Dmitrij Jakovlevič Laptěv

Dmitrij Jakovlevič Laptěv (rusky Дмитрий Яковлевич Лаптев; 1701 Bolotovo – 31. ledna 1771 Bolotovo) byl ruský polárník, cestovatel a navigátor.

Dmitrij Jakovlevič Laptěv
Rodné jménoДмитрий Яковлевич Лаптев
Narození1701
Bolotovo (Pskovská oblast)
Úmrtí20.jul. / 31. ledna 1771greg. (ve věku 69–70 let)
Bolotovo (Pskovská oblast)
Národnostruská
ObčanstvíRuské impérium
Alma materAkademie námořní stráže
Povolánínámořní důstojník, polární průzkumník
ZaměstnavatelRuské carské námořnictvo
Nábož. vyznánípravoslaví
Příbuzníbratranec Chariton Prokofjevič Laptěv
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

MládíEditovat

Pradědeček Dmitrije Laptěva – Pjotr Rodionov, strávil celý svůj život ve službách cara, zúčastnil se mnoha bitev, válečných tažení a válek, kde se proslavil svou odvahou a věrností carovi. Za své služby byl povýšen do šlechtického stavu a bylo mu darováno několik vesnic nedaleko města Velikije Luki v Pskovské oblasti. Jeho synové a vnuci postupně drolili mezi sebou zděděné osady – Pokarevo, Bolotovo, Dudino, Andrejkovo, Leškichino a další. Do rodiny Jakova Laptěva, kterému patřila vesnice Bolotovo, se narodil v roce 1701 Dmitrij Laptěv. Sousední vesnice Pokarevo patřila Dmitrijovi strýci, jemuž se v roce 1700 narodil syn Chariton Laptěv, Dmitrijův bratranec. Oba chlapci byli od dětství vychováváni jak bratři. Nejprve se učili u vesnického kněze, pak se společně vydali do Petrohradu, aby tam studovali. Ujal se jich strýc Boris Ivanovič Laptěv, který tam byl ve státní službě a vykonával čestné místo lodního mistra. Oba bratranci byli od dětství přitahováni mořem, proto využili strýcova vlivu a stali se jedněmi z prvních posluchačů nově vytvořené petrohradské Akademie námořní stráže. Po úspěšném absolvování teoretické části kurzu byli oba bratranci přiděleni jako kadeti k námořnictvu na Baltskému moři.[1] V roce 1725 Dmitrij Laptěv už velel své první lodi ve Finském zálivu. V roce 1727 převzal velení nad fregatou Svatý Jakub a ve stejném roce byl pověřen velením vojenské poštovní lodi plavící se mezi Kronštadtem a Lubekem.

S arktickými vodami se poprvé seznámil v létě 1730, když se pod velením kapitána Jakova Savviče Barše plavil podél ruského pobřeží v Severním ledovém oceánu.

Velká severní expediceEditovat

V roce 1731 byl přidělen k Velké severní expedici, jejímž cílem bylo prozkoumat a zmapovat rozlehlou oblast severního pobřeží Ruska o délce 130° a 64° 5 až 77° 5 severní šířky a navíc Ochotské moře a Kamčatku. Touto expedicí byl položen začátek studia všech vnitřních oblastí Sibiře.

