Otevřít hlavní menu

James Butler, 1. vévoda z Ormonde

anglický a irský státník, vojevůdce a dvořan

James Butler, 1. vévoda z Ormonde (James Butler, 1st Duke of Ormonde, 1st Marquess of Ormonde, 12th Earl of Ormonde, 5th Earl of Ossory, 1st Earl of Brecknock, 1st Baron Butler) (19. října 1610, Londýn, Anglie21. července 1688, Kingston Lacy, Anglie) byl anglický a irský státník, vojevůdce a dvořan ze starobylého irského klanu Butlerů, patřil k významným osobnostem anglických dějin 17. století. Jako vojevůdce královské armády se uplatnil v době anglické revoluce, čtyřikrát byl místokrálem v Irsku a po obnovení monarchie byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem. Během své kariéry získal titul markýze (1642) a vévody (1662), byl rytířem Podvazkového řádu. Přežil všechny své syny, dědicem titulů se stal vnuk James Butler, 2. vévoda z Ormonde (1665-1745), taktéž vojevůdce a irský místokrál, později jako velezrádce zbavený titulů a majetku.

James Butler, 1. vévoda z Ormonde
James Butler, 1st Duke of Ormonde by William Wissing.jpg
Narození 19. října 1610
Clerkenwell, Londýn
Úmrtí 21. července 1688 (ve věku 77 let)
Kingston Lacy
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Alma mater Trinity College
Politická strana cavalier
Děti Elizabeth Stanhope
Thomas Butler, hrabě z Ossory
Richard Butler, 1st Earl of Arran
John Butler, 1st Earl of Gowran
Thomas Butler, Viscount Thurles
John Butler, 1st and last Earl of Gowran
Richard Butler, 1st and last Earl of Arran
Lady Mary Butler
Rodiče Thomas Butler, Viscount Thurles a Elizabeth, Lady Thurles
Příbuzní Richard Butler of Kilcash (sourozenec)
Elizabeth Lyon a Charles Stanhope (vnuci)
Funkce Člen irského Privy Council
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a anglická občanská válkaEditovat

Pocházel z významného irského klanu Butlerů, titul hrabat jim náležel od roku 1328. Byl vnukem 11. hraběte z Ormonde, narodil se v Londýně jako syn Thomase Butlera, vikomta Thurlese (1594-1619), který se utopil u břehů Irska při ztroskotání lodi. Dětství strávil v Irsku, po otci pak jako dědic 11. hraběte od roku 1619 užíval titul vikomta Thurlese. Matka jej původně nechala vychovat katolicky, s tím ale nesouhlasil Jakub I. s ohledem na vliv Butlerů a pověřil Jamesovou výchovou canterburského arcibiskupa George Abbota. V roce 1629 se se souhlasem Karla I. oženil se svou sestřenicí Elizabeth Preston (1615-1684), dcerou 1. hraběte z Desmondu. Od mládí sloužil v armádě a v roce 1631 byl kapitánem jízdy. V roce 1632 zdědil titul hraběte z Ormonde a brzy se zařadil mezi přední osobnosti, patřil k blízkým spolupracovníkům irského místokrále hraběte ze Straffordu a prosazoval politiku Karla I. v Irsku. Od roku 1634 byl členem irské Tajné rady, poté postupoval v armádních hodnostech, byl velitelem jízdy (1638) a generálporučíkem (1640). V roce 1641 byl vrchním velitelem v Irsku a na počátku občanské války vedl královské vojsko proti povstalcům. V roce 1642 byl povýšen na markýze z Ormonde a v letech 1643-1647 a 1648-1650 byl místokrálem v Irsku. Po popravě Karla I. žil s jeho syny v exilu a v roce 1649 obdržel Podvazkový řád. V roce 1658 vykonal tajnou misi do Anglie za účelem zjištění možnosti případného návratu Stuartovců na trůn, jednal také o podpoře Francie, byl v kontaktu i se Španělskem, čímž měl zásadní podíl na restauraci monarchie a poté jej čekal další vzestup.

Kariéra za restaurace StuartovcůEditovat

 
James Butler, 1. vévoda z Ormonde, jako nejvyšší hofmistr a irský místokrál (1665)

V roce 1660 byl jmenován lordem nejvyšším hofmistrem a v této funkci zůstal až do smrti[pozn. 1]. Zároveň téhož roku získal anglický titul hraběte z Brecknocku a s ním zasedl ve Sněmovně lordů, v roce 1662 získal irský titul vévody z Ormonde, od roku 1661 byl také královským komořím. V letech 1662-1669 byl znovu místokrálem v Irsku (v letech 1668-1669 ho zastupoval jeho syn Thomas), z funkce byl nakonec propuštěn po intrikách vévody z Buckinghamu. V roce 1670 byl vystaven vražednému útoku zinscenovaného Buckinghamem a znovu se politice věnoval až o několik let později. V letech 1673-1679 byl jedním z lordů admirality, spolu se synem Thomasem se v roce 1675 stal členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie. V letech 1677-1685 byl znovu místokrálem v Irsku[pozn. 2], v roce 1682 byl jmenován členem anglické Tajné rady a téhož roku mu byla platnost vévodského titulu rozšířena i pro Anglii. Následkem nových intrik byl z funkce irského místokrále odvolán v roce 1685 a poté žil v ústraní, veřejně ale vystoupil ještě naposledy v roce 1687 s kritikou politiky Jakuba II. Zemřel na zámku Kingston Lacy (Dorset), který byl majetkem rodu jen velmi krátce (1686-1693). Byl pohřben ve Westminsterském opatství.

Kromě vysokých funkcí v politice a u dvora zastával také řadu dalších čestných postů, byl kancléřem univerzity v Dublinu (1645-1653 a 1660-1688) a univerzity v Oxfordu (1669-1688). V letech 1660-1672 byl lordem místodržitelem v hrabství Somerset, od roku 1660 též členem Tajné rady ve Skotsku (zde vlastnila statky jeho manželka). Při korunovaci Karla II. a Jakuba II. vykonával také čestnou funkci korunovačního lorda nejvyššího hofmistra (Lord High Steward at Coronation) (1661, 1685).

Manželství a potomstvoEditovat

S manželkou Elizabeth Preston (1615-1684), která byla mimo jiné dědičkou skotského titulu baronů z Dingwallu, měl sedm dětí, všech pět synů zemřelo ještě před otcem, dědicem titulů se stal vnuk James Butler, 2. vévoda z Ormonde.

Děti:

  • Thomas Butler, vikomt Thurles (1632-1633)
  • lord James Butler (1636-1645)
  • John Butler, 1. hrabě z Gowranu (1644-1677), důstojník, 1676 hrabě z Gowranu

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V období restaurace Stuartovců byl jediným státníkem a dvořanem, který se přes vrtkavou přízeň Karla II. a Jakuba II. udržel ve vysoké funkci až do smrti. V závěru života se sice držel v ústraní a kritizoval politiku Jakuba II., na postu nejvyššího hofmistra nicméně setrval až do smrti, plných 28 let.
  2. Koncem 70. let 17. století byl výčtem svých funkcí na vrcholu kariéry. Byl v té době souběžně nejvyšším hofmistrem, irským místokrálem, lordem admirality, členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, kancléřem univerzit v Dublinu a Oxfordu, mimoto zasedal ve Sněmovně lordů a patřil také k elitní komunitě rytířů Podvazkového řádu. Politický vliv však neodpovídal jeho na první pohled vysokému postavení, skutečnou moc tehdy soustředil do svých rukou Thomas Osborne, 1. vévoda z Leedsu.

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 886-887 ISBN 80–7185–259–7