Fyzikální vyšetření

Fyzikální vyšetření je vyšetření pacienta lékařem jen pomocí vlastních smyslů a jednoduchých pomůcek. Lékař by měl systematicky vyšetřit jednotlivé orgánové systémy a zaznamenávat přítomnost i nepřítomnost specifických příznaků. Ta část chorobopisu, do které se zaznamenávají výsledky fyzikálního vyšetření pacienta, se nazývá status praesens.

Poslech (auskultace) novorozence

Technika fyzikálního vyšetření Editovat

Základem fyzikálního vyšetření je postup čtyř P:

  • Pohled (Aspekce, Inspekce)
  • Poslech (Auskultace)
  • Poklep (Perkuze)
  • Prohmat (Palpace)

Důležitou informaci však může přinášet i jiný smysl, např. čich. Během vyšetření musí pacient sdělovat své pocity. Klidová bolest v některé oblasti je stejně důležitá jako její charakter a změny v průběhu vyšetření.

Celkové hodnocení pacienta Editovat

Hodnotí se celkový vzhled pacienta, držení těla a charakter chůze. Součástí hodnocení je i měření krevního tlaku, měření tělesné teploty, stanovení výšky a váhy a výpočet BMI. Pokud pacient trpí bolestmi, je důležitým údajem jejich charakter a změny v závislosti na poloze nemocného. V případě, že jde o nepohyblivého pacienta, je důležité zjistit, zda leží na lůžku pasivně, nebo zda je schopen udržet určitou polohu. Orientačně se hodnotí i psychické vlastnosti a poruchy nemocného, např. orientace místem, časem a osobou, výrazně agresivní nebo depresivní chování nebo poruchy intelektu.

Aspekce Editovat

Pohledem se hodnotí celková konfigurace vyšetřované oblasti, její barevné změny, charakter ochlupení, přítomnost jizev a výrůstků.

Auskultace Editovat

Při auskultaci, obvykle pomocí fonendoskopu, se hodnotí především činnost dýchací, oběhové a trávicí soustavy. Pohyb vzduchu, krve nebo tráveniny se projevuje jako slabé šelesty, které lze hodnotit ve vztahu k poruchám činnosti vnitřních orgánů.

Perkuze Editovat

Poklepem se hodnotí charakter náplně pod povrchem těla. Dnes se používá prakticky jen poklep nepřímý, kdy vyšetřující přiloží na tělo pacienta prst jedné ruky a poklepává na něj prstem druhé ruky. Podle charakteru zvuku lze usuzovat na to, zda je pod povrchem těla plyn, tekutina nebo pevné orgány. Při perkuzi se hodnotí i případná bolestivost vyvolaná otřesy. Perkuzí se vyšetřuje především břicho, a plíce dříve se perkuzí zjišťovaly i rozměry srdce při srdečním selhávání. V traumatologii se používá poklep v diagnostice některých typů fraktur a luxací.

Palpace Editovat

Palpací (latinsky palpo, hmatat)[1] tedy pohmatem se vyšetřují prakticky všechny části těla, typicky dutina břišní a orgány v ní, například játra. Hodnotí se konzistence, napětí a bolestivost palpované (promačkávané) krajiny. Pátrá se např. po přítomnosti nezvyklých tuhých oblastí (tzv. rezistencí). Někdy se rozlišuje povrchová palpace hodnotící napětí a charakter povrchové části těla (např. břišní stěny), a hluboká palpace cílená na orgány v hloubce.

Výsledky z palpace jsou jak z vlastních vjemů ošetřujícího (např. výše zmiňovaná tuhost pociťovaná v hloubce), tak i reakcí a odpovědí pacienta. Reakce lze od pacienta získat jak na vmáčknutí (zpravidla pomalé), tak i na uvolnění, to zpravidla rychlé: Například bolestivost se v některých případech může projevovat spíše na uvolnění, než na vtisk, který naopak může přinášet i momentální úlevu od delší bolesti.

Související informace naleznete také v článcích apendicitida a dekompresní nemoc.

Klinické zkoušky Editovat

Součástí fyzikálního vyšetření je i pátrání po přítomnosti některých poměrně specifických příznaků vyvolatelných jednoduchými manévry.

Postup fyzikálního vyšetření Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Status praesens.

Při základním (obvykle nazývaném interním či internistickém) fyzikálním vyšetření se postupuje obvykle systematicky:

  1. Celkový vzhled nemocného - nejlépe se hodnotí na vysvlečeném nemocném.
  2. Hlava - konfigurace, změny na kůži a v dutině ústní, hodnocení smyslů
  3. Krk - konfigurace, změny na kůži, pohyblivost, hmatnost štítné žlázy, palpací s poslechem krkavic
  4. Hrudník - konfigurace, tvar koše, změny na kůži, poklepem a poslechem plíce, poslechem a pohlatem srdce
  5. Břicho - konfigurace, změny na kůži, pohledem postup dechové vlny, poslechem činnost trávicí soustavy, poklep, povrchová i hluboká palpace
  6. Vylučovací soustava - bolestivost lehkého úderu na ledviny, aspekce vnějších pohlavních orgánů
  7. Končetiny - konfigurace, tvar kloubů, změny na kůži, pohyblivost kloubů, síla, ochlupení, pulzace tepen a stav žilního systému. Vždy se hodnotí i symetrie.

Fyzikální vyšetření v některých oborech Editovat

Fyzikální vyšetření v neurologii Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Neurologické vyšetření.

Neurologické vyšetření zahrnuje základní vyšetření interní, kromě toho se pomocí jednoduchých pomůcek (špátle, baterka, jehla a neurologické kladívko) testuje funkce centrálního i periferního nervového systému a pohybového systému.

Fyzikální vyšetření v pediatrii Editovat

V pediatrii je nezbytnou součástí fyzikálního vyšetření hodnocení psychického i motorického vývoje dítěte. V závislosti na věku se hodnotí např. obvod hlavičky, rozvoj řeči nebo vývoj pohlavních orgánů.

Fyzikální vyšetření v psychiatrii Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Psychiatrické vyšetření.

V psychiatrii se obvykle vlastní fyzikální vyšetření neprování, objektem zájmu psychiatrů je

Fyzikální vyšetření v urgentní medicíně Editovat

Základem vyšetření je rychlost a odhalení příčiny vedoucích příznaků.

Fyzikální vyšetření ve veterinární medicíně Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Veterinární vyšetření.

Odkazy Editovat

Reference Editovat

  1. palpace, lekarske.slovniky.cz, navštíveno 2016-09-23.

Literatura Editovat

  • CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1. 
  • SIEGENHALTER, Walter, et al. Diferenciální diagnostika vnitřních chorob. Praha: Aventinum, 1995. ISBN 80-85277-40-9. 

Související články Editovat

Externí odkazy Editovat