Interior gateway protocol

(přesměrováno z Interior Gateway Protocol)

Označení interior gateway protocol (IGP) se používá pro směrovací protokoly sloužící k výměně směrovacích informací mezi směrovači (anglicky router, v názvu je však použit tradiční termín brána, anglicky gateway) v rámci autonomního systému (AS), což může být rozsáhlá firemní lokální síť nebo síť poskytovatele internetového připojení včetně připojených zákazníků. Protikladem IGP jsou protokoly EGP (exterior gateway protocol), které se používají pro výměnu směrovacích informací mezi autonomními systémy, a které používají protokoly IGP pro hledání cest uvnitř AS.

Směrovače pak používají získané směrovací informace pro směrování protokolů síťové vrstvy jako je IP.

Protokoly IGP lze rozdělit do dvou skupin:

Konkrétními příklady IGP protokolů jsou Open Shortest Path First (OSPF), Routing Information Protocol (RIP) a Intermediate System to Intermediate System (IS-IS).


Typy IGPEditovat

Směrovací protokoly založené na vektoru vzdálenostíEditovat

Směrovací protokoly založené na vektoru vzdáleností používají Bellmanův-Fordův algoritmus. U těchto protokolů nemá žádný směrovač informace o plné topologii sítě. Každý směrovač oznamuje vzdálenosti do jednotlivých sítí svým sousedům a přijímá od nich podobná oznámení, dokud dochází ke změnám v lokální síti nebo v sousedících směrovačích. Z přijatých informací si každý směrovač vytváří svou směrovací tabulku a v dalším oznamovacím cyklu rozesílá aktualizované informace ze své směrovací tabulky. Celý proces se opakuje, dokud směrovací tabulka každého směrovače nedokonverguje ke stabilním hodnotám.

Nedostatkem některých z těchto protokolů je pomalá konvergence.

Příklady směrovacích protokolů založených na vektoru vzdáleností:

Směrovací protokoly založené na stavu linekEditovat

U protokolů typu založených na stavu linek má každý směrovač informace o kompletní topologii sítě. Každý směrovač pak nezávisle vypočítá nejlepší první krok (anglicky next hop) do každého možného cíle v síti pomocí lokální informace o topologii. Kolekce nejlepších dalších hopů tvoří směrovací tabulku.

Tím se odlišují od směrovacích protokolů založených na vektoru vzdáleností, u nichž každý uzel sdílí svou směrovací tabulku se svými sousedy. U protokolů založených na stavu linek se mezi uzly předává pouze informace potřebná pro vytváření map konektivity.

Příklady směrovacích protokolů založených na stavu linek:

Hybridní směrovací protokolyEditovat

Hybridní směrovací protokoly kombinují vlastnosti směrovacích protokolů založených na vektoru vzdáleností a protokolů založených na stavu linek. Příkladem hybridního protokolu je Enhanced Interior Gateway Routing Protocol (EIGRP).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Interior gateway protocol na anglické Wikipedii.

Související článkyEditovat