Otevřít hlavní menu

Gaudium et Spes (latinsky Radost a naděje), aneb Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě, je jedním z dokumentů Druhého vatikánského koncilu (19621965). Název, jako většiny ostatních církevních textů, je odvozen z prvních slov dokumentu. Jako zkratka pro citace se používá GS.

Vývoj konstituceEditovat

Konstituce jako taková je jednou ze dvou, které se během projednávání velmi významně odlišily od předkoncilních návrhů. Než byla přijata, byla konstituce vypracována celkem v osmi zněních a konečná podoba se od prvních velmi liší. Za počáteční impuls k sepsání je považováno poselství koncilních otců celému světu ze dne 20. října 1962. První schéma vypracované na jaře 1963 se na koncilu nedostalo k projednávání. Znění tedy bylo pod vlivem kardinála Suenense z Mechelen přepracováno, avšak dopadlo stejně jako minulé. Lépe přijat byl až návrh z jara 1964, který se transformoval do tzv. schématu 13. O tom se začalo mluvit v říjnu a listopadu 1964. Jeho znění se pak nadále diskutovalo a upravovalo až do posledního osmého znění. K závěrečnému hlasování došlo 7. prosince 1965 a konstituce byla schválena poměrem hlasů 2309 ku 75 (7 se zdrželo).

ObsahEditovat

Konstituce zejména vytyčuje vztah mezi církví a okolním světem. Církev se nechce uzavírat sama do sebe, ale otevřít se světu. Problémy světa jsou i problémy církve. To deklarují už první slova konstituce:

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků...
— (GS 1)

První část dokumentu – Církev a povolání člověka – má vyložit jakou důstojnost má lidská osoba a jaký osobní a společenský úkol má ve světe plnit.[1] Druhá část – Některé naléhavější problémy – je pak věnována konkrétním problémům dnešního světa, jak je vidí církev. Dotýká se otázek důstojnosti manželství a rodiny, rozvoje kultury, hospodářsko-společenského rozvoje, solidarity mezi národy, mírových snah. V tomto duchu odsuzuje např. závody ve zbrojení,[2] vyzývá k odstranění obrovské hospodářské nerovnosti mezi národy[3] či se staví proti potratům jako možnosti regulace porodnosti.[4]

Struktura dokumentuEditovat

  • Předmluva
  • Úvodní výklad
  • Církev a povolání člověka (část první)
    • Důstojnost lidské osoby (kap. 1)
    • Lidské společenství (kap. 2)
    • Lidská činnost ve světě (kap. 3)
    • Úkol církve v dnešním světě (kap. 4)
  • Některé naléhavější problémy (část druhá)
    • Jak podpořit důstojnost manželství a rodiny (kap. 1)
    • Jak správně podporovat rozvoj kultury (kap. 2)
      • Situace kultury v dnešním světě (oddíl 1)
      • Některé zásady správného rozvoje kultury (oddíl 2)
      • Některé naléhavější úkoly křesťanů v kultuře (oddíl 3)
    • Hospodářsko-společenský život (kap. 3)
      • Hospodářský rozvoj (oddíl 1)
      • Některé zásady týkající se celého hospodářsko-společenského života (oddíl 2)
    • Život politického společenství (kap. 4)
    • Mír a společenství národů (kap. 5)
      • Vyloučení války (oddíl 1)
      • Budování mezinárodního společenství (oddíl 2)
  • Závěr

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. srov.GS 46
  2. GS 81
  3. GS 66
  4. GS 51

LiteraturaEditovat

  • Dokumenty II. vatikánského koncilu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-467-9.
  • II. vatikánský sněm : příprava a průběh, Křesťanská akademie, Řím 1966.

Externí odkazyEditovat