Kaibótei

Kaibótei (japonsky 海防艇 ~ člun pro obranu pobřeží) měly být malá válečná plavidla japonského císařského námořnictva projektovaná koncem druhé světové války jako typ A (甲型 Kó gata) s kovovým trupem a typ B (乙型 Ocu gata) s dřevěným trupem. Oba typy byly plánovány tak, aby mohly sloužit jako malá doprovodná plavidla a stíhače ponorek (vybavené 60 hlubinnými náložemi), či jako nosiče sebevražedných torpéd kaiten – v takovém případě měl typ A nést dva kaiteny a typ B jeden (u obou typů za cenu redukce nesených hlubinných náloží).[1] Z osmdesáti objednaných člunů obou typů bylo rozestavěno celkem 24 jednotek, ale pouze dva čluny typu A byly před japonskou kapitulací spuštěny na vodu a žádný nebyl dokončen.

Kaibótei typu A a B
Obecné informace
UživateléVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typkaibótei
LoděTyp A: 2 jednotky spuštěny na vodu, nedokončeny
Typ B: 22 zahájeno, nespuštěno[1]
Zahájení stavby1945[1]
Spuštění na vodu1945[1]
Uvedení do služby[1]
Technické údaje Typ A (kovový trup)
[SP&E] – stíhač ponorek a eskortní plavidlo
[NK] – nosič kaitenů
Výtlak270,0 t 2/3 zkouškový [SP&E]
282,2 t 2/3 zkouškový [NK][1]
Délka46,0 m mezi svislicemi
48,5 m na vodorysce
51,0 m celkem[1]
Šířka5,4 m maximum pod vodoryskou[1]
Ponor2,30 m [SP&E]
2,36 m [NK][1]
Pohon2 diesely
800 k (588,4 kW)[1][p 1]
2 lodní šrouby[2]
Rychlost15 uzlů (27,8 km/h) [NK][1]
Posádka?
Výzbroj1x 40 mm/60 typu 5
6x 25 mm/60 typu 96 (6xI)
4 vrhače hlubinných náloží

[SP&E]:
60 hlubinných náloží

[NK]:
4 hlubinné nálože
2 kaiteny[1]
Radar1 přehledový radar 13-gó
1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2]
Sonarsonar typu 3
hydrofon typu 93[3]
Technické údaje Typ B (dřevěný trup)
Výtlak285 t 2/3 zkouškový [SP&E]
290 t 2/3 zkouškový [NK][1]
Délka35,0 m mezi svislicemi
39,5 m na vodorysce
40,25 m celkem[1]
Šířka6,09 m maximum pod vodoryskou[1]
Ponor2,43 m [SP&E]
2,45 m [NK][1]
Pohon2 diesely
800 k[1][p 1]
2 lodní šrouby[4]
Rychlost12,5 uzlu (23,15 km/h) [NK][1]
Posádka?
Výzbroj1x 40 mm/60 typu 5
6x 25 mm/60 typu 96 (6xI)
4 vrhače hlubinných náloží

[SP&E]:
60 hlubinných náloží

[NK]:
8 hlubinných náloží
1 kaiten[1]
Radar1 přehledový radar 13-gó
1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2]
Sonarsonar typu 3
hydrofon typu 93[3]

Pozadí vznikuEditovat

S postupem Spojenců v Pacifiku se Japonské císařství čím dál víc soustředilo na obranu vlastních Japonských ostrovů a pokrytí (a ochranu) dodávek strategických surovin z dobytých území do Japonska. Za tímto účelem byla do „programu válečného kruhu“ (マル戦計画 Maru sen keikaku) z roku 1944 zahrnuta v rámci kategorie pomocných plavidel (特務艇 tokumutei) i stavba relativně malých a jednoduchých člunů, označených jako kaibótei typu A a typu B.

Původně se mělo jednat o nosiče kaitenů pro útoky na spojenecké invazní jednotky a zajištění přesunů kaitenů mezi jednotlivými základnami. Navýšením počtu nesených hlubinných náloží místo kaitenů vznikla malá a jednoduchá protiponorková plavidla – někdy též klasifikovaná jako pomocné stíhače ponorek (klasifikační symbol „CHa“).[1]

Typ A vycházel z projektu E 24 a typ B z projektu E 25.[5]

Dvacet plánovaných jednotek typu A dostalo v rámci programu z let 1943-44 trupová čísla 1851 až 1870, zatímco pro šedesát plánovaných jednotek typu B byla vyhrazena čísla 1701 až 1760. Pro program výstavby z let 1944-45 se počítalo s dalšími 40 jednotkami typu B – k jejich objednání již ale nedošlo.[6]

