Glycinát kobaltitý
Glycinát kobaltitý je komplexní sloučenina se vzorcem Co(H2NCH2CO2)3. Jedná se o oktaedrický komplex, který má několik izomerů a je tvořen nízkospinovým d6 kationtem Co3+ a glycinátovým aniontem (odvozeným od aminokyseliny glycinu).
| Glycinát kobaltitý | |
|---|---|
3.svg) Strukturní vzorec fac- a mer-izomeru | |
| Obecné | |
| Systematický název | glycinát kobaltitý |
| Sumární vzorec | C6H15CoN3O6 |
| Vzhled | fialové nebo červené krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14221-43-3 21520-57-0 (fac-izomer) 30364-77-3 (mer-izomer) |
| PubChem | 3801094 |
| SMILES | C(C(=O)O)N.C(C(=O)O)N.C(C(=O)O)N.[Co] |
| InChI | 1S/3C2H5NO2.Co/c3*3-1-2(4)5;/h3*1,3H2,(H,4,5); |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 284,13 g/mol |
| Rozpustnost ve vodě | 0,0199 g/100 ml (25 °C, červený izomer) 0,933 g/100 ml (25 °C, fialový izomer)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Struktura editovat
Glycinát kobaltitý vytváří faciální a meridionální izomer. U meridionálního se vazby Co-O nachází, na rozdíl od faciálního, ve stejné rovině. Každý z těchto geometrických izomerů vytváří dvojici stereoizomerů, označovaných, Δ a Λ. Podobné skupiny izomerů má řada dalších tris(aminokarboxylát)ových komplexů, kobaltité se ale neizomerizují snadno a jednotlivé izomery tak lze od sebe oddělit.
Fialový meridionální izomer vzniká jako bezvodý, zatímco červený faciální tvoří monohydrát.[1] Zkoumáním mer-izomeru rentgenovou krystalografií bylo zjištěno, že se vyskytuje jako dihydrát.[2]
Příprava editovat
Reakce glycinu s triskarbonátokobaltitanem sodným vytváří vede k přibližně stejným množstvím faciálního a meridionálního izomeru. Jednotlivé izomery je možné oddělit frakční krystalizací.[1]
Obě podoby komplexu byly prozkoumány rentgenovou krystalografií.[3]
Všechny izomery jsou ve vodě omezeně rozpustné, rozpustnost je výrazně vyšší v kyselých roztocích.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tris(glycinato)cobalt(III) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c George B. Kauffman; Mohammad Karbassi; Eishin Kyuno. Tris(glycinato)cobalt(III). Inorganic Syntheses. 1989, s. 135–139. ISBN 9780470132562. DOI 10.1002/9780470132562.ch32.
- ↑ J. C. Dewan. Structure of Tris(glycinato)cobalt(III) Dihydrate. Acta Crystallographica Section C Crystal Structure Communications. 1988, s. 2199–2201. DOI 10.1107/S0108270188009126.
- ↑ K.-Q. Yu; Y.-X.; R. Zhang; N.-W. Zhang; H.-W. Che. Tris(glycinato-κ2N,O)cobalt(III). Acta Crystallographica. 2007, s. m740–m742. DOI 10.1107/S1600536807005636.