Hladkosrstý retrívr

Hladkosrstý retrívr, též flat coated retrívr (anglicky Flat coated retriever), je psí plemeno pocházející z Anglie. Dle řazení Mezinárodní kynologické federace (FCI) patří do skupiny slídiči, retrívři a vodní psi. Bývá využíván jako aktivní společník i lovecký pes.

Hladkosrstý retrívr
Základní informace
Země původu	Anglie Anglie
Synonyma	Flat coated retrívr
Průměrný věk	11 až 14 let
Tělesná charakteristika
Hmotnost	25–36 kg
Výška †	45–62 cm
Barva	Černá nebo játrová
Klasifikace a standard
Skupina FCI	Retrívři a vodní psi
Sekce FCI	Retrívři
FCI	standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie

Hlava hladkosrstého retrívra

Hladkosrstý retrívr se vyvinul v Anglii a to v 19. století křížením novofoundlandského psa, labradorského retrívra a irského setra a nejspíše i border kolie. Není přesně znám důvod, proč bylo toto plemeno vyšlechtěno, ale používalo se k lovům nebo jako přinašeč sestřelených ptáků z vody. Oficiální a aktuální standard byl vydán až v roce 2009, do této doby prošlo plemeno mnohými změnami. Dnes se využívají jako canisterapeuti, záchranáři, lovci, nebo jen jako společník.

První jedinec plemene byl do Česka dovezen v 80. letech 20. století a to z Anglie. Ten ale nebyl ani zapsán do plemenné knihy, ani se nestal plemeníkem. První zaregistrovaný hladkosrstý retrívr v Česku byla fena Kajta Mimojska. Jednalo se o fenu narozenou ve Slovinsku, ale švýcarským rodičům. Její první vrh byl ale zklamáním; z vrhu přežili pouze dva psi, fenka později umřela. Naopak druhý Kajtin vrh byl téměř přelomový; jejích pět dcer se stalo zakladatelkami současného chovu hladkosrstých retrívrů v Česku. Jejich otcem byl Swalowsflight Black Xenios. Bylo ale nutno rozšířit základnu, proto byli, především z Dánska, dovezeni další psi. V Česku působí dokonce dva kluby specializující se na toto plemeno; Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS) a Retriever klub (RK).

Výstavní postoj

Vzhled

Hladkosrstý retrívr je elegantní, bystrý a aktivní pes střední velikosti s inteligentním výrazem a dobře osvaleným tělem. Srst, která pokrývá celé tělo, je hustá, jemná a na dotek hladká. Na ocasu tvoří prapor a na uších krátké volánky. Povolené je pouze hnědé a černé zbarvení. Psi měří v kohoutku 59 až 61,5 cm, jejich hmotnost je 27 až 36 kg. U fen je výška v kohoutku 56,5 až 59 cm a hmotnost 25 až 32 kg.

Hlava je dlouhá a poměrně lehká, také úzká. Mozkovna plochá, široká, stop mírně vyznačený. Uši jsou malé a dobře nasazené, nesené ploše přilehlé ke stranám hlavy. Oči střední velikosti s tmavě nebo oříškově hnědými duhovkami a inteligentním výrazem. Nosní houba vždy černá s dobře otevřenými nozdrami. Čelisti jsou dlouhé, zuby silné a s kompletním nůžkovým skusem. Krk je dobře posazený mezi lopatkami, přiměřené délky a bez laloku. Hřbet je dlouhý, poměrně široký, dobře osvalený, žebra dobře klenutá. Na hřbet harmonicky navazuje krátký a rovný ocas s výrazným praporem. Nohy jsou přiměřené dlouhé, osvalené a zakončené kulatými tlapkami s černými drápky.

