Hjalmar Riiser-Larsen
Hjalmar Riiser-Larsen (7. června 1890, Oslo, Norsko – 3. června 1965, Kodaň, Dánsko)[1] byl norský letec, polárník, podnikatel a voják.
| Hjalmar Riiser-Larsen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. června 1890 Oslo, Norsko |
| Úmrtí | 3. června 1965 (ve věku 74 let) Kodaň, Dánsko |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers |
| Povolání | objevitel, byznysmen, pilot a důstojník |
| Ocenění | Medaile století Davida Livingstona (1931) Řád bílého lva II. třídy Králova medaile za zásluhy komandér Záslužné legie Medaile za obranu 1940–1945 … více na Wikidatech |
| Děti | Bjørg Riiser-Larsen |
| Funkce | velitel Norského královského letectva (1944–1946) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatOd začátku první světové války byl pilotem u norských námořních vzdušných sil. Jako polární letec se poprvé proslavil v roce 1925, když spolu s Amundsenem, jako jeho pilot, s letadlem Dornier Wal přistál na 88° severní šířky. Oba polárníci strávili 26 dní v ledové pustině, než se jim podařilo za dramatických okolností vzlétnout a vrátit se na Špicberky.
O té doby se zúčastnil řady arktických expedic. V roce 1926 byl opět s Amundsenem a s Umberto Nobilem na palubě vzducholodi Norge při jejím slavném letu k severu. V roce 1928 se Riiser Larsen opět vrátil na Špicberky, aby se zapojil do úspěšného pátrání po trosečnících z Nobileho vzducholodi Italia a aby následně marně hledal samotného Roalda Amundsena, kterého při pátrací akci pohltilo polární moře.
Po roce 1930 vedl tři norské expedice do Antarktidy, a když se mu podařilo úspěšně zmapovat velkou část Antarktidy, vrátil se do Norska a stal se manažerem letecké společnosti DNL (Det Norske Luftfartsselskap), která se v roce 1946 sloučila s dalšími dvěma leteckými společnostmi v Scandinavian Airlines System.
Tou dobou už byl ale Hjalmar Riiser-Larsen opět u armády – začala druhá světová válka. Po invazi Němců do Norska uprchl do Londýna a pak na čas do Kanady, odkud se vrátil do funkce velícího generála norských vzdušných sil.
Po válce se vrátil ke komerčnímu létání a stal se regionálním manažerem švédské letecké společnosti CEO.
Karl L. Kleve z Norského muzea letectví o Riiser-Larsenovi říká: „Když přišel čas letadel a vzducholodí, stal se Riiser-Larsen vůdčí osobností v tomto oboru. Když se myšlenky obchodníků obrátily k myšlence využít létání k vydělávání peněz, vzali si k ruce Riiser-Larsena. Když nadešel čas vybudovat moderní letectvo pro armádu, vzpomněli si na Riiser-Larsena.“
Vyznamenání
editovatŘády a medaile, které obdržel Hjalmar Raiser-Larsen:[2]
komtur I. třídy Řádu svatého Olafa – Norsko, 1925
Králova medaile za zásluhy, Norsko
Medaile za obranu 1940–1945, Norsko
Medaile 70. výročí narození krále Haakona VII., Norsko
Řád britského impéria, Spojené království
komandér Řádu Vasova, Švédsko
komandér Legion of Merit, USA
Bronzová hvězda, USA
rytíř Řádu čestné legie, Francie
velkodůstojník Řádu italské koruny, Italské království
Řád Bílého lva II. třídy, Československo
_Ribbon.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ https://snl.no/Hjalmar_Riiser-Larsen
- ↑ Hjalmar Riiser-Larsen, Norsk polarhistorie Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hjalmar Riiser-Larsen na Wikimedia Commons - Hjalmar Riiser-Larsen (1890–1965)
