Jang Kuo-čung

čínský státník v 8. století

Jang Kuo-čung (čínsky pchin-jinem Yáng Guózhōng, znaky tradiční 楊國忠, † 15. července 756) byl státník čínské říše Tchang. V letech 753–756 stál v čele tchangské vlády jako vedoucí ústředního sekretariátu, jednoho ze tří nejvyšších civilních úřadů tchangské administrativy. Za svůj vzestup z původně nevýznamného postavení do nejvyšších úřadů vděčil příbuzenství s Jang Kuej-fej, od roku 745 oblíbené konkubíně tchangského císaře Süan-cunga.

Jang Kuo-čung
NarozeníDesetiletí od 700
Úmrtí15. července 756
Povolánípolitik
Partner(ka)Lady Guoguo
DětiYang Ku
Yang Xuan
Yang Xiao
Yang Xi
RodičeYang Xun
RodYang clan of Hongnong
FunkceChancellor of the Tang Dynasty
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Jang Kuo-čungovo vlastní jméno bylo Jang Čao, Kuo-čung bylo jméno dané mu později císařem Sün-cungem. Jeho otec byl nevýznamný úředník, Jang Kuo-čung mládí trávil jako hazardní hráč, později sloužil v S’-čchuanu v armádě a v nižších úředních funkcích. Po vzestupu Jang Kuej-fej, jeho sestřenice z druhého kolena, si ho všimli vlivní s’čchuanští politici Sien-jü Čung-tchung a Čang-čchiou Ťien-čchiung, kteří ho vyslali do hlavního města, Čchang-anu. Zde s pomocí Jang Kuej-fej dosáhl povýšení a povýšili i jeho s’čchuanští patroni.[1]

Jak Jang postupoval ve funkcích, na ministerstvu daní a dalších úřadech spravujících státní finance, rostl jeho vliv, a díky podpoře Jang Kuej-fej a důvěře císaře natolik zasílil, že se stal rivalem Li Lin-fua, stojího v čele tchangské vlády (jako vedoucí ústředního sekretariátu).[2] I během pobytu v hlavním městě si uchoval vliv v S’-čchuanu, kde byl vojenským guvernérem ťie-tu-š’ jeho podporovatel Sien-jü Čung-tchung. Roku 751 však Sien-jü Čung-tchung při neuváženém vojenském tažení proti státu Nan-čao utrpěl drtivou porážku, Jang Kuo-čung ji přestál, když před císařem zatajil její rozsah, nicméně koncem roku 751 převzal post ťie-tu-š’ v S’-čchuanu. Roku 752 se Li Lin-fuovi podařilo přesvědčit císaře, aby Jang Kuo-čungovi nařídil odjet do S’-čchuanu, kde pokračovaly pohraniční boje s Nan-čaoem, a stabilizovat situaci. Záhy však Li Lin-fu onemocněl a Jang Kuo-čung dostal příkaz k návratu. Začátkem roku 753 Li Lin-fu zemřel a vzápětí Jang Kuo-čung zaujal jeho místo v čele sekretariátu a vlády.[3]

Jang Kuo-čung byl schopný intrikán a manipulátor, nicméně neměl kvality státníka a administrátova nutné k úspěšnému řízení státu. Navíc, přestože ovládal civilní správu říše, jmenování úředníků (jako ministr státní správy) i finance státu (jako předseda různých finančních komisí), chyběl mu přímý vliv na pohraniční armády, kontrolované guvernéry vojenské síly ťie-tu-š’ (jeho vlastní velení v S’-čchuanu nemělo velký vliv, vzhledem k relativní nepočetnosti tamní armády, její vzdálenosti od metropole a obtížnému spojení s ní). Dva nejvýznamnější generálové – velitel severozápadních armád Ke-šu Chan a velitel severovýchodních armád An Lu-šan však byli znepřátelení, a Jang Kuo-čung sice udržel korektní vztahy s prvním, s druhým se však roku 754 jeho vztahy nenapravitelně vyhrotily, a oba si vzájemně nevěřili. V metropoli Jang Kuo-čung v letech 754–755 odstranil několik potenciálních soupeřů, jeho nepřátelství s An Lu-šanem však rostlo, až se An Lu-šan koncem roku 755 otevřeně vzbouřil,[4] bez odporu přitáhl k Žluté řece, rozprášil narychlo sestavenou tchangskou armádu a obsadil vedlejší hlavní město říše, Luo-jang, v němž se počátkem února 756 prohlásil císařem říše Velká Jen. Na jaře 756 se postup rebelů zastavil a tchangské armády je začaly zatlačovat. V červenci 756 se však tchangská ofenzíva zhroutila, když An Lu-šan rozdrtil hlavní tchangskou armádu a vytáhl na Čchang-an.

Císař Süan-cung reagoval útěkem do S’-čchuanu. Na cestě, v Ma-wej západně od Čchang-anu, vzbouření vojáci doprovodu zabili Jang Kuo-čenga a donutili císaře souhlasit s popravou Jang Kuej-fej. Süan-cung poté pokračoval na jihozápad a usadil se v s’čchuanském I-čou (dnešní Čcheng-tu), zatímco jeho syn, korunní princ, odešel na severozápad do Ling-wu na Žluté řece. Zde se 12. srpna prohlásil za císaře (znám je jako Su-cung).[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. [Dále jen Twitchett]. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463, na s. 428. (anglicky)
  2. Twittchett, s. 429–430.
  3. Twittchett, s. 445–446.
  4. Twittchett, s. 447–453.
  5. Twittchett, s. 460–461.

LiteraturaEditovat

  • PULLEYBLANK, E. G. The An Lu-Shan Rebellion and the Origins of Chronic Militarism in Late T'ang China. In: PERRY, John Curtis; SMITH, Bardwell L. Essays on T'ang Society: The Interplay of Social, Political and Economic Forces. Leiden: Brill, 1976. ISBN 9004047611, ISBN 9789004047617. S. 32–60. (anglicky)
  • TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463. (anglicky)
  • XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. (anglicky)