Typ A i typ B bylo možno stavět v menších soukromých loděnicích. V případě dřevěného typu B bylo možné dokonce využít kapacity loděnic, které se věnovaly stavbě dřevěných plavidel (konkrétně stavbě pomocných stíhačů ponorek třídy č.1 a pomocných hlídkových člunů třídy č.1). Kaibókany typu B je měly zcela nahradit a proto byly pomocné hlídkové čluny, jejichž stavba ještě nezačala, zrušeny a uvolněná kapacita loděnic měla být využita na stavbu kaibótei.[1]

Prostředky na stavbu kaibótei byly uvolněny v rozpočtovém roce 1945.[2][4]

KonstrukceEditovat

Trup a nástavbyEditovat

Trup typů A i B se vyznačoval zvednutou přídí a snižující se zádí, přičemž hloubka trupu byla u ocelového typu A 3,5 m a u dřevěného typu B 2,95 m.[1] Zvednutá příď měla zlepšovat plavbyschopnost na rozbouřeném moři a při vyšších rychlostech, zatímco snížení na zádi šetřilo hmotnost a usnadňovalo spouštění kaitenů. Paluba měla být průběžná po celé délce.

Přibližně v 1/3 délky paluby se nacházel dvoupatrový můstek na jehož zadní části se nacházel stěžeň nesoucí anténu metrového přehledového radaru 13-gó pro sledování vzdušných cílů a detektor radaru (pravděpodobně E-27).[1][p 2]

Ačkoliv kaibótei měly být malá a jednoduchá plavidla, japonské loděnice v podmínkách válečného roku 1945 dokázaly dokončit pouze dva trupy typu A (č. 1 a č. 2) do takového stavu, že mohly být spuštěny na vodu.

Pohonný systémEditovat

Pohon u obou typů zajišťovala dvojice vznětových motorů o celkovém výkonu 800 koňských sil (588,4 kW).[p 1] Typ A (ve verzi nosiče kaitenů) s nimi měl dosahovat rychlosti 15 uzlů (27,8 km/h), zatímco těžší a bachratější typ B pouze 12,5 uzlu (23,15 km/h).[1]

VýzbrojEditovat

 
Zkušební spuštění kaitenu typu 1 z levoboční skluzavky křižníku Kitakami. Obdobně mělo být řešeno s pouštění kaitenů z kaibótei typu A a B

Hlavňová výzbroj byla u typů A i B stejná. Základ měl tvořit jeden nový jednohlavňový 40mm kanón typu 5 s hlavní délky 60 ráží umístěný na přídi. Protiletadlovou výzbroj doplňovalo šest jednohlavňových 25mm protiletadlových kanónů typu 96. Ty měly být u typu A rozmístěny následovně: jeden pár (levobok a pravobok) na zadní části můstku, druhý pár před komínem a třetí pár za komínem. U typu B byl rovněž přední pár umístěn na můstku, ale druhý pár se měl nacházet na úrovni komína a zadní pár o něco dál za komínem.[1]

Protiponorkovou výzbroj u obou typů tvořily čtyři vrhače hlubinných náloží. U typu A se nacházely mezi můstkem a komínem, zatímco u typu B na zešikmené zádi za poslední dvojicí 25mm kanónů. V provedení nosiče kaitenů mohl typ A nést čtyři hlubinné nálože, zatímco typ B jich mohl nést osm. Ve variantě pro stíhání ponorek (t.j. bez kaitenu) ale mohl typ A i B nést až 60 hlubinných náloží.[1]

Jako nosiče kaitenů měly jednotky typu A nést dva kaiteny umístěné na skluzavkách na levoboku a pravoboku zadní části plavidel. Typ B měl nés pouze jeden kaiten a měl být vybaven pouze jednou skluzavkou na zádi.[1]

Rozestavěné jednotkyEditovat

Typ AEditovat

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Osud
1851 č. 1
第1号
Dai-1 gó
Kawanami Uranosaki, Imari[1] 19450415a15. dubna 1945[1] 19450615a15. června 1945[7] Při kapitulaci dokončen z 50%; 19450919a19. září 1945 potopen v důsledku průsaku vody[1][2][6] Lengerer & Rehm-Tanaka uvádí dokončení ze 65 %.[7]
1852[7] č. 2 Kawanami Uranosaki, Imari[1] 19450425a25. dubna 1945[1] nebo 19450424a24. dubna 1945[7] 19450629a29. června 1945[7] Při kapitulaci dokončen z 50%; 19450919a19. září 1945 potopen v důsledku průsaku vody[1][2][6]

Zbývajících 18 jednotek bylo zrušeno ještě před zahájením stavby.[1]

Typ BEditovat

Prvních šedesát jednotek typu B bylo objednáno pod čísly 1701 až 1760. Z nich ale pouze u 22 jednotek byl položen kýl, přičemž jako první byla zahájena stavba kaibótei č. 113 v Miho. Žádná z nich nebyla spuštěna na vodu a zbývajících 38 jednotek bylo zrušeno před zahájením stavby. Rovněž 40 dalších plánovaných jednotek bylo zrušeno před přidělením trupových čísel (t.j. před objednáním).[1][4][6]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Míra dokončení
1701[7] č. 101
第101号
Dai-101 gó
Funaja[1] (船矢造船 Funaja zósen) 19450523a23. května 1945[7] 75 %[7]
1703[7] č. 103 Jamaniši[1] 19450406a6. dubna 1945[7] 65 %[7]
1704[7] č. 104 Jamaniši[1] 19450527a27. května 1945[7] 60 %[7]
1709[7] č. 109 Murakami[1] 19450531a31. května 1945[7] 75 %[7]
1713[7] č. 113 Miho[1] 19450211a11. února 1945[1][7] 85 %[7]
1718[7] č. 118 Kojanagi[1] 19450628a28. června 1945[7] 60 %[7]
1719[7] č. 119 Kojanagi[1] 19450810a10. srpna 1945[7] 40 %[7]
1722[7] č. 122 Išikawa[1] 19450517a17. května 1945[7] 35 %[7]
1725[7] č. 125 Góriki[1] 19450702a2. července 1945[7] 70 %[7]
1726[7] č. 126 Góriki[1] 19450702a2. července 1945[7] 50 %[7]
1728[7] č. 128 Nišii[1] 19450529a29. května 1945[7] 70 %[7]
1731[7] č. 131 Šikoku[1] 19450305a5. března 1945[7] 75 %[7]
1732[7] č. 132 Šikoku[1] 19450325a25. března 1945[7] 60 %[7]
1733[7] č. 133 Šikoku[1] 19450415a15. dubna 1945[7] 45 %[7]
1737[7] č. 137 Tokušima[1] 19450101a 1945[1] ?
1738[7] č. 138 Tokušima[1] 19450101a 1945[1] ?
1739[7] č. 139 Tokušima[1] 19450101a 1945[1] ?
1741[7] č. 141 Fukušima[1] 19450430a30. dubna 1945[7] 65 %[7]
1744[7] č. 144 Hajašikane[1] 19450512a12. května 1945[7] 75 %[7]
1748[7] č. 148 Džinen[1] 19450413a13. dubna 1945[7] 65 %[7]
1751[7] č. 151 Fukuoka[1] 19450609a9. června 1945[7] 60 %[7]
1757[7] č. 157 Saga[1] 19450501a1. května 1945[7] 65 %[7]

Kromě výše zmíněných loděnic se na produkci kaibótei typu B měla podílet i loděnice v Jonago, ale stavba tam objednaných člunů nebyla zahájena.[1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b c Identifikace radaru i detektoru dle antén na nákresu ve Fukui, str. 61

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 61. (anglicky) 
  2. a b c d NISHIDA, Hiroshi. A type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
  3. a b LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Japanese ‘Kaibokan’ Escorts, Part 3. In: GARDINER, Robert; GRAY, Randal. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1984. ISBN 0-85177-308-7. ISSN 0142-6222. Svazek 32. Kapitola The Costal Defence Boats, s. 248. (anglicky)
  4. a b c NISHIDA, Hiroshi. B type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
  5. Lengerer & Rehm-Takahara, str. 248
  6. a b c d JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 194. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm Lengerer & Rehm-Takahara, str. 256

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 61. (anglicky) 
  • LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Japanese ‘Kaibokan’ Escorts, Part 3. In: GARDINER, Robert; GRAY, Randal. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1984. ISBN 0-85177-308-7. ISSN 0142-6222. Svazek 32. Kapitola The Costal Defence Boats, s. 248–257. (anglicky)
  • O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1. S. 228 a 229. 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 194. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

  • NISHIDA, Hiroshi. A type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
  • NISHIDA, Hiroshi. B type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
  • TODA, Gengoro S. Kantei & Tokumukantei: Kaibotei [online]. tokusetsukansen.jpn.org [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky/japonsky)