Wikipedie

František Maxmilián Jan Podstatský-Thonsern

František Maxmilián Jan Podstatský svobodný pán z Prusinovic a Thonsernu (28. června 1732, Velké Těšany[1] – 26. května 1787, Litenčice[2]) byl moravský šlechtic a voják z rodu Podstatských z Prusinovic. Po svém bezdětném strýci Františkovi Josefovi svobodném pánovi z Thonsernu (1698–1778) převzal v roce 1778 majetek a o rok později také erb a rodové jméno, čímž položil základy rodu svobodných pánů Podstatských-Thonsern.[3]

František Maxmilián Jan Podstatský-Thonsern
Erb rodu Podstatský-Thonsern
Narození28. června 1732
Velké Těšany
Úmrtí26. května 1787
Litenčice
ChoťMarie Anna Bojakovská z Knurova (1751–1803)
RodičeKarel Evžen Maxmilián Podstatský z Prusinovic († 1736), Anna Marie Terezie de Ordoñez (†1787)
DětiVilém František Podstatský-Thonsern (1781–1833), Johana Nepomucena Podstatská-Thonsern (1779–1841), Marie Františka Podstatská-Thonsern (1783–1804)
PříbuzníKarel Antonín Podstatský z Prusinovic (děd), František Josef z Thonsernu (strýc), Karel Adam Kaschnitz z Weinbergu (otčím), František Vilém Podstatský-Thonsern (vnuk), Vilém Podstatský-Thonsern (vnuk), Klaudius Podstatský-Thonsern (vnuk)
Profesearistokrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Zámek v Litenčicích (okr. Kroměříž)

Narodil se jako jediný potomek nezámožného Karla Evžena Maxmiliána rytíře Podstatského z Prusinovic († 1736), sídlícího na hospodářském dvoře ve Velkých Těšanech u Kroměříže, a jeho manželky Anny Marie Terezie, pocházející z původem španělského šlechtického rodu de Ordoñez.[3] Po otcově smrti v roce 1736 byl vychováván matkou a jejím novým manželem, jímž se stal Karel Adam svobodný pán Kaschnitz z Weinbergu, držitel biskupských lenních statků Jiříkovice a Šlapanice na Brněnsku.[3] Kariérně se uplatnil během slezských válek v císařské armádě, kde čtrnáct let sloužil coby prostý vojín a poté pět let jako nadporučík.[3][4] Poslední vůlí svého kmotra a strýce Františka Josefa z Thonsernu, datovanou rokem 1777, byl jmenován jeho univerzálním dědicem s podmínkou, že přijme erb a jméno rodu Thonsernů, jehož byl bezdětný František Josef posledním žijícím příslušníkem. Po strýcově smrti v roce 1778 tak zdědil panství Litenčice a Chvalnov poblíž Kroměříže, kde se po odchodu z armády trvale usadil a svou pozornost zaměřil na jejich hospodářský rozvoj, soustředící se převážně na zintenzivnění chovu ovcí;[3] jeho choť Marie Anna Bojakovská z Knurova převzala po svém otci v roce 1784 panství Hrádek u Slavičína, k němuž náležely také přilehlé vsi Mladotice (dnes součást Slavičína) a Rokytnice.[5] Dne 9. listopadu 1779 byl Marií Terezií povýšen do stavu svobodných pánů s právem sloučit erb a jméno Podstatských z Prusinovic s erbem a jménem vymřelých Thonsernů.[4] Císařský diplom byl nicméně kvůli administrativním komplikacím vystaven až Františkem II. v roce 1804.[6]

Zemřel 26. května 1787 na zámku v Litenčicích.[2] Rodový majetek přešel na jeho jediného syna Viléma Františka Podstatského-Thonserna (1781–1833), který však nebyl v době otcova úmrtí plnoletý a o zděděná panství tak až do roku 1803 pečovala poručnická správa, vedená vdovou Marií Annou Bojakovskou z Knurova.

Rodina editovat

Oženil se 4. listopadu 1778 se šlechtičnou Marií Annou Bojakovskou z Knurova (7. června 1751, Slavičín – 17. února 1803, Litenčice[7]) dcerou Jiřího Fridricha rytíře Bojakovského z Knurova na Hrádku a Malhoticích († 1784) a Marie Kateřiny Žalkovské ze Žalkovic († 1780). Z jejich manželství vzešly tři děti: dědic majetku a pokračovatel rodu syn Vilém František Podstatský-Thonsern (1781–1833), neprovdaná dcera Johana Nepomucena (1779–1841) a mladší Marie Františka (1783–1804), jež byla vdaná za uherského šlechtice Miklóse barona Ocskaye.[8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 1. Redakce Lumír Dokoupil, Radoslav Daněk, Aleš Zářický. První. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2011. Kapitola Podstatský z Prusinovic, s. 131–132.
  4. ↑ a b PILNÁČEK, Josef. Genealogie Podstatských z Prusinovic. 1. vyd. Brno: Nákladem rodu Podstatských Lichtensteinů, 1929. S. 15. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 442. 
  6. ↑ Stibor (2011), s. 137.
  7. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Stibor (2011), s. 138.

Literatura editovat

  • PILNÁČEK, Josef. Genealogie Podstatských z Prusinovic. 1. vyd. Brno: Nákladem rodu Podstatských Lichtensteinů, 1929, s. 15.
  • STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 1. Redakce Lumír Dokoupil, Radoslav Daněk, Aleš Zářický. První. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2011. Kapitola Podstatský z Prusinovic, s. 131–132.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Maxmilián_Jan_Podstatský-Thonsern&oldid=23550142“