Diskuse:Inflace

Hyperinflace

Dobrý den,

Mám dotaz, zdali o té hyperinflaci mám udělat vlastní stránku, nebo to nechat na stránce inflace. Děkuji.. --Arsen 01:44, 4. 11. 2007 (CET)

Dobrý den a díky, že chcete doplnit něoc o hyperinflaci. Osobně bych radil ji zatím nechat tady; když se ukáže že se sem dohromady nevejdou tak se to vždycky dá rozdělit. S pozdravem --che 00:57, 4. 11. 2007 (UTC)

Příčiny inflace

Dovolil jsem si doplnit několik informací do textu o příčinách inflace. Nevím, kdo je autorem tučně zvýrazněného textu o centrální bance (Arsen?), ale vzhledem k dalším odstavcům již zcela evidentně neplatí. Zatím jsem to tak nechal.

Midži

Je pravda, že ten tučný text a ten přídavek jsou ve vzájemném logickém sporu. Problém však je v tom, že inflace je populačním vývojem ovlivňována jen nepřímo skrze růst či pokles objemu na trhu dostupných statků. Popsaný mechanismus (ten nový odstavec) nefunguje, protože předpokládá růst agregátní poptávky tam, kde dojde jen k jejímu přemístění mezi různými odvětvími, a sice směrem ke kočárkům a plenkám. Proto sám populační růst přímo inflaci neovlivňuje, může ji způsobit jen tehdy, pokud způsobí pokles výroby.

--77.48.30.130 20:16, 18. 6. 2008 (UTC)

No, asi jsem to napsal blbě, ale je rovněž pravdou, že roste-li trh (a ten roste s růstem poptávajících - pouze odpadne poptávka po zbytných statcích) roste i jeho poptávka. Při růstu populace dojde k oběma efektům, jak ke změně ve struktuře, tak i ke vzrůstu agregátní poptávky. Obecné mechanismy růstu inflace lze formulovat asi takto: Inflace roste vždy, když roste poptávka nebo klesá nabídka za jinak stejných podmínek. Fundamentálními vlivy na straně poptávky zcela evidentně je růst množství peněz a růst množství poptávajících. Z toho se dá dovozovat, že při např. 3%-ním růstu populace může růst množství oběživa o přibližně 3%, aniž by to mělo za následek růst inflace. Asi by to chtělo jen přeformulovat tak, aby z toho tolik netrčela ta změna struktury.

Midži

To nové rozčlenění si jistě nutí celou část příčiny inflace dát o něco níže, protože takto je dané téma příliš rozsáhlé. Čtenář, který nemá přílišný zájem o ekonomii, se bude jistě cítit přehlcen informacemi. Přesněji dost možná by chtělo lépe promyslet celou strukturu hesla, přeuspořádat jej.

Zpět však k příčinám inflace. Takto je myslím to celé naprosto naprosto nekonzistentní. Buď to může být napsáno v duchu, zjednodušeně řečeno, kvantitativní rovnice peněz, tedy důraz musí být kladen na dvě veličiny, a sice množství peněz a množství směňovaných statků, anebo se to tedy skutečně může celé vyložit v rámci woodoo-ekonomie, kde pak je vskutku relevantní zmínit i tak zmatečné koncepty, jako je agregátní poptávka. Mix obou přístupů, jak to nyní stojí, je nemožný, protože si z toho nikdo nic neodnese, není to konzistentní a nevysvětluje to opravdově. Člověk musí mít pocit, přečte-li si encyklopedické heslo, že něco pochopil. Pokud se nebudeme moci dohodnout, vždy ještě můžeme zmínit oba přístupy (a střihnout si mincí o pořadí). Každopadádně takto NE! Buď konsensus, anebo oddělené výklady, nesmíme z toho dělat bordel.

Na váš argument, že (mimo jiné) vzroste poptávka, vám odvětím otázkou, co vlastně vůbec poptávku shora omezuje. Proč by lidé měli poptávat právě toto množství statků a ne jiné? A proč by měli poptávat jen tyto a ne lepší (tedy kapitálově náročnější)? Na to lze najít jen jedinou odpověď, a najdeme ji pod heslem Sayův zákon. Jak si už před dvěma staletími všiml, poptávka je omezena nabídkou. Vyšší počet nemluvňat nabídku nezvyšuje, tedy poptávka též neroste, pouze se mění její struktura. Naopak krátkodobě může dojít k poklesu nabídky (může a nemusí, rodičové dosti možná jsou motivováni pracovat usilovněji). Až v delším horizontu nová pracovní síla může posunout nabídku (poptávku) vzhůru. Ovšem vyšší množství zboží v této pozdější budoucnosti při konstantním množství peněz znamená, že cenová hladina klesá a pozorujeme deflaci.

