane; ET, al. Narcolepsy and cataplexy – a practical approach to diagnosis and managing the impact of this chronic condition on children and their families. Paediatrics and Child Health. 2017, s. 343–347. Dostupné online. ISSN 17517222. DOI 10.1016/j.paed.2017.02.007. (anglicky)
- ↑ MIGNOT, Emmanuel; NISHINO, Seiji. Emerging Therapies in Narcolepsy-Cataplexy. Sleep. 2005, s. 754–763. DOI 10.1093/sleep/28.6.754. PMID 16477963. (anglicky)
- ↑ CARLSON, Neil R. Physiology of Behavior. Boston, MA: Pearson Education, Inc., 2012. ISBN 978-0-205-66627-0. (anglicky)