Otevřít hlavní menu

Emanuel Jan svobodný pán von Merta (3. listopadu 183631. srpna 1899) byl velitel 9. armády, velící generál v Josefově, c. a k. skutečný tajný rada a titulární držitel pěšího pluku č. 94. Byl rovněž rytířem Řádu železné koruny I. třídy, rytířem Řádu Františka Josefa I., majitelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací, Vojenské záslužné medaile na červené stuze, Válečné medaile, Vojenského služebního odznaku II. tř. pro důstojníky a dalších zahraničních vyznamenání, jako je norský Řád svatého Olafa nebo toskánský Vojenský záslužný řád.

Emanuel von Merta
Emanuel Jan sv. p. von Merta
Emanuel Jan sv. p. von Merta
Narození 3. listopadu 1836
Úmrtí 31. srpna 1899 (ve věku 62 let)
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
erb Emanuela Jana sv. p. von Merta

Obsah

RodinaEditovat

Sloužil stejně jako jeho otec Jan Merta (10.5.1806–26.12.1886) v Rakouské a později v Rakousko-Uherské armádě. Otec Emanuela Jana Merty se narodil v rolnické rodině v moravské obci Stavenice na statku čp. 16, (okr. Šumperk, Olomoucký kraj) a měl více sourozenců – Františka, Ignáce, Isidora, Josefa, Barboru, Magdalénu a Marianu. Rodného statku se ujal jeho bratr František a Jan Merta odchází k vojsku. Je uváděn posádkou v uherském městě Györu (Belváros), zde se narodil také jeho syn Emanuel Jan. Jan Merta umírá v hodnosti hejtmana I. třídy v Bratislavě.

Dne 6.2.1892 se oženil ve Lwově s Klotildou Grünewaldovou (29.12.1864–1939). Se svojí ženou Klotildou Grünewaldovou měl dvě dcery Klotildu Marii Antonii (12.10.1892–8.4.1980) a Marii Josefu Pelagii (7.7.1897–19.7.1964). Klotilda Marie Antonie se dne 26.6.1923 provdala za příslušníka starého polského šlechtického rodu – Tadeáše Vojtěcha hraběte Komorowského (erb Korczak) (5.5.1899–6.2.1969).

Vojenská kariéraEditovat

Dne 23. září roku 1851 byl přidělen k pěšímu pluku č. 41 baron Sivkovich v Olomouci. V hodnosti nadporučíka se zúčastnil bojů Prusko-Rakouské války roku 1866, kde se zúčastnil např. bitvy u Custozy.

V letech 1882 až 1884 byl velícím důstojníkem pěšího pluku č. 50, v letech 1884 až 1885 byl velícím důstojníkem 1. horské brigády. V roce 1885 byl v hodnosti generálmajora jmenován ředitelem Vídeňské válečné akademie a tuto funkci vykonával až do roku 1891, kdy se stal zástupcem náčelníka generálního štábu Rakousko-Uherské armády. Tuto funkci vykonával do roku 1894. Dne 26.6.1894 byl jmenován velitelem 9. armádního sboru s posádkou v městě Josefstadt (dnes Josefov, místní část města Jaroměř) a také vrchním velitelem pevnosti Josefstadt. Tuto funkci vykonával až do svého penzionování v červenci roku 1899. Dne 1.5.1898 byl Emanuel Jan sv. p. von Merta povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a stal se také titulárním majitelem pěšího pluku č. 94. Byl považován za jednoho z největších vojenských teoretiků své doby.[zdroj?]

Odborné práceEditovat

  • Pokyny pro pěchotní zbraně, 1879
  • Instruktážní cesta na Moravu v období mezi 1878 – 1880
  • Vyhodnocení taktického cvičení při zkouškách štábních důstojníků, 1882
  • Úvod pro zhotovení písemných hlášení a pomocných materiálů/podkladů taktického a operačního rázu

Povýšení do šlechtického stavuEditovat

Za své zásluhy a dlouholetou činnost v armádě byl dne 1.6.1899 císařem Františkem Josefem I. nobilitován do stavu svobodných pánů.

Dne 1.7.1899 byl penzionován a dne 31.8.1899 náhle zemřel. Je pochován na hřbitově ve Worochtě (dnes z části na území Polska a z části na území Ukrajiny).