Jeanne du Monceau de Tignonville

francouzská šlechtična

Jeanne du Monceau de Tignonville (* 1555 v Pau; † po roce 1599 v Navaře), známá také jako La petite Tignonville, byla sňatkem hraběnkou z Panjasu a krátce v roce 1581 byla také milenkou francouzského krále Jindřicha IV.

Jeanne du Monceau de Tignonville
Narození1555
Pau
Úmrtí1596 (ve věku 40–41 let)
Partner(ka)Jindřich IV. Francouzský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Jeanne byla dcerou Lancelota du Monceau, pána de Tignonville, a jeho manželky Marguerite de Selves. Její matka byla vychovatelkou Kateřiny Bourbonské, sestry Jindřicha IV., a tak Jeanne vyrůstala společně s pozdějším navarrským regentem, Dianou d'Andouins a Luisou de Coligny na hradě Pau.[1]  Později, díky vlivu své matky, se stala čestnou dámou Kateřiny Bourbonské.

Během jednoho ze svých pobytů v Pau na konci roku 1576 či na počátku roku 1577 se do ní Jindřich IV. zamiloval. [2] Tehdy 22letá Jeanne však svodům odolala. Teprve když se 7. února 1581[3] v Paříži provdala za Françoise Jeana Charlese de Pardaillan, hraběte de Panjas podlehla svodům francouzského krále. U příležitosti svatby byla Jeanne Jindřichem velkoryse obdarována, zatímco její manžel dostal vysoce a dobře placené posty. Král Jean při této příležitosti daroval 12 000 livrů.[4]  V následujících letech využila Kateřina svého postavení na královském dvoře k hromadění bohatství pro sebe a svou rodinu. Dary, které obdržela během svého působení jako čestná dáma, byly tak přemrštěné, že v roce 1609 byl učiněn pokus o jejich zrušení soudy. [5]

Pár cestoval po celé zemi spolu s králem Jindřichem, takže jejich šest dětí se narodilo v různých městech.[6] Jejich potomci byli:[7]

  • Henri (* 1582) de Pardaillan
  • Louis (* 1583; † 1607) de Pardaillan
  • Henri (* 1587) de Pardaillan
  • Henriette (*1590; † 1609) de Pardaillan, ⚭ 1) 1609 Gédéon d'Astarac, baron de Fontrailles, ⚭ 2) Henri de Baudean, hrabě de Parabère
  • Catherine (* 1592) de Pardaillan
  • Jeanne (* 1599) de Pardaillan

Její nejmladší dcera Jeanne se narodila po smrti svého otce jako pohrobek. Jeanne de Laval ji následovala za několik let.

LiteraturaEditovat

  • Adolphe Mathurin de Lescure: Les amours de Henri IV. Faure, Paris 1864, S. 81–84 (online).
  • Raymond Ritter: La petite Tignonville. Delmas, Bordeaux 1945.
  • Ernest Alfred Vizetelly: The favourites of Henry of Navarre. Gorham, Boston 1910, S. 48–49 (online).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeanne du Monceau de Tignonville na německé Wikipedii.

  1. Adrien Desclozeaux: Gabrielle d’Estrées, Marquise de Monceaux, Duchesse de Beaufort. Champion, Paris 1889, S. 56 (online).
  2. Pierre Tucoo-Chala: Catherine de Bourbon. Une calviniste exemplaire. Atlantica, 1997, ISBN 2843940028, S. 220.
  3. Philippe Lauzun: Châteaux gascons de la fin du XIIIe siècle. In: Revue de gascogne. Bulletin mensuel de la société historique de Gascogne. Band 38. Foix, Auch 1897, S. 103.
  4. Sharon Kettering: The Patronage Power of Early Modern French Noblewomen. In: The Historical Journal. Nr. 4, Jg. 32, 1989, S. 827, DOI:10.1017/S0018246X00015727.
  5. Sharon Kettering: The Patronage Power of Early Modern French Noblewomen. In: The Historical Journal. Nr. 4, Jg. 32, 1989, S. 827–828, DOI:10.1017/S0018246X00015727.
  6. L’Abbé Cauzaran: Comté de Panjas. Son passé, son église et ses peintures romanes. In: Bulletin. Société de Borda. Labèque, Dax 1892, S. 76.
  7. Anselme de Sainte-Marie: Histoire de la Maison Royale de France, et des grands officiers de la Couronne. Band 5, 3. Auflage. Paris 1730, S. 196 (online).