Formy poradenské práce

Podle kritéria počtu klientů se rozlišují základní formy poradenské práce na poradenství:

1. individuální
2. skupinové
3. hromadné

Individuální poradenství

Individuální poradenství je založeno na vztahu klienta a poradce, který mezi sebou vytvoří. Tento vztah je založený na důvěře, pochopení a vzájemné akceptaci. Mezi výhody individuálního poradenství patří větší šance při zapojení klienta a větší důraz na jeho aktivitu, možnost konzultace a návrhů řešení jeho specifické situace. Nevýhodou se může stát vznik neprofesionálního vztahu.

Skupinové poradenství

Tato forma závisí na interakci mezi klienty a poradcem i mezi klienty samými. Skupina na své členy působí prostřednictvím vytvořených a přijatých skupinových norem a jejich nedodržování je skupinou sankcionováno. Účinnými technikami skupinového poradenství jsou přednáška, řízená diskuse, prezentace, skupinová práce, hraní rolí, brainstorming, případové studie (tj. kazuistika) a seznamovací hry.

Účinky skupiny na klienta jsou: zlepšení komunikace, komunikace citových prožitků, prožitek katarze (tj. vnitřní očista), korektivní rekapitulace prožitků, korektivní sociální zkušenost, schopnost přijímat odpovědnost, rozvoj sociálních dovedností, zkoušení nových forem chování, získávání informací a pocit sounáležitosti.

Dělení skupin

podle velikosti

• malá skupina – 3-15 členů
• střední skupina – 16-30 členů
• velká skupina – nad 30 členů

podle pohybu členů ve skupině

• uzavřená skupina – nepřibírají nové členy, většinou dopředu definované cíle, časově strukturovaný program
• otevřená skupina – noví členové volně přicházejí, ti, kteří už nepotřebují pomoc odcházejí, není jasně ohraničená časová ani obsahová struktura

odlišnost či podobnost členů skupiny

• homogenní skupina – příbuzné charakteristiky (věk, pohlaví, stav, profese, problém,..)
• heterogenní skupina – rozdílné charakteristiky

Role poradce

Skupinové poradenství se liší mírou ovlivnění klientů poradce, mírou jeho zásahu do strukturace skupinových vztahů a mírou zapojení do skupinového dění. Podle toho se rozdělují role poradce:

• role experta - poradce využívá svých znalostí a zkušeností, dává rady, komentuje kvalitu navrhovaných řešení. Rizikem se může stát závislost klienta na někom moudřejším.
• role režiséra - poradce aktivně strukturuje skupinovou práci, má zodpovědnost za dění ve skupině. Rizikem se může stát, že klienti se neučí přebírat zodpovědnost.
• role facilitátora - poradce ulehčuje členům skupiny sebeotvírání. Vytváří příjemné prostředí důvěry a spolupráce a zodpovědnost za dění ponechává členům skupiny.
• role účastníka - poradce se reprezentuje autenticky. Rizikem může být správné odhadnutí osobního angažování se.
• role pozorovatele - poradce stojí mimo dění ve skupině, vyhýbá se interakci, komentuje jen nevyhnutelně. Rizikem se stává fakt, jak členové skupiny přijmou, že je někdo sleduje.

Hromadné poradenství

Poslední formou je hromadné poradenství, toto poradenství je orientováno na větší skupiny lidí, kterými nemusí být pouze klienti poradenství, ale také lidé z jejich nejbližšího sociálního okolí. Hlavním cílem tohoto poradenství je prostřednictvím podaných informací vyvolat změny v postojích, v chování, motivovat klienty a osoby jim blízké. Používá se zejména v preventivním intervenčním působení.

Literatura

1. SCHNEIDEROVÁ, Anna. Základy poradenství. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7368-523-2.
2. HARGAŠOVÁ, Marta. Skupinové poradenství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2642-7.
3. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0211-0.