88.103.161.223

Urgentně upravit – Trouton-Noble experiment

Děkuji Vám za informace v článku Trouton-Noble experiment. Bohužel jeho zpracování zatím nesplňuje požadavky na encyklopedické heslo. Pokuste se prosím text článku upravit alespoň do té míry, abychom jej mohli označit jako článek. Pokud se nám to ani společnými silami nepodaří, po 14 dnech se rozhodneme, zda pro udržení kvality Wikipedie není vhodnější takový článek úplně odstranit. Děkuji za pochopení. —Jagro 29. 8. 2010, 12:11 (UTC)

Snažil jsem se poněkud "vychytat blechy" původní verze a o zpřesnění definice. Sdělte, prosím, obratem Váš názor na provedené změny, případně konkretizujte, prosím, které části jsou dosud nevyhovující. 88.103.161.223 4. 9. 2010, 18:10 (UTC)

Nejsem fyzik, ale článek jednak neodpovídá formátu zdejších článků, jednak neuvádí žádné zdroje, odkazy, literaturu. Ve srovnání s článkem na anglické Wikipedii se mi zdá, že druhá část možná představuje Váš vlastní výzkum, což Wikipedie zásadně zakazuje. Zkuste, prosím, článek dokumentovat a doložit. S formální úpravou Vám pak rád pomohu. --Sokoljan 5. 9. 2010, 17:01 (UTC)

