Otevřít hlavní menu
Ukázka algebraické šachové notace Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.

Ernst Karl Falkbeer (27. června 1819, Brno14. prosince 1885, Vídeň)[1] byl rakouský šachový mistr a novinář 19. století.

Ernst Falkbeer
Falkbeer.jpg
Narození 27. června 1819
Brno
Úmrtí 14. prosince 1885 (ve věku 66 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Falkbeer se narodil v Brně, ale přestěhoval se do Vídně, kde studoval práva. Ta však nedokončil a stal se novinářem. Během revoluce v roce 1848 musel Falkbeer uprchnout z Vídně do Německa,[2], kde hrál šachy s německými mistry Adolfem Anderssenem a Jeanem Dufresnem v Lipsku, Berlíně, Drážďanech a v Brémách.

abcdefgh
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
c8 černý střelec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
g8 černý jezdec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
d5 bílý pěšec
e4 černý pěšec
f4 bílý pěšec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
d2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
g1 bílý jezdec
h1 bílý věž
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Falkbeerův protigambit 1. e4 e5 2. f4 d5 3. exd5 e4

Do Vídně se Falkbeer mohl vrátit v roce 1853. Roku 1855 zde založil první rakouský šachový časopis Wiener Schachzeitung, kde otiskl jako první tzv. Nesmrtelnou partii pod tímto názvem. Časopis však vycházel pouze několik měsíců, protože Falkbeer odjel do Londýna. Zde vyhrál turnaj v McDonnell Chess Club, když ve finále porazil Thomase Wilsona Barnese. Dál zde sehrál dva zápasy s Henrym Edwardem Birdem: roku 1856 prohrál 1:2 a na přelomu let 1856-1857 zvítězil 5:4 (=4). V Londýně také vedl od dubna 1857 do listopadu 1859 šachovou rubriku v The Sunday Times.[2]

Roku 1858 se Falkbeer zúčastnil vyřazovacího turnaje při druhém šachovém kongresu Britské šachové asociace v Birminghamu, kde skončil druhý. Vyřadil mimo jiné ve druhém kole Pierra Charlese Fourniera de Saint-Amanta 2:1 a prohrál až ve finále s Johannem Jacobem Löwenthalem 2:3 (=4).

Později se Falkbeer vrátil zpět do Vídně a zde v letech 18771885 řídli šachovou rubriku v Neue Illustrirte Zeitung.[2]

V oblasti šachové teorie je Falkbeer autorem protiútočného systému 1. e4 e5 2. f4 d5 3. exd5 e4 při odmítnutém královském gambitu, který se podle něj nazývá Falkbeerův protigambit. Černý pěšec e4 brání bílému v přirozeném vývinu figur a díky tomu získá černý náskok, takže má v centru jasnou převahu. Bývaly proto doby, kdy Falkbeerův protigambit považovali někteří téměř za vyvrácení královského gambitu.[3]

ReferenceEditovat

  1. Jeremy Gaige, Chess Personalia, A Biobibliography, McFarland 1987
  2. a b c Hooper, David; Whyld, Kenneth (1992), The Oxford Companion to Chess (2 ed.), Oxford University Press, pp. 131–132
  3. http://www.chesslady.com/index.php?page=magazin&s=68&oid=321

Externí odkazyEditovat