Povaha

Skvěle vyrovnané a přátelské plemeno. Neútočí, není agresivní a je to ideální rodinný pes; lehce se cvičí, je bystrý a inteligentní a k tomu všemu má ještě skvělý vztah k dětem i k jiným zvířatům. Přestože imponuje velikostí, není to dobrý hlídač. Má rád vodu a pohyb, je to skvělý aportér a oproti ostatním retrívrům má vyvinuté lovecké pudy. Handicap mohou někteří chovatelé vidět v tom, že se hladkosrstí retrívři mentálně vyvíjejí déle, než jiná psí plemena. Podobnou vlastnost mají například i hovawarti. Svoji rodinu miluje a odloučení od ní je pro něj velmi stresující. Obecně se dobře snáší s jinými psy, ať už s těmi menšími nebo většími. Má vyvinutý přirozený lovecký pud speciálně vůči vodním ptákům, která má sklony ulovit a posléze přinést majiteli. Tito společenští a hraví psi mají ke svému majiteli silný vztah a často si zvykají, že svoji radost projevují skákáním na ramena.

Péče

Hnědý hladkosrstý retrívr

Srst potřebuje každodenní kartáčování a pročesávání, není nutné zastřihovat. Neměla by se často mýt šamponem, protože by ztratila svoji přirozenou mastnotu, což by vedlo ke způsobení problémů s kůží. Drápky by se občas měly zastřihávat, do uší se nemusí nijak zasahovat. Jakožto lovecký pes potřebuje pohyb, ale nevyžaduje ho a je schopný se přizpůsobit majiteli.

O hladkosrstém retrívrovi se mluví jako o zdravém psím plemeni, které netrpí na dědičné choroby, což je zčásti pravda. Při vhodném výběru rodičů a samotného štěněte většinou nebývají zdravotní problémy, avšak u štěňat bez průkazu původu (PP) a u starších a hodně zatěžovaných jedinců je možné pozorovat dysplazii kyčelního kloubu. Jedná se o častou dědičnou poruchu, která vede k bolestivému pohybu psa a může být předzvěstí artritidy. Krom toho, že se může přenášet dědičně ale může být způsobena i tím, že bylo na mladé štěně vyvíjeno příliš nátlaku, především na jeho klouby, nebo proto, že je pes obézní. V zahraničních chovech je v současné době k vidění i šedý a zelený zákal. Na rozdíl od jiných dlouhosrstých plemen, hladkosrstí retrívři netrpí na tzv. hot spoty, tedy vlhké zapářky, které mohou způsobit až vypadání chlupů na onom místě.

Možná záměna

Celočerný hovawart je hladkosrstému retrívrovi velmi podobný

Hovawart

Hovawart a hladkosrstý retrívr mají společný nejen vzhled, ale například i delší dobu mentálního dospívání. Lidé méně znalí psích plemen často považují hladkosrstého retrívra za hovawarta či naopak, především kvůli podobné výšce, váze, tělesným proporcím a typu srsti. Avšak tím nejdůležitějším faktorem pro rozeznávání těchto dvou plemen je barva srsti: nejčastěji viděnou barvou u hovawarta je černá s pálením, avšak hladkosrstý retrívr může být pouze jednobarevný a to černý nebo hnědý. Celočerní hovawarti se také vyskytují a jedná se o povolená, avšak v Česku vzácnější zbarvení. Pro znalce jsou také důležité proporce hlavy; hovawarti nemají hlavu tak úzkou a dlouhou, jako hladkosrstí retrívři.

Zlatý retrívr

Pokud nepočítáme barvu srsti, pak je zlatý retrívr dalším plemenem, které se podobá hladkosrstému retrívrovi. Rozdíl tkví tedy především v barvě srsti; zlatí retrívři jsou buďto čistě bílí, zlatí nebo béžoví, avšak ani jedno z těchto zbarvení není u hladkosrstých povolené. Rozdíl je i v proporcích hlavy a také v nasazení uší; zlatý retrívr je má posazené výrazně výš. Ti také bývají těžší, avšak ve výšce v kohoutku jsou stejní.

Odkazy

Literatura

KUBEŠ, Jan. Peter pan mezi psy: Flat coated retrívr. Pes přítel člověka. Roč. 2014, čís. 12, s. 14, 15, 16, 17. 

SCHNEIDERMANNOVÁ, Brigitte. Retrívr. 1. vyd. [s.l.]: Jan Vašut, 1999. 63 s. S. 4, 5, 13, 15. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hladkosrstý retrívr na Wikimedia Commons
• Klub chovatelů loveckých slídičů
• Retriever klub

Autoritní data	GND: 4381808-0 NLI: 987007536037505171

Portály: Pes domácí