Pane Sokoljane,

neuvádím žádné zdroje, nebo odkazy, protože vycházím z notoricky známých údajů ve všech vysokoškolských učebnicích fyziky. Např. Friš-Timoreva Kurz fyziky II, nakl. ČSAV, § 127 Energie elektrostatického pole, § 129, Energie kondenzátoru s dielektrikem, § 132, Síly působící na nabitá tělesa v dielektriku, § 202 Síla působící na nabitou částici v magnetickém poli, § 203. Magnetické pole pohybujícího se náboje a § 204, Experimentální studium magnetického pole pohybujících se nábojů. Jiným obecně známým zdrojem je, s užitím vyšší matematiky, kniha Václava Petržílka a Stanislava Šafraty, Elektřina a magnetismus, přírodovědecké vydavatelství, Praha., či Přehled fyziky od Karjakina,Bystrova aKirejeva, SNTL Praha. Vhodných učebnic a skript fyziky jsou doslova „mraky“. Je obtížné vysvětlovat partie fyziky nefyzikovi, ale kdybyste měl hlubší zájem (už proto abyste mohl rozhodovat kompetentněji) doporučuji Vám pozorně si pročíst zejména z Kurzu fyziky (středoškolská matematika) § 203. Píše se tam o silách mezi souběžně se pohybujícími el. náboji. Najdete tam i tuto větu: Pohybují-li se současně dva náboje, tu kromě elektrické síly vzájemného působení mezi náboji vzniká ještě magnetická síla vzájemného působení, neboť každý z nábojů budí ve svém okolí magnetické pole a druhý náboj se v tomto mag. poli pohybuje. Pod tím následují rovnice pro výpočet těchto sil. Nevím jestli jim budete rozumět. Ale v podstatě říkají: Jsou-li těmi náboji ve společném pohybu nábojové antipody (+ a -), (to je i případ T+N kondenzátoru), potom mezi nimi působí jednak síly elektrické–přitažlivé a síly magnetické-odpudivé. Je třeba si uvědomit, že jak statické elektrické pole, tak i dynamické pole magnetické působí na totéž materiální prostředí fyzikálního vakua mezi deskami kondenzátoru a tímto působením jej společně transformují tak, že výsledný produkt tohoto společného působení je elektromagnetické pole a to je finálním nositelem vložené energie. Obecně je možno konstatovat, že v tomto poli síla magnetická zeslabuje majoritní sílu elektrickou. Síla elektrického pole klesá k nule až při v→c. Vezmete-li v úvahu vztah pro energii kondenzátoru W v závislosti na intenzitě elektrostatického pole Eo, We = (ε/4 π) Sd . Po sumarizaci konstantních hodnot daných konstrukcí kondenzátoru pod výsledný koeficient k, dostanete přímou závislost W = k E.E .. Potom se dozvíte, např. v § 132, že síla mezi deskami kondenzátoru je mimo jiné, dána vztahem fe = Eo Q /2. A jsme téměř doma: uvnitř objemu kondenzátoru v pohybu působí proti sobě dvě síly takže výsledná síla mezi deskami je rovna fc = fe – fm . Čili výsledná elektrická síla mezi náboji v pohybu je menší než mezi těmito náboji v klidu. Co se stalo v tom objemu mezi deskami, jak došlo ke snížení síly fe ? Neplatí už tam vztah fo =Eo Q /2 ?. Jistěže stále platí. Ovšem hodnota Q je konstanta, dělitel 2 také, tak aby ten vztah stále platil musí se příslušně na druhé straně rovnice snížit proměnná hodnota intenzity el. pole E. O kousek výš jsem dokládal, že energie W je přímo závislá na čtverci intenzity E.E . Je tedy možné dovodit, že síla fe se snížila v důsledku snížené intenzity el. pole E. Jiný důvod ke snížení síly není! Samozřejmě že na úkor pohybem vzniklé intenzity magnetického pole H. Uvedu modelový příklad: Na vstup vodiče vložím el. napětí. Tím v něm vytvořím statické elektrické pole s jistou objemovou energií. Jenže vzápětí v důsledku tohoto elektrického pole se dají do pohybu volné el. náboje ve vodiči. Tím pohybem vytvoří ve vodiči magnetické pole, které v něm indukuje t.zv. protiems, neboli sekundární elektrické pole, jehož intenzita míří proti primárnímu el. poli, které ten pohyb nábojů vyvolalo. Výsledek? Ve vodiči teď existují dvě formy energie: primární el. pole ovšem se zmenšenou intenzitou a tedy i se zmenšenou energií proti původní hodnotě a magnetické pole s doplňkovou objemovou energií, kterou získalo na úkor té vložené primární, energii. Prostě: vstupní objemová energie primárního elektrického pole se rozdělila na energii magnetického pole a zbytkovou energii primárního elektrického pole. Žádná víceenergie vytvořením magnetického pole ve vodiči nepřibyla! Stejný případ představují el. náboje v pohybujícím se nabitém kondenzátoru. Když si přečtete výše zmíněné pragrafy a ještě mnohé jiné a dáte si dohromady, že 1 + 1 + 2 = 4, výsledkem bude Vaše konstatování, že v prostoru mezi pohybujícími se deskami kondenzátoru s el. náboji spojitě přechází energie elstat. pole vyjádřená intenzitou E v energii magnetického pole vyjádřenou velikostí intenzity H. Participace obou forem energie je závislá na velikosti pohybu kondenzátoru. Ostatně tento spojitý proces transformace E→H, H→E, neustále probíhá zcela transparentně při každém elektromagnetickém vlnění, kdy elektrická složka We charakterizovaná vektorem intenzity E se neustále cyklicky a spojitě transformuje do magnetické složky Wm s vektorem H . A nikdo z odborníků nepředpokládá, že s objevením se magnetického pole v prostoru elektromagnetického vlnění se zvýší celková energie přenášeného impulsu. Výsledná energie tohoto elmag. záření je trvale konstantní, ačkoliv se neustále transformuje ve formu H a formu E. Při interpretaci experimentu T+N se na tuto samozřejmost jaksi pozapomělo. Můj příspěvek do Wikipedie nedělá nic jiného než, že na toto opomenutí upozorňuje. Vzájemná symbióza elektrického a magnetického pole prolíná veškerou teoretickou i užitou elektrodynamiku, založenou na Maxwelových a Maxwell –Lorentzových rovnicích. To všechno jsou dnes triviální rovnice. Dedukcí z výše uvedených známých trivialit dojdete k závěru, že naprosto stejná situace nastává i při pohybu kondenzátoru s náboji vůči struktuře vakua. Že tato materiální struktura objetivně existuje se učí už v 1. semestru studenti fyziky. O encyklopedickém formátu článků opravdu nic moc nevím; řídil jsem se stylizací odborných textů i v cizích periodikách.

Z výše popsaného snad vyplývá, že článeček o T-N experimentu nepředstavuje žádný můj soukromý výzkum. Je to spíše kompilace z poznatků a výzkumů dávno známých, (proto jsem neuváděl notoricky známé zdroje: je jím každá vysokoškolská učebnice fyziky a elektrodynamiky). Já jsem jen tuhle kompilaci vložil do několika jednoduchých rovnic. Kdybyste byl fyzik, bylo by Vám jasné, že nejde o žádný nový objev. Jen připomenutí, snad opomenutého.Ovšem, jste-li přesvědčen, že prezentování této kompilační dedukce z všeobecně známých faktů pravidla Wikipedie zakazují, tak to klidně smažte. Počkejte si třeba další půlstoletí, jestli si toho opomenutí fyziků všimne nějaká světová kapacita.(Ta asi ovšem nebude mít zájem o Wikipedii) Jenže pro ty je tahle symbiotika vektorů E a H dávno pasé; jsou už někde jinde; tohle už je, takříkajíc ’zahrané‘. Ovšem jistý smysl to má pro hlubší poznání struktury fyzikálního vakua, ke kterému vyzývá teoretik Lee Smolin ve své knize Fyzika v nesnázích. Mě zůstane poznání, že o fyzice mohou rozhodovat i nefyzici. To je opravdu tristní!