Otevřít hlavní menu
Tento článek je o teologickém pojmu. O hudební skupině pojednává článek Pantokrator (skupina).

Pantokrator (řecky παντοκράτωρ) znamená „vládce všeho“, „všemohoucí“, a v křesťanském umění znamená určitý typ zobrazení Ježíše Krista.

PůvodEditovat

Slovo je patrně odvozeno od císařského titulu a objevuje se v řeckém překladu Bible Septuagintě jako ekvivalent hebrejského Jahve sebaot. V Novém zákoně se objevuje jednou v Pavlově listě Korintským (2Kor 6, 18 (Kral, ČEP)) a devětkrát v knize Zjevení, vždy ve spojení s Bohem Otcem. Ve 4. století se titul jako výklad Mt 28, 18 (Kral, ČEP) přenesl na Krista, zejména ve východní teologii.

Kristus PantokratorEditovat

Dnes se slovem Pantokrator obvykle označuje jistý ikonografický typ zobrazení Krista, častý v Byzanci, v raném středověku na Západě a v celém pravoslavném světě dodnes. Kristus je zde zobrazen často na zlatém pozadí jako vládce, který se dívá přímo na diváka, pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu evangelia. Jako mozaika nebo freska bývá umístěn uprostřed klenby apsidy nebo uprostřed ikonostasu, užíval se však i v iluminovaných rukopisech a na deskových ikonách. Na Západě se objevuje zhruba od 6. do 12. století a pak znovu až v historizujících stavbách 19. století.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • J. Lassus, Raně křesťanské a byzantské umění. Praha: Artia, 1971 – 196 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat