Wikipedie

Entente Cordiale (opera)

opera Ethel Smythové

Entente Cordiale je komická opera o jednom dějství anglické hudební skladatelky Ethel Smythové na vlastní libreto z let 1923–1924. Premiéru měla 22. července 1925 v podání studentů londýnské Royal College of Music. Odehrává se mezi britskými vojáky a místním obyvatelstvem v severní Francii roku 1919 a její název odkazuje na tzv. srdečnou dohodu mezi Velkou Británií a Francií z roku 1904, která byla základem jejich spojenectví v první světové válce.[1][2]

Entente Cordiale
Ethel Smythová
Ethel Smythová
Základní informace
Žánrkomická opera
SkladatelEthel Smythová
LibretistaEthel Smythová
Počet dějství1
Originální jazykangličtina
Datum vzniku1923–1924
Premiéra22. července 1925, Londýn, Royal College of Music
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a inscenační historie opery editovat

Entente Cordiale je šestá a poslední opera Ethel Smythové. Je to komická opera typu ballad opera, tj. s mluvenými dialogy. Smythová ji napsala v první polovině 20. let, povzbuzena úspěchem inscenace své opery Loďmistrův pomocník v londýnském Old Vic Theatre. Operu věnovala britské armádě – ve věnování zdůraznila, že byla sama bengálským vojenským sirotkem.[1] Námět k zápletce pocházel z historky, kterou jí u večeře vyprávěl Robert Baldwin Ross, přítel Oscara Wilda a vykonavatel jeho umělecké závěti.[3]

První představení v podání studentů Royal College of Music dirigovala sama Ethel Smythová a bylo přenášeno rozhlasem (BBC)[4]; současně se hrála předchozí opera Smythové, Fête Galante z roku 1923.[5] Plně scénického provedení se Entente Cordiale dočkala až 20. (a dále 23., 26. a 28.) října 1926 v Theatre Royal v Bristolu v rámci jednorázového operního festivalu pořádaného Philipem Napierem Milesem.[6] Smythová učinila v opeře oproti původní verzi menší škrty a opět dirigovala; hrál City of Birmingham Orchestra.[7][8] Obecenstvo přijalo Entente Cordiale srdečně.[9]

Libreto je fraškovité, jeho námětem jsou jazykové potíže anglických vojáků ve Francii. Jeho humor poněkud těžkopádný a nyní zastaralý,[10] text navíc obsahuje mnoho dobového vojenského slangu. Specifikem této opery je zapojení četných signálů vojenských trubačů.[1][11] To vyvolalo již v soudobém tisku (The Times) kritiku, podle které tato opera připomíná koncert vojenské dechovky.[12] Novodobá smythovská badatelka Elisabeth Jane Kerteszová míní, že se Entente Cordiale „trochu podobá frontové zábavě pro jednotky“.[10] Kladné kritické ocenění získaly zejména instrumentální a sborové pasáže: předehra, intermezzo zpracovávající dvě francouzské lidové písně, sbor doprovázející scénu příjezdu manželek a břeskné finále.[5][12]

Libreto opery vyšlo při příležitosti premiéry, ale roku 1928 je Smythová otiskla – společně s libretem Loďmistrova pomocníka – ve své knize A Last Burning of Boats, v níž chtěla zvýšit zájem o tyto své dvě komické opery.[1][13] Entente Cordiale se přesto na repertoáru neuchytila. Lepší osud měly instrumentální úryvky z ní. Již 3. října 1925 se na BBC Proms hrála předehra a intermezzo, později Smythová vytvořila suitu z této opery, která se hrála na zimních Proms na počátku roku 1935.[14] Největší popularity se dočkalo intermezzo, ze kterého Smythová vypracovala několik aranžmá pro různé nástrojové kombinace a které se hrálo pod názvem Two Interlinked French Folk Melodies (Dvě provázané francouzské lidové melodie).[15] Pod tímto názvem se hrálo na Proms roku 1930 a roku 1958 dokonce na závěrečném večeru;[14] v roce 1959 ho Kathleen Daleová ve svém rozboru děl Ethel Smythové označila za „velmi populární koncertní kus“.[11]

Osoby a první obsazení editovat

 
Entente cordiale, francouzská pohlednice z roku 1904
Osoba hlasový obor[1] premiéra (22. 7. 1925)[2]
'Erb 'Iggins, proviantní kaprál, oblíbená osoba tenor Robert Gwynne
Vojín Bill Baylis, jeho chytrý přítel baryton Dunstan Hart
Grummins, důstojnický sluha bas …
Charles Arcot, tlumočník bas Charles Draper
Emma 'Iggins, Erbova žena mezzosoprán Winifred Burton
Jeanne Arcot, Charlesova žena soprán Gwyneth Edwards
Pobočník mluvená role …
Telefonista mluvená role …
Vojáci 10. pluku London Bridge; jejich manželky; trhovci a trhovkyně
Dirigentka: Ethel Smyth

Děj opery editovat

Odehrává se na kraji městečka na severu Francie roku 1919 nedaleko pobřeží, kde táboří oddíl anglického pluku čekající na převoz do Anglie.