Vyhnul bych se kvůli stručnosti v tomto hesle výkladu krátkodobých efektů monetární politiky (viz vaše poznámka o multiplikátoru), možná by bylo nejlepší tam umístit vhodně odkaz na příslušné téma. Co se týče spotřebitelských očekávání, vyhnul bych se i jim, protože když spotřebitelé nespotřebovávají, pak spoří, což znamená růst investic a tedy růst zásoby kapitálových statků. Tím je snížení spotřebních výdajů kompenzováno. (Bohužel makroekonomie se neumí dopočítat do jedné, spotřeba plus úspory rovná se jeden disponibilní příjem.)

--Kilmore Trotter 19:56, 19. 6. 2008 (UTC)

Milý Kilmore podle mého názoru bychom měli zůstat u současného rozčlenění, protože příčiny logicky patří na začátek takovéhoto hesla. Snad jen, že by to šlo napsat stručněji, ale mám obavu, že právě stručnost by mohla způsobit nepochopení hesla jako celku. Inflace je prostě dost složitý pojem.

V čem spatřuješ nekonzistentnost? Že necituji nějakou ekonomickou školu? To je důvodem označení "woodoo-ekonomie"? Můžeš upřesnit, co v textu je důvodem pro toto označení? Proč by měla být souhrnná poptávka/nabídka zmatečným pojmem? Protože to tak někdy někdo označil nebo snad, že je mu těžké porozumět? Chápu, že makroekonomie se ještě nedobrala konečného poznání, ale to není důvodem ji zatracovat.

Impulsem pro napsání těch změn, bylo poněkud zjednodušené tvrzení, že příčinou inflace je tisk peněz centrální bankou (viz. historie). Myslím, že to je mnohem více zavádějící než můj příspěvek. Ten původní text je sice konzistentní, ale je zároveň příliš jednostranný, prezentující pohled na inflaci snad jen pouze zastánců "zlatého standardu". Navíc to, co se lidem jevilo platným před šedesáti lety je již dnes jinde. Na základě selhání nějakých centrálních bank nelze postavit vysvětlení pojmu inflace!

S příčinami inflace je mnohem větší potíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Především je problémem čas. Má být pojem vysvětlován z pohledu měsíce, roku, desetiletí, délky lidského života či staletí? Podle toho jaké časové období si zvolíme, tak bude velká váha jednotlivých příčin. Investora zajímá jiná inflace než spekulanta či podnikatele.

Myslím, že jsem příčiny rozčlenil celkem obecně na poptávkové a nabídkové. Příklady jsem uvedl pro názornost a snazší pochopení. Zjednodušené vysvětlování pojmů neprospívá žádné encyklopedii, natož wikipedii. Na otázku čím je shora omezena poptávka, rovněž odpovím otázkou - čím je shora omezena nabídka? S ohledem na Sayův zákon jsou obě vždy omezeny vzácností zdrojů (a zase woodoo?).

Nakonec ještě k těm nemluvňatům. Poptávka se jednoznačně zvýší což je vidět při zjednodušeném modelu při uspokojování základních lidských potřeb. Pokud matka počne dítě, okamžitě začínají růst její potřeby na výživu a zároveň klesá její produkční schopnost, a což teprve když se dítě narodí. Pokud rodina do té doby uspokojovala pouze své základní životní potřeby, pak není na změnu struktury poptávky místo. Samozřejmě v moderní společnosti to je složitější, ale princip zůstává zachován a v souhrnu při nárůstu porodnosti je významným a dlouhodobým vlivem. Souběžně totiž působí neochota rodičů ztratit svou životní úroveň před početím.

Takže spíše než stručnost, bych viděl nutnost časem rozdělit heslo na více jednotlivých hesel, zabývajících se různými částmi současného hesla (např. zvlášť dopady inflace, historii, hyperinflaci ap.)

