Otevřít hlavní menu

Jean Ferrat, vlastním jménem Jean Tenenbaum (26. prosince 193013. března 2010), byl francouzský zpěvák a básník, který se specializoval na zhudebňování poezie, zejména Louise Aragona, s nímž ho spojovalo i komunistické přesvědčení a blízkost k Francouzské komunistické straně.

Jean Ferrat
Jean Ferrat (chanteur).jpg
Rodné jméno Jean Tenenbaum
Narození 26. prosince 1930
Vaucresson
Úmrtí 13. března 2010 (ve věku 79 let)
Aubenas
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Antraigues-sur-Volane (od 2010)
Povolání zpěvák, písničkář, básník, hudební skladatel a spisovatel
Alma mater Conservatoire national des arts et métiers
Žánr poezie
Manžel(ka) Christine Sèvres (1961–1981)
Colette Laffont (od 1992)
Rodiče Mnacha Tenenbaum a Antoinette Malon
Příbuzní André Tenenbaum, Pierre Tenenbaum a Raymonde Tenenbaum (sourozenci)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jean Ferrat

BiografieEditovat

Jeho otec byl ruský Žid, který emigroval do Francie, a který byl roku 1942 odvlečen do Osvětimi, kde zahynul. Tehdy bylo Ferratovi 12 let, opustil základní školu a začal pracovat, aby rodina měla z čeho žít.

 
Jean Ferrat

Po válce ho vtáhl svět pařížských kabaretů. Svou první báseň (Aragonovu Les yeux d'Elsa) zhudebnil roku 1956. Do repertoáru ji přijal tehdy populární André Claveau, čímž začala Ferratova kariéra skladatele. Roku 1958 vydal první vlastní singl, avšak bez velkého úspěchu. Druhým singlem Ma Môme z roku 1960 však již prorazil. Roku 1961 začala jeho spolupráce s jazzovým hudebníkem Alainem Goraguerem, s ním připravil svou první desku Deux enfants au soleil. Za druhou desku Nuit et brouillard již získal Grand Prix du Disque, ocenění prestižní především v žánru šansonu. Od roku 1973 nevystupoval pódiově, ale dále nahrával desky.

Jeho ženou byla zpěvačka Christine Sèvres.

DiskografieEditovat

  • 1961: Deux enfants au soleil
  • 1963: Nuit et brouillard
  • 1964: La Montagne
  • 1965: Potemkine
  • 1966: Maria
  • 1967: À Santiago
  • 1969: Ma France
  • 1970: Camarade
  • 1971: La Commune
  • 1971: Ferrat chante Aragon
  • 1972: À moi l'Afrique
  • 1975: La femme est l'avenir de l'homme
  • 1979: Les Instants volés
  • 1980: Ferrat 80
  • 1985: Je ne suis qu'un cri
  • 1991: Dans la jungle ou dans le zoo
  • 1995: Ferrat chante Aragon Vol. 2
  • 2002: Ferrat en scène

Externí odkazyEditovat