Dmitrij Laptěv, který byl přidělen k expedici od počátku, neměl ze začátku přesné určení, až v roce 1736 dostal přímý úkol nahradit poručíka Lassiniuse, který pracoval na soupisu pobřeží východně od ústí Leny. Lassinius s padesáti členy své posádky vyplul na lodi Irkutsk z Jakutska, dostal se jen k ústí řeky Chara-Ulach, kde byl nucen přezimovat. Během zimy většina polárníků zemřela na kurděje, zimou a hlady, do Jakutska se vrátilo pouze devět přeživších. Vitus Bering, hlavní vedoucí Velké severní expedice, nechal sestavit nové mužstvo a Laptěva určil jako velitele.[2] Dmitrij Laptěv se obával kurdějí, které stáli za smrtí jeho předchůdce, rozhodl se proto proti nim bojovat. Vypozoroval, že domorodci odolávají kurdějím a těžkým podmínkám, protože se živí výhradně syrovým masem, a rozhodl se zavést tento způsob i mezi svými druhy. Z počátku jeho podřízení reptali a bouřili se proti tomuto rozkazu, když ale viděli, jak dobře se cítí Laptěv a ti, kdo začali jíst syrové sobí maso, uposlechli i ostatní. Krom toho Laptěv nařídil pít i odvar z cedrových šišek. Výsledek byl unikátní. Pouze jeho oddíl po celou dobu netrpěl na kurděje.[3] Na jaře 1736 se Dmitrij Laptěv vydal z Jakutska do ústí Leny, odtud pokračoval po ledu co nejdále na východ. Dostal se až k mysu Svatý Nos, kde byl definitivně zastaven ledem a musel se vrátit zpět k ústí Leny, kde přezimoval. Úkol považoval za nemožný, byl přesvědčen, že množství pobřežního ledu nedovolí další plavbu východně. V létě 1737 byl Beringem odeslán do Petrohradu, aby podal svědectví o postupu expedice. V Petrohradě s ním nesouhlasili, že není možno pokračovat východně, dostal rozkaz pokračovat v mapování pobřeží východně od řeky Leny až k ústí Kolymy a pak se buď dostat až na Kamčatku, nebo počkat až další část expedice, která připluje z Kamčatky a vyzvedne ho u Kolymy spolu s jeho mužstvem.

Dne 27. června 1739 dosáhl ústí Leny a 5. července přes tzv. Bykovskou cestu vplul do oceánu. Kvůli silnému ledu se pohyboval jen pomalu východním směrem. 11. srpna dosáhl ústí řeky Jana a 14. srpna obeplul mys Svatý nos, neustále u toho mapoval pobřeží. Přiblížil se k Indigarce, kde se pokusil zmapovat i její tok a zjistit splavnost. U Indigarky byl donucen přezimovat a pokračoval dále až s pomocí domorodců. V létě 1740 proplul ke Kolymě a k mysu Velký Baranov, kde ho zastavily ledové kry. V letech 1741–1742 přešel se psím a sobím spřežením po řece Velký Aňuj na horní tok Anadyru, podél této řeky cestoval až k jejímu ústí do moře. Podrobně zmapoval a popsal celou oblast.[1][4]

Po expediciEditovat

Po skončení expedice se přes Jakutsk vrátil Laptěv do Petrohradu, kde pokračoval ve službě u námořnictva. Věnoval se práci na rozšíření kronštadtského přístavu, velel několika lodím, vždy v Baltském moři. Do arktických oblastí se již nedostal.

V roce 1757 byl povýšen na kontradmirála a v roce 1762 dosáhl hodnosti viceadmirála. V roce 1762 odešel do výslužby kvůli stáří a nemoci[4], stáhl se na svůj vesnický statek v Bolotovu, odkud často navštěvoval své přátele z expedice do polárních moří. Dmitrij Laptěv byl mimořádně čestný, skromný a starostlivý člověk, který mnohým účastníkům expedice finančně vypomáhal. Požádal Senát o pomoc chudým účastníkům Velké severní expedice. Poté, co se dozvěděl o obtížné situaci rodiny svého zesnulého přítele, navigátora Alexeje Čirikova, okamžitě požádal o převedení svého admirálského důchodu na zadluženou rodinu svého přítele.

V roce 1771 zemřel na svém vesnickém statku.

PamátkyEditovat

Na jeho počest je pojmenováno:

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лаптев, Дмитрий Яковлевич na ruské Wikipedii.

  1. a b СИЗОВ, А.И. БРАТЬЯ ЛАПТЕВЫ. vluki.library.ru [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ДУКАЛЬСКАЯ, M. B. Российский государственный музей Арктики и Антарктики. polarmuseum.ru [online]. 2013-10-19 [cit. 2021-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-19. 
  3. CENTKIEWICZ, Czesław; CENTKIEWICZ, Alina. Dobývání Arktidy. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1958. 452 s. S. 52. 
  4. a b Dmitrij Jakovlevič Laptěv - vzhůru na Sibiř. HedvabnaStezka.cz [online]. 2012-01-19 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.