Francisco Vieira Lusitano
Francisco Vieira Lusitano, také Vieira De Matos nebo Vieira Lusitano (4. října 1699 Lisabon, 13. srpna 1783 Lisabon) byl portugalský dvorní malíř, grafik, ilustrátor a inženýr – konstruktér v období pozdního baroka a klasicismu.
| Francisco Vieira Lusitano | |
|---|---|
 portrét od Joaquima Manuela da Rocha | |
| Narození | 4. říjen 1699 Lisabon Portugalské království .svg){kind=small} |
| Úmrtí | 13. srpen 1783 Lisabon Portugalské království |
| Alma mater | Akademie sv. Lukáše, Řím |
| Povolání | malíř, grafik, ilustrátor |
| Ocenění | Rytíř Řádu sv. Jakuba od meče |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo editovat
_-_Attributed_to_Vieira_Lusitano_-_Google_Cultural_Institute.jpg)
Narodil se jako třetí dítě lisabonského punčocháře Francesca Vieiry de Matos a jeho manželky Antonie a byl v dětství předurčen k církevní dráze, od níž zběhl pro výtvarné zájmy a celoživotní nešťastnou lásku k Inês Heleně de Lima e Meloz. Uzavřel s ní sňatek v zastoupení, ale rodiče ji donutili vstoupit do kláštera a uzavřít věčné sliby čistoty. Vieira zůstal v Římě a pět let žádal papeže o nápravu. Ines v mužském přestrojení uprchla z kláštera, ale její vlivní rodiče se postarali o její izolaci a později najali kriminálníka, který Vieiru na ulici zbil.[1]
V Lisabonu Vieira studoval humanitní vědy a malbu. S mecenášem, portugalským diplomatem a vyslancem Rodrigem Anesem de Sá, dvakrát navštívil Řím. Poprvé se tam školil v letech 1712–1719, podruhé v letech 1721–1728, studoval u římských malířů Benedetta Lutiho a Francesca Trevisaniho. Byl přijat za člena Akademie sv. Lukáše v Římě.
Po druhém pobytu v Římě začal roku 1732 v Seville pracovat pro Filipa V. Španělského, a roku 1744 nastoupil jako dvorní malíř krále Josefa I. Portugalského v Lisabonu a v Mafře. Kromě krále, královny, jejich tří nejstarších dcer (Maria Francisca Isabel = budoucí portugalská královna Marie I., Maria Anna Francisca a Maria Doroteia) a zetě Petra (manžela Marie Franciscy Isabel, budoucího brazilského krále Petra III.) a dalších členů portugalského dvora. Za zásluhy byl povýšen na rytíře. Namaloval několik oltářních obrazů a freskami vyzdobil lisabonské kláštery. V roce 1755 při katastrofálním zemětřesení mnohé z nich byly zničeny.
V roce 1775 ovdověl, přestal malovat a stáhl se do kláštera sv. Antonína poustevníka. Je pohřben v kostele sv. Františka de Xabregas při klášteře františkánů v Lisabonu.
Kresby a grafika editovat
Věnoval se často kresbám, ilustracím a grafickým předlohám pro rytiny, které prováděl buď sám nebo jiní rytci v Evropě. Dále navrhoval příležitostnou architekturu.[2] Pro českou grafiku jsou pozoruhodné jeho kresby, které jako předlohy k mědirytinám využil rytec Michael Heinrich Rentz v Kuksu.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BERNARDO, Luís Manuel A. V.; FERRÃO, Leonor. Views on Eighteenth Century Culture: Design, Books and Ideas. [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing 401 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-8498-3. (anglicky) Google-Books-ID: 4ibXCgAAQBAJ.
- ↑ ELIAS, Margarida. A Arte em Portugal: Vieira Lusitano (1699-1783) [online]. Domingo, 20 de março de 2011 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ DLABACŽ, G. J.ːAllgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, svazek 2, Praha 1815, s. 583
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francisco Vieira Lusitano na Wikimedia Commons
