Duplex s frekvenčním dělením

Duplex s frekvenčním dělením (anglicky Frequency-division duplexing, FDD) znamená, že se pro duplexní komunikaci používá v každém směru jiná frekvence.

Jiným druhem duplexu je duplex s časovým dělením. Aby se předešlo nejasnostem spojeným s typem standardu používaným pro přístup k rádiové síti, často se používají označení UTRAN FDD pro systémy UMTS a eUTRAN FDD pro systémy LTE. Sítě UMTS pracující v režimu FDD používají technologii W-CDMA.

Účel a použití

Frekvenční dělení je dlouho používaný princip, který umožňoval duplexní provoz i v zařízeních, jejichž obvodové řešení neumožňovalo současný příjem a vysílání na stejném kmitočtu. Příkladem jsou radiokomunikační převáděče. Frekvenční odstup vysílaného a přijímaného kmitočtu se volí tak, aby se vysílaný signál spolehlivě odfiltroval od mnohem slabšího přijímaného signálu.

Výhodou duplexu s frekvenčním dělením je menší latence. Další výhodou duplexu s frekvenčním dělením je to, že usnadňuje a zefektivňuje rádiové plánování díky tomu, že základnové stanice se navzájem „neslyší“ (protože vysílají a přijímají v různých dílčích pásmech), a proto za normálních okolností vzájemně neruší.

K systémům, které používají duplex s frekvenčním dělením, patří:

• ADSL a VDSL
• Většina rádiových přístupových technologií včetně UMTS/W-CDMA, kde se používá duplex s frekvenčním dělením a system CDMA2000.
• IEEE 802.16 WiMAX také používá režim s duplexem s frekvenčním dělením.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duplex (telecommunications) na anglické Wikipedii.

Související články

• Duplex s časovým dělením (TDD)