Otevřít hlavní menu

Guido Tacchinardi

italský hudební skladatel a pedagog

Guido Tacchinardi (10. března 1840 Florencie6. prosince 1917 tamtéž) byl italský hudební skladatel, teoretik a pedagog.

Guido Tacchinardi
GuidoTacchinardi.jpg
Základní informace
Narození 10. března 1840
Florencie
Úmrtí 6. prosince 1917 (ve věku 77 let)
Florencie
Žánry klasická hudba, opera a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Guido Tacchinardi byl synem známého operního pěvce Niccolò Tacchinardiho (1772–1859), který svou kariéru končil jako učitel zpěvu ve Florencii. Guidova starší sestra Fanny Tacchinardiová, provdaná Persianiová (1812–1867), se stala rovněž operní zpěvačkou. Guido studoval ve svém rodném městě u skladatele Teodula Mabelliniho (1817–1897).

V roce 1881 začal pracovat jako učitel hudební teorie na Regio Istituto Musicale di Firenze (dnes "Conservatorio di Musica Luigi Cherubini". O deset let později byl jmenován ředitelem ústavu. V této funkci pak působil až do své smrti v roce 1917. Skladatelova hudební pozůstalost je uložena v archivu konzervatoře.

Jeho dcera Giulia Tacchinardiová se stala úspěšnou houslistkou. Jeho syn Alberto se stal hudebním vědcem. Publikoval práce věnované hudebnímu rytmu a akustice.

DíloEditovat

Pro zádušní mši za Gioacchino Rossiniho iniciovanou Giuseppe Verdim zkomponoval část "Lux Aeterna" jako trio tří mužských hlasů. Pro svou dceru Giulii napsal Houslový koncert g-moll a řadu drobnějších skladeb pro housle a klavír.

Vokální hudbaEditovat

  • I conti senza l‘oste, melodramma comico (libreto Enrico Cecioni, Florencie 1872, Teatro Nuovo)
  • Gesù di Nazareth (oratorium)
  • 3 mše a další chrámové skladby

Komorní hudbaEditovat

  • Dodici Miniature per violino e pianoforte (věnováno dceři Giulii, 1902)
  • Dodici fughe per pianoforte a 2, 3, 4 e 6 parti reali (1890)

Muzikologické spisyEditovat

  • Studio sulla interpretazione della musica (1902)
  • Manuale pratico di grammatica musicale (compilato secondo il programma della scuola di elementi del R[eal] Istituto Musicale Cherubini di Firenze) (1912)
  • Metodo per lo studio del contrappunto e fuga
  • Metodo per lo studio dell‘armonia (1889)
  • Cinquanta piccoli bassi progressivi per lo studio elementare della disposizione a quattro parti (1887)
  • Saggi di basso numerato e di contrappunto da servire di studio preparatorio alla interpretazione della musica di stile legato

Ediční činnostEditovat

Sbírky vokální a instrumentální hudby skladatelů 16.–18. století:

  • Anticaglie musicali italiane
  • Ventiquattro antiche arie italiane

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Tacchinardi na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Guido Tacchinardi: Requiem a Rossini. Předmluva Guido Johannes Joerg, Köln : Musikverlag Dohr, 2014.

Externí odkazyEditovat