Proviantní kaprál 'Erb 'Iggins, jako každé úterý a pátek, byl vyslán na místní trh nakoupit suroviny pro důstojnickou jídelnu. 'Iggins však z francouzštiny pochytil jen pár slov, navíc nevhodných do slušné společnosti, a proto spoléhá na svého zdatnějšího kamaráda Billa Baylise. Avšak pobočníkovi velitele přišla nejasná zpráva, že k nim jede autobus se ženami – dohaduje se, že ze Ženského armádního pomocného sboru. Posílá proto Baylise zpět do tábora připravit vše na jejich příjezd a 'Erba nejen nechává na holičkách, ale dává mu nový formulář a nařizuje, aby ke každému nákupu zaznamenal cenu a připojil vlastní podpis a podpis prodejce. Hlavně ale ať přitom nepobouří místní nějakou nepřístojností! 'Erb si o samotě stěžuje – člověk si jen mírně přihne a zazpívá, mírně poškádlí místní krásky, a už je z toho nepřístojnost (píseň Irregularities).

Objeví se hezká trhovkyně Jeanne Arcotová, mezi jejíž nabídku patří vykrmené kuře. 'Erb ho hodlá koupit pro kantýnu, i když si Jeanne žádá poměrně vysokou částku; horší ale je, že se odmítá podepsat. Ani navrátivší se Bill s ní nic nezmůže: její manžel jí důtklivě nakázal, aby nikdy nic nepodepisovala (tercet Nothing in writing). Billa napadne získat potvrzení od blízkého veřejného notáře – tím by snad mohla být Jeanne upokojena, že je vše v pořádku.

Ukáže se, že přijíždějící ženy nejsou vojačky, nábrž manželky některých vojáků, jimž cestu do Francie umožnila jakási dobročinná paní. Ženy po štrapácích s cestou lodí, vlakem a autobusem konečně dorazí a všechny nacházejí své muže a radují se (scéna O there was ever such a fuss). Jen Emma 'Igginsová svého 'Erba nenašla a o samotě pláče – manžela už neviděla roky a vzpomíná na milé drobnosti, které spolu zažili (píseň Little Things). Vyptává se na 'Erba vojenského sluhy Grumminse a ten se jí pokouší popsat cestu na trh, kde by se 'Iggins měl v tuto dobu nacházet (píseň Directions). Emma odejde.

Po náměstíčku se procházejí britští vojáci a francouzské trhovkyně (intermezzo).

Emma se vrací s nepořízenou na náměstí. V tom okamžiku od notáře vychází 'Erb a manžele si po dlouhém odloučení padají do náručí (duet O Emma 'Iggins, Emma, my dear!). Emma si chce koupit pohlednici a poslat ji přátelům do Londýna, ale 'Erb musí pokračovat v nákupu, tak ji posílá do trafiky samotnou.

I Bill se vrací od notáře, a to s velkou, důležitě vypadající listinou. 'Erbovi se zdá podezřelá, ale společně ji předávají Jeanne k spolupodpisu. Ta si ji čte, je překvapena a následně pobavena. Ukazuje dokument ostatním trhovkyním a pak ho podepisuje vedle 'Erba. Následně se prohlašuje za paní Jane 'Igginsovou – vždyť to, co podepsala, je svatební smlouva, pravá „srdečná dohoda“ (ansámbl I see at once I please you veree well!).

Emma se vrací, a když se dozví, co se stalo, je přirozeně rozhořčena, i když ji Jeanne ujišťuje, že je to jen žert. Ještě více se rozhněvá Jeannin manžel Charles a chce se s 'Erbem bít. Všeobecný zmatek zarazí až zásah pobočníka. Ten Billovi a 'Erbovi vysvětlí, co se stalo – opakovali notáři „půl, půl“, avšak ten nerozuměl „le poulet“ – kuře, ale měl to za „la poule“, lidový výraz pro milenku, a proto připravil svatební smlouvu. Pobočník si zoufá nad narušením míru, které z toho vyvstalo. Ale Charlesovi mezitím vychladla hlava a Jeanne mu vysvětlila, co se stalo, takže se spokojí s omluvou – „entente cordiale“ je zachráněna. Na náměstí se nahrnou vojáci hledající manžele 'Igginsovy a francouzské trhovkyně, jimž se nový styl obchodování zalíbil a jež vesele nabízejí své zboží výměnou za nabídky k sňatku. Francouzi jásají „Vive l'Entente Cordiale“ a Angličané si říkají „Nejsou snad Francouzi nakonec stejní jako my?“ (finále Here they are! Found at last!).[1]

Nahrávky editovat

Komerčně dostupná nahrávka Entente Cordiale neexistuje, aranžované intermezzo Two Interlinked French Folk Melodies však bylo nahráno vícekrát, nejdostupněji:

