Dyofyzitismus

Dyofyzitismus (z řečtiny δυο [duo] česky dva a φυζις [fyzis], česky přirozenost)[p 1][1] je christologická pozice, vyjadřující víru v dvojí podstatu Krista a sice božskou a lidskou. Proti tomuto vymezení stojí učení monofyzitismu a miafyzitismu.

Ježíš Kristus Pantokrator, ikona ze 6. století. Kristus má levou polovinu tváře odlišnou od pravé, pro zdůraznění božské i lidské podstaty

HistorieEditovat

Proti herezím, které popírali božskou i lidskou podstatu Ježíše Krista se vymezil Chalkedonský koncil, který toto učení církevně schválil. Bezprostředním důsledkem koncilu bylo nové schizma. Biskupové, kterým nebyl jazyk papežova Tomu blízký, koncil odmítli a tvrdili, že nauka o dvou φύσεις, čili přirozenostech, je shodná s nestoriánstvím. Zde mají svůj počátek tzv. orientální církve, které až dodnes odmítají usnesení koncilu.

V nedávných letech zintenzivnil dialog zvláště mezi katolickou církví a orientálními církvemi. Ve vzájemných diskusích se poukazuje především na skutečnost, že historický rozdíl v nauce je spíše terminologickým nedorozuměním než skutečnou roztržkou a několik orientálních církví tak znovu navázalo společenství buď s katolickými nebo pravoslavnými církvemi.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Též diofyzitismus, duofyzitismus, difyzitismus, dyofyzité, diofyzité, duofyzité.

ReferenceEditovat

  1. Dyofyzitismus, diofyzitismus, duofyzitismus, difyzitismus; dyofyzité, diofyzité, duofyzité [online]. revue.theofil.cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (česky)