Hippias (tyran)
Hippias nebo Hippiás (starořecky Ἱππίας) (570 př. n. l.? – 490 př. n. l.) byl athénský samovládce (tyran) od roku 527 př. n. l. do roku 510 př. n. l., syn svého předchůdce Peisistrata.
| Hippias | |
|---|---|
| Narození | 570 př. n. l.? Athény |
| Úmrtí | 490 př. n. l. Lémnos |
| Povolání | politik, athénský tyran |
| Choť | Myrrhina, dcera Kallia |
| Děti | 5 synů |
| Rodiče | Peisistratos |
| Rod | Peisistratovci |
| Příbuzní | Hipparchos[1] a Hegesitratos ze Sigea (sourozenci) |
| Funkce | archón epónymos (525–524 př. n. l.) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Původ editovat
O původu rodiny Peisistratovců toho není mnoho známo. Hérodotos se zmiňuje, že rodina přišla z Pylu na Peloponésu, usadila se v Athénách[2] a údajně byla spřízněna s královským rodem Kodrovců. Ovšem tuto historku mohl nechat šířit samotný Peisistratos po uchopení moci v Athénách.[3]
Nastolení tyranidy v Athénách editovat
Jeho otec Peisistratos (600 př. n. l. – 527 př. n. l.) patřil k populárním politikům Athén, kde se roku 560 př. n. l.[4] pokusil lstí převzít moc a zavést tyranidu. Po poměrně krátkém čase musel město opustit, aby se záhy pokusil o totéž za pomoci Megakla z urozené rodiny Alkméonovců. Brzy se však Peisistratos s Megaklem znesvářili a tentokrát musel Peisistratos opustit nejen Athény, ale celou oblast Attiky. Se syny našel azyl v Makedonii a Thrákii, kde v pangajském pohoří (v blízkosti dnešního města Kavala) těžil zlato a stříbro.
V té době už jeho synové dospěli a právě Hippias byl zastáncem myšlenky na dobytí Athén a znovuustanovení tyranidy. Peisistratos tedy ze získaných prostředků zaplatil armádu a roku 546 př. n. l., po 11 letech ve vyhnanství, Athény bez většího odporu dobyl a stanovil se zde samovládcem. Jeho vláda byla chápana vesměs pozitivně, učinil řadu reforem, pomohl k rozmachu města a udržoval si v oblasti Egejského moře značný politický vliv.[5]
Roku 527 př. n. l. zemřel a jeho nástupcem se stal právě jeho nejstarší syn Hippias.
Hippiova tyranida editovat
Hippias vládl Athénám spolu s bratrem Hipparchem. Zpočátku se drželi stejné politiky a řádu, který nastolil jejich otec, avšak časem si získávali stále méně popularity, protože více mysleli na své požitky nežli na blaho celého města, což přiživovalo naděje na návrat Alkméonovců do Athén i k moci.[4]
Zlomový okamžik nadešel roku 514 př. n. l., kdy došlo k vraždě mladšího z bratrů Hipparcha. V podvědomí Athéňanů i do jejich historie vstoupili oba atentátnici jak tyranobijci, skutečnost je ale taková, že se jednalo o osobní mstu, nikoliv o politický akt.[6][3] Harmodios byl Aristogeitonův mladý milenec, kterému Hipparchos nabídl svoji přízeň. Harmodios ho odmítl a Hipparchos se mu pomstil tak, že přede všemi zostudil Harmodiovu sestru při veřejných slavnostech, když ji on a jeho vládnoucí bratr vyhnali z panathénajského průvodu.[3] Harmodios a Aristogeiton chtěli údajně zabít nejprve tyrana Hippia, ale využili příležitosti a zavraždili Hipparcha. Strážci pak Harmodia na místě usmrtili, Aristogeiton byl dopaden později a zabit.
Hippias rozpoutal rozsáhlé čistky mezi athénským obyvatelstvem, což vyhovovalo Alkméonovcům, kteří údajně podplatili věštkyni Pýthii, aby přiměla táhnout Spartu proti Hippiovi. Lakedaimónští tak vyslali vojevůdce Anchimolia, který se vylodil u athénského přístavu Faléru, byl však thessalskou jízdou tvrdě poražen a sám v boji padl.[6][3]
Sparťané záhy vyslali větší výpravu, v jejíž čele stanul samotný král Kleomenés I., který nejprve porazil thessalské a pak se jal obléhat Athény. Roku 510 př. n. l. tak slavil vítězství, ovšem ne díky zbraním, ale náhodě, kdy se jim podařilo zajmout děti z rodu Peisistratovců, které chtěla tato rodina ukrýt v bezpečí mimo město. Výměnou za jejich život opustil celý tento rod do pěti dnů Athény a uchýlil se do své rodové državy Sígeion v ústí Hellespontu. Tak skončila tyranida v Athénách. Když byl město donucen opustit i spartský král, lid si do svého čela zvolil Kleisthena.[6]
Hippias jako perský spojenec editovat
Spor se Spartou se Athéňanům příliš nezamlouval a vyslali do Sard, centra jedné ze satrapií perské říše posly, aby zde proti Spartě našli spojence. Zdejší místodržící Artafernés požadoval, aby perskému králi vzdali hold vodou a hlínou, což znamenalo přijmout jeho područenství, s tím ale Athéňané nesouhlasili.
Důsledkem jednání Athéňanů bylo zhoršení jejich vztahů se Spartou, kdy se její představitelé rozhodli, že znovu dosadí Hippia jako tyrana do Athén. Spartě vadil i athénský mocenský a hospodářský vzestup. Avšak většina spartských spojenců se proti tomu postavila. Makedonští a thessalští vládci pak Hippiovi nabídli državy ve svých zemích, ale ten odmítl a vrátil se do Sígeia. Navázal pak dobré vztahy se satrapou Artafernem s úmyslem znovu získat za pomoci Peršanů v Athénách vládu. Jeho snaha vzbudila v Athénách obavy, ale i jejich druhé poselství, kdy se snažili přesvědčit sardského místodržícího, aby Hippioovi nenaslouchal, nedopadlo dobře. Artafernes nařídil Athéňanům, aby Hippia přijali jako svého vládce, ale ti jeho požadavek opět odmítli.[6]
Po vypuknutí řecko-perských válek posloužil Hippias perskému králi Dáreiovi tím, že se stal jeho spojencem proti Athénám a zúčastnil se i bitvy u Marathónu. Toto bojiště sám veliteli perských vojsk Dátidovi doporučil. Přiměl ho k tomu sen, ve kterém měl intimnosti se svojí vlastní matkou, což si vyložil tak, že zemře v místě svého narození, tedy v Athénách a na loži jako stařec,[6] to se ale nestalo. Při ústupu perských vojsk po jejich porážce roku 490 př. n. l. zemřel na ostrově Lémnu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Hippias. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Hérodotos 1863, kniha V., odstavec 65.
- ↑ a b c d Salavová 2019.
- ↑ a b Burian, Oliva 1984.
- ↑ Hérodotos 1863, knihy I. – III..
- ↑ a b c d e Hérodotos 1863, knihy IV. – VI..
Literatura editovat
- HÉRODOTOS. Herodotovy dějiny. Překlad Jan Kvíčala. Praha: Julius Grégr, 1863. 239 s. Dostupné online.
- BURIAN, Jan; OLIVA, Pavel. Civilizace starověkého Středomoří. Praha: Svoboda, 1984. 548 s.
- SALAVOVÁ, Lucie. Peisistratovci (diplomová práce) [online]. 2019 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