  • 1939 (rozhlasová nahrávka, vydáno na CD I Love My Love, Albion Records, ALBCD032, roku 2017 a na CD Ethel Smyth: Fête Galante / Liza Lehmann: The Happy Prince, Retrospect Opera, RO007, roku 2019). Light Symphony Orchestra řídí Sir Adrian Boult.
  • 2003 (vydáno na CD Entente Cordiale: Lecocq, Franck, Smyth and more, White Line, WHL 2147 roku 2003). Filharmoniky města Prahy řídí Gavin Sutherland.[16]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Entente Cordiale (opera) na anglické Wikipedii. (zčásti)

  1. ↑ a b c d e f SMYTH, Ethel. A Final Burning of Boats, etc. London: Longman, Green and Co, 1928. 264 s. Dostupné online. S. 234–263. (anglicky) 
  2. ↑ a b GRIFFEL, Margaret Ross; BLOCK, Adrienne Fried. Operas in English: A Dictionary. Santa Barbara: Greenwood Press, 1999. ISBN 0313253102. S. 190. (anglicky) 
  3. ↑ PARKER, Derek; PARKER, Julia. The Story and the Song: A Survey of English Musical Plays, 1916-78. London: Chappell & Co., 1979. Dostupné online. ISBN 0903443252. S. 114. (anglicky) 
  4. ↑ DOCTOR, Jennifer Ruth. The BBC and Ultra-Modern Music, 1922-1936: Shaping a Nation's Tastes. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. S. 79. (anglicky) 
  5. ↑ a b Royal College Of Music. New Opera by Dame Ethel Smyth. The Times. 1925-07-23, roč. 141, s. 12. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  6. ↑ Programme advertising Bristol Opera Season, 18 Oct - 6 Nov 1926 [online]. Bristol: Bristol Archives [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ BARKER, Kathleen. The Theatre Royal Bristol 1766–1966: Two Centuries of Stage History. London: The Society for Theatre Research, 1974. Dostupné online. ISBN 0-85430-022-8. S. 198. (anglicky) 
  8. ↑ BARKER, Kathleen. The Theatre Royal Bristol (1834–1943): Decline and Rebirth. Bristol: Bristol Branch of the Historical Association, 1966. S. 20. (anglicky) 
  9. ↑ Entente Cordiale. Dame Ethel Smyth's Work at Bristol. The Times. 1926-10-21, roč. 141, s. 12. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  10. ↑ a b KERTESZ, Elizabeth Jean. ssues in the critical reception of Ethel Smyth’s Mass and first four operas in England and Germany. Melbourne, 2001. 329 s. Doktorská práce. Faculty of Music, University of Melbourne. . s. 3. Dostupné online.
  11. ↑ a b DALE, Kathleen. Ethel Smyth's Music: A Critical Study. In: ST JOHN, Christopher. Ethel Smyth: A Biography. London: Longmans, 1959. S. 301–302. (anglicky)
  12. ↑ a b Dame Ethel Smyth. A Post-War Opera. The Times. 1925-07-25, roč. 141, s. 10. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  13. ↑ Kertesz, c. d., s. 124, 300.
  14. ↑ a b All works in BBC Proms by Dame Ethel Smyth (1858 – 1944) [online]. Londýn: BBC, rev. 2021 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Dale, c. d., s. 291–292.
  16. ↑ ZIGLER, Amy. Ethel Smyth – Discography by Work and Chronology [online]. Boston: Liane Curtis, Chris A. Trotman, Amy Zigler, rev. 2018 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • ST. JOHN, Christopher. Ethel Smyth: A Biography. London: Longmans, Green & Co., 1959. 316 s. (anglicky) 
  • COLLIS, Louise. Impetuous Heart: The Story of Ethel Smyth. London: William Kimber, 1984. 219 s. Dostupné online. ISBN 0-7183-0543-4. (anglicky) 
  • KERTESZ, Elizabeth Jane. ssues in the critical reception of Ethel Smyth’s Mass and first four operas in England and Germany. Melbourne, 2001. 329 s. Doktorská práce. Faculty of Music, University of Melbourne. . Dostupné online.
  • GATES, Eugene. Dame Ethel Smyth: Pioneer of English Opera.. The Kapralova Society Journal. 2013, roč. 11, čís. 1, s. 1–9. Dostupné online [cit. 2021-04-08]. ISSN 1715-4146. (anglicky) 
  • MCWICKER, Mary F. Women Opera Composers: Biographies from the 1500s to the 21st Century. Jefferson, North Carolina: McFarland & Company, 2016. 284 s. ISBN 978-0786495139. (anglicky) 
  • BOYD, Melinda Jane. Three Women Opera Composers: A Musiciological Interpretation of Ingeborg von Bronsart, Ethel Smyth, and Thea Musgrave. Lewiston: Edwin Mellen Press, 2019. 296 s. ISBN 978-1-4955-0759-5. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Entente_Cordiale_(opera)&oldid=22972448“