Jantra (hinduismus)

Tantrický mystický diagram

Jantra je forma mandaly, ve které se potkává kruh a čtverec. Dochází tak ke sjednocení protikladů – kruh, jako symbol toho co nás převyšuje, se setkává se čtvercem, který znázorňuje pozemské materiální snažení. Někdy jsou tyto tvary považovány také za symbol ženské a mužské energie.[1] Tento typ mandal se pak jako symbol hledání rovnováhy vyskytuje coby sedmá fáze velkého kruhu mandaly, tzv. Kvadratura.[2]

Vzhled a tvoření jantryEditovat

Jantry jsou dodnes používány pro náboženské rituály (v lámaismu nebo tantrické józe) v Indii, Tibetu a Nepálu. Tyto mandaly (na rozdíl od těch, které si tvoříme doma coby antistresové omalovánky nebo obrazy duše) obsahují tradičně stanovené tvary, které jsou nejenom kresleny či malovány, ale bývají při zvláštních příležitostech znázorňovány také trojrozměrně z předem daných materiálů. Hotové jantry jsou potírány vonnými oleji a za odříkávání manter je do nich zván bůh či bohyně, jehož symboly jsou v jantře obsaženy.[3]

Jantry se vytvářejí jak v malém (např. jako namalované meditační pomůcky), tak ve velkém (např. jako půdorys chrámů) a tvoří spojení mezi božským (kruh) a polárním (čtverec). Pravá jantra však vzniká jako duchovní obraz, vytvořený imaginací učeným lámou. Dvojrozměrné mandaly jsou pouhým vnějším znázorněním bez významu. Mají však nezaměnitelný styl a tradiční strukturu.[4]

Jantra a VédyEditovat

Mandala znamená manušja anda, kruhová záře kolem člověka a okolo mýtického vesmírného obra puruši. Puruša byl dle Rgvédu rozdělen na díly a z nich vznikli bohové, lidé a světy, kasty indické společnosti. Nejstarší půdorysy mandaly objevili archeologové v středoasijské kultuře BMAC, před 4000 lety (Daschli). Půdorysy svatyně ohně jsou čtvercové se čtyřmi klasickými branami dle modelu jantry. Později se za védské civilizace rozvinul model vesmíru jako času vetknutého do obětiště (védi) a védský obětní rok byl svázán paleoastronomickými obřady. Rok, dny a noci se opakují (Šatapathabráhmana) a proto kruh je země a čtverec nebe. Čtverec ohraničovaly body rovnodenností a slunovratů. Jedna polovina roku náležela bohům, druhá předkům. Tyto a mnohé jiné parametry sloužily za podklad védského božiště, předlohy mandaly. Do základů božiště se vkládaly obřadní předměty a z toho za buddhismu povstal obyčej mandaly jako stavby dágoby, která ukrývá zářiče drahokamů, ochrany bohů před zlými silami. Převod védského obětiště do mahájánového buddhismu nejlépe dokumentuje mandala velkého času, Kálačakra mandala mudrce Asangy.

LiteraturaEditovat

  • Mandaly světa, Kniha meditací a malování, Ruediger Dahlke, Pragma 1999
  • Vytváření mandaly, Praktická kniha pro vytváření a výklad léčivých kruhových obrazců, Susanne F. Fincher, Pragma, 1991
  • Mandaly od A do Z, Gauding Madonna, Metafora, 2012
  • Mandala - Archetyp - kosmogram vesmíru: Stavební plán vesmíru, Helmut Hansen, Fontána, 2008
  • Mandala - cesta k sobě, ebook

GalerieEditovat

Externí odkazyEditovat

  • ŘEZÁČOVÁ LUKÁŠKOVÁ, Zuzana. Mandaly sebepoznání. 1.. vyd. Brno: Zoner Press, 2018. 184 s. ISBN 978-80-7413-386-2. 
  • https://www.centrum-mandala.cz/blog/velky-kruh-mandaly
  • HANSEN, HELMUT, 1953-. Mandala : archetyp - kosmogram vesmíru. Vyd. 1. vyd. Olomouc: Fontána 136 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7336-436-6, ISBN 80-7336-436-0. OCLC 244814137 
  • Mandala - cesta k sobě (e-book). Centrum Mandala [online]. [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. (česky)