Epidemie břišního tyfu ve Valašském Meziříčí (1954)

epidemie v Československu v roce 1954

Epidemie břišního tyfu ve Valašském Meziříčí byla epidemie bakteriálního onemocnění břišního tyfu, která propukla v okresním městě Valašském Meziříčí na přelomu února a března 1954. Počty obětí nákazy kolísají mezi 11 až 23 mrtvými.[1][2]

Někdejší cukrárna U Koňaříků (čp. 107/30) na meziříčském náměstí, která se stala epicentrem šíření tyfové nákazy (fotografie z r. 2012)

PrůběhEditovat

Nemoc se začala šířit patrně někdy mezi 18. a 25. únorem 1954, přičemž první infikovaní byli odhaleni 9. března. Na základě šetření ministerského hygienika MUDr. Škovránka a ředitele Ústavu epidemiologie a mikrobiologie MUDr. Karla Rašky bylo zjištěno, že prvotním zdrojem šíření nákazy byla studna, jejíž vodu znečistily splašky, vytékající z poškozené kanalizační trubky. Voda ze zasažené studny byla využívána personálem cukrárny U Koňaříků, kde došlo ke kontaminaci prodávaných výrobků bakterií druhu Salmonella typhi.[3] Na počínající nárůst nakažených reagoval ONV a MěNV vydáním vyhlášky, která občany vybízela k dodržování základních hygienických návyků, zakazovala taneční zábavy, zbytečné shromažďování a omezila otevírací dobu hostinců, restaurací a kin.

Epidemie byla úředně konstatována 17. března 1954.[4] Požární sbor kropil ulice vodou z městského vodovodu, veřejné budovy byly dezinfikovány, internátní žáci nesměli odjet na jarní prázdniny a občané se museli podrobit nařízenému očkování proti tyfu. Místní rozhlas denně hlásil počty zemřelých a nemocných, kteří byli kvůli absenci nemocnice ve Valašském Meziříčí převážení do Vsetína, Nového Jičína, Hranic, Gottwaldova a Uherského Hradiště. Styk s okolními obcemi byl omezen, obyvatelé města nesměli používat autobusovou ani železniční dopravu. Zásobování Valašského Meziříčí zpomalilo a nastal nedostatek nezbytných lékařských teploměrů.[5]

K ústupu epidemie došlo kolem 20. dubna. V průběhu roku 1954 se ve městě objevilo ještě několik případů, ale ty již nebyly smrtelné.

DůsledkyEditovat

Izolováno bylo celkem 311 osob, z nichž se nemoc prokázala u 256 lidí. Počty mrtvých oscilují mezi 11 až 23 zesnulými. Těžce zasažená byla rodina tajemníka ONV Josefa Zukaly, jenž přišel o manželku a dvě děti.[5] V reakci na proběhlou epidemii město investovalo do výstavby městského vodovodu a nové kanalizace. Posílila se rovněž kontrola hygieny v místním potravinářském průmyslu. Roku 1958 byla zahájena stavba areálu městské nemocnice, kterou se podařilo dokončit o sedm let později.

Valašskomeziříčská epidemie břišního tyfu nalezla odezvu v románu Hana (2017) spisovatelky Aleny Mornštajnové, kde se po snězení věnečku z cukrárny U Koňaříků nakazí břišním tyfem rodina hlavní hrdinky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Epidemie, karanténa a strach. Nákaza připomněla Valašsku tyfovou ránu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. 
  2. BALETKA, Ladislav; BALETKA, Tomáš; ČERMÁKOVÁ, Eva; POMKLA, Zdeněk. Valašské Meziříčí. 1. vyd. Praha: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-575-8. S. 346. 
  3. Baletka a kol., s. 345.
  4. WWW.HSCOMPUTERS.CZ, Hs Computers |. Událost ze dne 17.3.1954. Valašskomeziříčské kalendárium [online]. [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. 
  5. a b Baletka a kol., s. 346.