-- Tento nepodepsaný komentář přidal(a) uživatel(ka) Midži (diskuse) 27. 6. 2008, 16:11 (CE(S)T)

Proč to slovo woodoo-ekonomie? Třeba jen pro ten pohled na nemluvňata, anebo celá ta představa, že potřeby jsou jakýmkoliv způsobem určující, co se týče celkového objemu produkce (samozřejmě jsou důležité vzhledem k její struktuře). Není důvod, aby dotyčná rodina nepoptávala například dvakrát v roce dovolenou v Polynésii, byť nemá ani na chleba. Skutečnost, že do Tichomoří nepoletí, není důsledek nízké "poptávky", ale důsledek nízké nabídky. Jednoho dne v budoucnosti bude výlet do Polynésie dostupný každému, stejně jako je nám, narozdíl od našich předků, dnes dostupný zájezd například do Tuniska. To, co potřebujeme, je akumulace kapitálu, která zvýší nabídku. Ta je shora omezena právě produkčními možnostmi hospodářství, daným množstvím kapitálu především. Poptávka je omezena jen touto nabídkou, protože lidské tužby omezení samy o sobě nemají, překáží jim pouze fakt, že nežijeme v ráji, že vždy čelíme vzácnosti. S tím ale narození dítěte nic neudělá! (rozhodně ne přímo způsobem naznačeným vašimi příspěvky; v této věci si sám protiřečíte)

Druhý důvod, proč je to povídání o poptávce woodoo, je skutečnost, že agregátní poptávka ve skutečnosti není tím, o čem hovoříte. Není to poptávka, protože poptávka je volbou mezi jedním statkem a všemi ostatními vyjádřeno v penězích, viz mikro. Když to je sečteno, volba mizí a dostáváme rovnici rozdělení důchodu mezi C, I a G (zapomeňme teď na zahraničí). Nic víc. Protože důchod je rozdělen na tři díly, C+I+G se vždy rovná jednomu Y! Není žádné místo pro růst nebo pokles, alespoň ne v takovém agregujícím paradigmatu. Woodoo spočívá v tom triku, kterým se tato skutečnost zamlží. Stačí jen označit investice za autonomní a G nedat do vztahu s rozdílem mezi Y a Y disponibilním (Yd = Y - G). Investice rozhodně nejsou autonomní, navíc pro ně máme vhodné vztahy, v rovnováze I = S = -Ca + (1-c) Yd. Když se tohle všechno dá zpět do vztahu pro agregátní poptávku, dostáváme AD = C + I + G = [Ca + c (Y-G)] + [-Ca + (1-c) (Y-G)] + G. Jak vidno, tady opravdu nejde nijak zvýšit AD, pořád je to jeden důchod Y. Celé to stojí na špinavých algebraických tricích, agregátní poptávka je vůči lidským přáním nebo rozhodnutím vlády invariantní.

Ale zpět k inflaci. Neexistuje podle mého přesvědčení žádná ekonomie platná před šedesáti lety a ekonomie platná dnes, byť samozřejmě se může naše poznání zlepšovat. Jestliže růst množství peněz je schopen způsobit zvýšení cenové hladiny, což je fakt, který nepopírá žádná škola!!! , pak nemáme pro inflaci jiné vysvětlení teď ani před šedesáti lety. Konkrétní typ peněžního standardu na tom ni nemění. Protože množství zboží roste a lidé neutíkají od peněz, protože všecko ostatní jsou krátkodobé šoky, tak v dlouhodobém měřítku nelze než ukázat prst na centrální banku, . Co se týče populačního růstu, který zavádíte, i kdybych jej uznal jako relevantní faktor, neměnilo by se nic v této věci. Inflace se totiž vyskytuje i v zemích, jejichž populace klesá, anebo stagnuje.

Osobní otázkou pro vás pak je, zda váš příspěvek není víc než čím jiným motivován právě touhou dokázat, že centrální banku nelze blamovat. Ale já jsem se při psaní hesla na wiki striktně držel toho, co lze vyvodit z keynesiánské makroekonomie, stejně jako z neoklasické. Pouze jsem to podal otevřeně a jasně jsem řekl, co jinak bývá jen naznačeno. To ale ze mne ještě nedělá všivého metalistu, kterým ani nejsem.

--Kilmore Trotter 08:18, 28. 6. 2008 (UTC)

Odkaz na 500 mld bankovku

odkaz na 500 mld bankovku v referencich je nefunckni, nevim jak zeditovat proto jen doporucuji. Po otevreni odkazu se pouze ukaze bandwidth theft, dle meho nazoru porusuje odkaz podminky publikovani na wikipedii a nefunguje, tudiz by mel byt odstranen. Filip.houf 20. 1. 2009, 00:58 (UTC)

NPOV

Text tohoto článku je přímo prošpikován informacemi a náznaky o tom, jak zlé centrální banky se zlými vládami vydělávají na inflaci. Jde hlavně o odstavce Dopady inflace a Metody inflace. Zagothal 14. 10. 2010, 09:20 (UTC)

1.Nesouhlasím s tím, že by na inflaci vlády a banky neměly vliv. Mají na ni extrémní vliv. Emitent-u nás nezávislá centrální banka dokonce inflaci řídí a plánuje.

