Kartáčový náboj

Kartáčový náboj či jen kartáč je dělostřelecký typ protipěchotní munice.

Skica Kartáčového náboje pro dělostřelectvo, detail plánu z Americké revoluce

Na rozdíl od klasického plného náboje (koule), měly tyto náboje lepenkový obal plněný olověnými kuličkami nebo sekaným olovem. Proto se také užíval termín střílet „sekaným olovem“. V některých případech mohly být náboje plněny střepy, úlomky kamenů nebo i hřebíky. Při výstřelu se obal rozpadl a kuličky nebo jiná náplň se vysokou rychlostí kuželovitě rozlétly, působíce zkázu v širokém pásu. Účinek byl podobný výstřelu z brokovnice, ale v mnohem větším měřítku. V 19. století byly kartáčové náboje zdokonaleny, plátěný obal byl nahrazen dřevěným nebo železným, což vedlo k lepší kontrole rozptylu a zrychlení palby.

Kartáčová střela měla na krátkou vzdálenost zdrcující dopad. Kartáčové střelivo pro dělostřelectvo se používalo od objevení střelného prachu. Pravidelně se využívalo až v třicetileté válce a v 18.19. století v pozemních i námořních válkách. Obzvláště účinná byla v napoleonských válkách proti velkým a pravidelným formacím pěchoty. Čím větší skrumáž lidí, tím větší účinek palba měla. V bitvách se používala pro rychlé rozprášení útočící pěchoty, ale pouze na krátkou vzdálenost, tedy asi 400 m.

Příklady použití kartáčových střelEditovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat