Fredrik Pacius

finsko-německý hudební skladatel

Fredrik Pacius (19. března 1809, Hamburk8. ledna 1891, Helsinky) byl finsko-německý hudební skladatel, zakladatel finské vážné hudby, autor finské, estonské a livonské hymny.

Fredrik Pacius
Narození19. března 1809
Hamburk
Úmrtí8. ledna 1891 (ve věku 81 let)
Helsinky
Místo pohřbeníhřbitov Hietaniemi
Alma materGelehrtenschule des Johanneums
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelHelsinská univerzita
OceněníŘád sv. Stanislava 3. třídy (1856)
rytíř Vasova řádu (1857)
komandér Řádu Isabely Katolické (1882)
DětiMaria Collan
Funkceprofesor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Ve hře na housle byl žákem Spohrovým, v hudební kompozici Hauptmannovým. Začínal jako druhý kapelník královské kapely ve Stockholmu. Roku 1834 byl jmenován profesorem hudby na univerzitě v Helsinkách. V roce 1845 založil v Helsinkách Symfonickou společnost, roku 1848 Pěveckou jednotu, což mělo obojí pro rozvoj moderní finské hudby zásadní význam.

Začal i sám komponovat. Roku 1848 zhudebnil báseň Johana Ludviga Runeberga Vårt land, která se stala finskou národní hymnou. Ve Finsku jsou proslavené i některé jeho další vlastenecké písně jako Suomis sang, Soldatgossen či Fridsböner.

Roku 1852 pak vytvořil první finskou operu Lov krále Karla (Kung Karls jakt) na historicko-romantický text Zachrise Topelia. Některé části opery, jako melodie Och hafvets unga tärna, zlidověly. Napsal též opery Princezna Kyperská (Prinsessan av Cypern) a Die Loreley (na slova Emanuela Geibela). K jeho známým skladbám patří též Fantazie pro housle (1842) či Koncert pro housle (1845).

Ottův slovník naučný ho hodnotil takto: "Nejslavnější skladatel čudský, rodem Němec. (...) Nebyl sice tvůrcem nějaké národní hudby čuchonské, ale dal aspoň impuls k pěstění hudby v Čuchonsku na základech hudby moderní."[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník naučný/Pacius – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat