Interstellar Overdrive
„Interstellar Overdrive“ je skladba britské rockové skupiny Pink Floyd, která byla poprvé vydána v srpnu 1967 na jejich debutovém albu The Piper at the Gates of Dawn. Jedná se o rozsáhlou psychedelickou a space rockovou instrumentálku, na jejíž tvorbě se podíleli všichni tehdejší členové skupiny.
| Interstellar Overdrive | ||||
|---|---|---|---|---|
| Skladba od Pink Floyd | ||||
| Z alba | The Piper at the Gates of Dawn | |||
| Vydáno | 4. srpna 1967 | |||
| Nahráno | únor – červen 1967 | |||
| Žánr | psychedelický rock, space rock, progresivní rock, instrumentální rock, hard rock, jam rock | |||
| Délka | 9:41 | |||
| Vydavatelství | Columbia/EMI (UK) Tower/Capitol (US) | |||
| Producent | Norman Smith | |||
| Skladatel | Syd Barrett, Roger Waters, Rick Wright, Nick Mason | |||
| The Piper at the Gates of Dawn chronologicky | ||||
| ||||
Kompozice
editovatSkladba začíná úvodním zkresleným sestupným kytarovým riffem, zahraným jeho autorem Sydem Barrettem, s doplňující baskytarou Rogera Waterse a varhanami Ricka Wrighta. Poté se přidá i Nick Mason se svými bubny a skladba se dostává do improvizačního duchu s modálními improvizacemi, rozmáchlým zvukem varhan Farfisa i tichými mezihrami. Z „Interstellar Overdrive“ se následně stává skladba ve volném tempu téměř bez jakékoliv struktury, kterou přerušují jen podivné zvuky kytary. Nakonec zopakuje celá skupina hlavní téma a opakuje ho se snižujícím se tempem i intenzitou.
Riff skladby má původ u manažera skupiny Petera Jennera, který si chtěl v létě 1966 zabroukat písničku, na jejíž název si nemohl vzpomenout (zřejmě šlo o „My Little Red Book“ od americké kapely Love). Syd Barrett se poté snažil její melodii zahrát na kytaru, čímž vznikl základ pro hlavní melodii „Interstellar Overdrive“.[1] Jedná se jednu z prvních rozsáhlých psychedelických improvizovaných instrumentálek nahraných rockovou skupinou.[2]
Živé a alternativní verze
editovatSkladba „Interstellar Overdrive“ (respektive volná improvizace na její téma) tvořila v raných dobách existence Pink Floyd základ jejich koncertního repertoáru, často její délka dosahovala i 20 minut.[3] Prvním doloženým vystoupení, kde tato skladba zazněla, je benefiční koncert pro London Free School z 14. října 1966 v londýnském kostele Všech svatých.[4] V setlistu ji skupina měla i po odchodu Syda Barretta a jeho nahrazení Davidem Gilmourem na jaře 1968. Roku 1969 byla střední část „Interstellar Overdrive“ použita jako část skladby „The Labyrinth of Auximenes“, součásti suity „The Journey“ v tematických koncertech The Man and the Journey.[5] Pozdější živé verze dokládají různé improvizace i změnu aranžmá s novou střední sekcí s dominantními klávesami a kytarou zkreslenou různými efekty.[2] Zřejmě naposledy zazněla skladba „Interstellar Overdrive“ v podání Pink Floyd jako přídavek na koncertě 21. listopadu 1970 ve švýcarském Montreux.[6] V roce 2018 byla skladba zařazena na program debutového turné skupiny Nick Mason's Saucerful of Secrets.[7]
Původní verze pro album The Piper at the Gates of Dawn (vydáno 4. června 1967) o délce 9 minut a 41 sekund byla nahrána v EMI Studios mezi únorem a červnem roku 1967. Tato verze vyšla posléze i na kompilaci Relics (1971) a v box setech, kde bylo zařazeno celé album The Piper at the Gates of Dawn. Ve dnech 11. a 12. ledna 1967 absolvovali Pink Floyd svoje vůbec první profesionální nahrávání v londýnských Sound Techniques Studios pro film Tonite Let's All Make Love in London.[8][9] V tomto snímku i na soundtracku (vydán 1968) byl použit krátký tříminutový výňatek s minutovou reprízou. Celá nahraná verze o stopáži 16:49 byla vydána na reedici tohoto soundtracku (1990) a na EP London '66–'67 (1995). Dne 16. března 1967 dále Pink Floyd ve studiích EMI nahráli i verzi o délce 5 minut a 13 sekund pro francouzské EP „Arnold Layne“, které vyšlo v červenci 1967.[10][11] Tato „francouzská“ verze vyšla společně s další nepoužitou variantou na bonusovém třetím disku v reedici alba The Piper at the Gates of Dawn z roku 2007.
Původní sestava
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Interstellar Overdrive na anglické Wikipedii.
- ↑ MILES, Barry. Pink Floyd 1964–1974. Překlad Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-656-7. S. 67.[Dále jen Miles.]
- ↑ a b UNTERBERGER, Richie. Interstellar Overdrive [online]. Allmusic.com [cit. 2011-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MASON, Nick. Pink Floyd: Od založení do současnosti. Překlad Ondřej Duha. Praha: BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-111-2. S. 80.
- ↑ POVEY, Glenn. Echoes: Úplná historie Pink Floyd. Překlad Ondřej Skoupý. Praha: Volvox Globator, 2009. ISBN 978-80-7207-730-4. S. 48.[Dále jen Povey.]
- ↑ Povey, s. 107.
- ↑ Povey, s. 139.
- ↑ KIELTY, Martin. Nick Mason’s Pink Floyd Supergroup Play First Show: Set List, Video [online]. Ultimateclassicrock.com, 2018-05-21 [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Povey, s. 52.
- ↑ Miles, s. 96.
- ↑ Povey, s. 55.
- ↑ Pink Floyd: A Tree Full Of Secrets: Volume 1 (CD1 - CD2): Pink Floyd Rarities 1965 - 1968 [online]. Hokafloyd.com [cit. 2011-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-12. (anglicky)
