Holubí maso je maso pocházející z holuba domácího. Obvykle se zpracovává maso holoubat, které je považováno za pochoutku.[1]

Holoubata

Chov holubů pro maso je jejich původním užitkovým směrem. V minulosti byli holubi drženi na selských dvorech a holubník sloužil jako živá spižírna, zásoba masa pro neočekávané příležitosti a také jako cenný zdroj masa v době, kdy byl na statcích nedostatek potravin, tedy na jaře.[2] V dnešní době v malochovech význam chovu holubů pro maso upadá, holoubata v tržní síti jsou produkována na specializovaných farmách.

Charakteristika editovat

 
Stehýnko z holuba

Holubí maso je světlé drůbeží maso. Maso holoubat je lehce stravitelné,[3] starší holubi mají maso tužší.[4] Má tmavou barvu s lehkou příchutí zvěřiny, mezi kterou se občas též zařazuje.[5] Na hrudi je svalovina světlejší, na končetinách a krku je tmavší.[4] Barva masa záleží také na stáří, pohlaví a výživě zabitého holuba.[4] Největší porce jsou prsa a stehna.[5] Díky svému složení je vhodné i při dietách, pro děti a rekonvalescenty.[5][3] V porovnání s jinými druhy masa obsahuje více tuku, tučnější je pouze maso vepřové, má proto vysokou energetickou hodnotu.[3]

Holoubata jsou jatečně zralá ve stáří 28-30 dní, kdy už jsou dorostlá, ale ještě neopustila hnízdo.[6] Za holoubě se obecně považuje maso holuba mladšího než 7 týdnů.[4]

Průměrný obsah látek a minerálů editovat

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných ve holubím mase (syrové jatečně upravené holoubě s kůží).[7]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 56,60 Na 54 vitamin C 5,2
bílkoviny g/100 g 18,47 K 199 vitamin D 0,5
tuky g/100 g 23,80 Ca 12 vitamin E 0,05
cukry g/100 g 0 Mg 22 vitamin B6 0,410
celkový dusík g/100 g 3,49 P 248 vitamin B12 0,004
vláknina g/100 g 0 Fe 3,54 karoten stopy
mastné kyseliny g/100 g 21,22 Cu 0,437 thiamin 0,212
cholesterol mg/100 g 95 Zn 2,2 riboflavin 0,224
Se mg/100 g 0,013 I 0,005 niacin 6,046
energie kcal/100 g 294 Mn 0,019 Cl 51

Výroba holubího masa editovat

V malochovech se ke kuchyňskému zpracování využívají jak holoubata, tak starší brakovaní holubi. Holoubata v tržní síti jsou holubí brojleři ze specializovaných farem. V intenzivním chovu se využívají plemena vyšlechtěná na co největší velikost a plodnost a jejich užitkoví kříženci. Holubi jsou chování v halách s voliérami či v uzavřených halách na hluboké podestýlce nebo v celodrátěných klecích.[6] Reprodukční cyklus trvá celý rok, jeden pár holubů odchová 14-20 holoubat za rok[8] při spotřebě 50-55 kg krmiva. Spotřeba krmiva na jeden kilogram přírůstku živé hmotnosti je 1,88 kg, holoubata se porážejí 28. den věku při živé hmotnosti 600-700 g, jatečně upravené holoubě má 400-500 g.[9]

Největším producentem holubího masa jsou Spojené státy, státy jihovýchodní Evropy a Maďarsko.

Příprava editovat

 
Předkrm s holubím masem

Holoubata se nejčastěji upravují vcelku jako pečená holoubata či holoubata nadívaná. Starší holubi mají tužší maso, před tepelnou úpravou se nakládají do kyselého nálevu nebo se z nich vaří holubí vývar.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Zabíjení a úprava holubů, s. 183–184. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 179
  3. a b c BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 332 s. Kapitola Zabíjení holubů, s. 253. 
  4. a b c d BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Produkty chovu holubů, s. 286. 
  5. a b c BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. Kapitola Produkty, s. 78–79. 
  6. a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 181
  7. Nutrient data for 05160, Squab, (pigeon), meat and skin, raw [online]. United States Department of Agriculture [cit. 2013-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. (anglicky) 
  8. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 186
  9. Perspektivní aviární typy [online]. Mendelova Univerzita v Brně [cit. 2013-06-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura editovat

  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • HRUBÁ, Marie. Kuchařka naší vesnice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. 749 s. 07-084-77. 

Externí odkazy editovat