Ano plánuje či přesněji se snaží cílit, ale ani pro centrální banku velká inflace není prospěšná.

2.Největší strach mají bankovní ekonomové z deflace, protože by se zhodnotily vklady a zbrzdila ekonomika.

No, a toto snad v tom článku ani není, i když je to důležitá informace a jeden z důvodů proč se snažit o existenci malé inflace.

3.Pokud je stát největším dlužníkem, tak na inflaci nejvíce vydělává on. To je jisté.

ALe i prodělává, neboť daně a jiné poplatky dostává zpětně. Takže zase je pro stát výhodné mít nízkou inflaci.

To není úplně přesně řečeno. Platilo by to na 100% v okamžiku, kdy by byl rozpočet vyrovnaný v tom smyslu, že by v roce k+1 utrácel pouze daně a příjmy získané před rokem k+1, tedy především z vybrané v roce k. Protože se však rozpočet plánuje a příjmy se většinou souběžně sbíhají i utrácejí, nemá inflace ten vliv, který by měla ve výše uvedeném případě. V případě ekonomik, kde výdaje převyšují příjmy-tak jako například v ČR, je inflace pro stát výhodná, jak už jsem uvedl.Dendrofil 4. 11. 2010, 17:00 (UTC)

4.Jakýkoliv úrok pohání inflaci, protože plodí dluhy.

Ano, pochopitelně.

5.Jakékoliv úvěry plodí inflaci, protože přivádějí do oběhu více peněz (multiplikace).

Ano, pochopitelně.

Dendrofil 26. 10. 2010, 16:51 (UTC) 6.Všimněte si, že i když v přírodě je možná (a existuje) akumulace, neexistují zde úvěry ani úrok. Spotřebovat lze tedy jen to, co bylo naakumulováno. Například v zemědělství to dosud jinak nelze. Úrok je jen šidítko ekonomiky a nástroj přerozdělování peněz, protože peníze úrokem nerozmnožíte.Dendrofil 4. 11. 2010, 17:00 (UTC)

Snažil jsem rozvést své názory a polemiky s vámi výše. S pozdravem Zagothal 3. 11. 2010, 19:53 (UTC)

Přečtěte si následující článek:http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=679909 Pýcha předcházející pád... Vyplývá z článku, kdo má eminentní zájem na inflaci, kdo řídí tyto veličiny a kdo na tom vydělá?Dendrofil 8. 11. 2010, 19:04 (UTC)

Článek o tom, jak oddlužit stát na úkor všech ostatních-(Zlé banky a vlády se chtějí zbavit dluhů a vydělávat na inflaci) http://hn.ihned.cz/c1-47915170-amerika-pod-palbou--Dendrofil 9. 11. 2010, 04:50 (UTC)

První odkaz (rozhovor se Štěpánem Pírko z investiční společnosti Colosseum, asi nebude zcela nezávislý) tvrdí, že "nejmocnější centrální banky postupují koordinovaně", druhý naopak "všichni kritizují USA za záplavu nových dolarů". Zdrojovat je třeba co nejpřesněji, tedy co kdo kdy řekl/napsal. Viz též Wikipedie:Žádný vlastní výzkum. --Jvs 15. 11. 2010, 11:53 (UTC)

Otázka.

Dobrý den, píši poprvé do této diskuse a ptám se- kdy, nebo v kterém roce si lidé začali všímat inflace? Děkuji, Doležalová

Přesným rokem neposloužím, nicméně kritiku „horšení mince“ můžeme najít třeba v Kosmově kronice. --Jvs 25. 7. 2012, 16:23 (UTC)

Definice inflace

Domnívám se, že definovat inflaci jako růst cenové hladiny znamená zaměňovat příčinu s následkem, resp. vnější projev s podstatou jevu. Podstatou inflace je nárůst množství peněz v ekonomice (ať už reálných, natištěných emisní bankou, nebo fiktivních ve formě úvěrů poskytovaných komerčními bankami) bez odpovídajícího nárůstu hmotných statků a služeb. Vzniká tak převis poptávky nad nabídkou, na což trh, směřující vždycky k obnově rovnováhy, reaguje (s určitým zpožděním) zvyšováním cen. Kupní síla měnové jednotky se tak rozřeďuje, měna se znehodnocuje. De facto je však znehodnocená už zvýšením svého objemu (inflace=nafukování), nikoli teprve jeho odrazem ve zvýšených cenách. Paxt (diskuse) 25. 1. 2013, 11:20 (UTC)

Tohle je věc sporu mezi ekonomickými školami, viz třeba en:Inflation#Causes. Asi by to stálo za přeložení. --Jvs 28. 1. 2013, 09:03 (UTC)