Emilie Knotková

česká komunistická politička

Emilie Knotková (rozená Sedláková,1. října 1908 Polná[1] – po 1989?) byla česká politička, členka KSČ a feministka, v letech 19541964 předsedkyně Městského národního výboru (MěNV) v Liberci. Stala se tak jednou z prvních vykonavatelek nejvýše postavené městské funkce v historii Československa.

Emilie Knotková
7. předsedkyně MěNV Liberec
Ve funkci:
22. května 1954 – 4. července 1964
PředchůdceJosef Váňa
NástupceJiří Moulis
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození1. října 1908
Polná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Profesepolitička
OceněníŘád práce
Řád Vítězného února
CommonsEmilie Knotková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Emilie Knotková v prosinci 1952 (časopis Vlasta, 1954)

Narodila se v Polné na Českomoravské vysočině. Pocházela z dělnické rodiny, otec byl krejčím, matka dělnicí v obuvnické továrně. Oba byli členy sociální demokracie a roku 1921 vstoupily do Komunistické strany Československa (KSČ).[2] Sama Emilie Sedláková se stala členkou KSČ roku 1926.[3]

Roku 1949 je uváděna jako výživová referentka a poslankyně Krajského národního výboru Severočeského kraje se sídlem v Liberci. Roku 1954 byla ve volbě členů výboru zvolena jeho předsedkyní a tím také oficiální představitelkou města. Roku 1954 se zúčastnila X. sjezdu KSČ jako kandidátka Ústředního výboru KSČ. Vedoucí funkci předsedkyně MěstNv zastávala do roku 1964. Za své dlouholeté působení v čele MNV Liberec byl Knotkové 30. dubna 1964, tedy v předvečer svátku 1. Máje, udělen prezidentem republiky Antonínem Novotným Řád práce (č. 2127). Působila rovněž v Československém výboru žen.

V květnu 1989 jí byl propůjčen Řád Vítězného února.[4]

Reference

editovat
  1. BÍLKOVÁ, Libuše, a kol. Liberecká radnice. Liberec: Dialog, 1993. Dostupné online. ISBN 80-85194-77-5. S. 87. 
  2. Deska cti. Vlasta. 1978, roč. 32, čís. 45, s. 22. Dostupné online. 
  3. Všichni jednotně do voleb, za vítězství kandidátů Národní fronty!. Cesta míru. 1954-05-01, čís. 17, s. 3. Dostupné online. 
  4. čtk. Vyznamenání průkopníků. Průboj. 1989-05-25, roč. 41, čís. 121, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat