Diskuse:Habřina (Úštěk)
Vzpomínka na sirotčinec editovat
Vzkaz od mé maminky:
„V roce 1946 ve druhé polovině školního roku jsme byli přestěhováni ze sirotčince v Mladé Boleslavi do právě otevřeného sirotčince ve statku v Habřině. Zanedlouho byl sirotčinec zrušen, děti rozvezeny po celé republice, i na Slovensko. Vždy v neděli se konalo shromáždění s kázáním a písněmi. Byly tam děti z různých důvodů. Váleční sirotci – i německé děti, nebo se rodiče nějakou dobu nemohli starat třeba z důvodu nemoci. Když jsem se před lety byla podívat na ona místa, viděla jsem zdevastovaný kostel, ve kterém byly zbytky hospodářských hnojiv, sena a opadaná omítka ze zdí. Nakonec zrušený statek, přes který vedla silnice, zcela zbytečná, asi 50 metrů dlouhá, která končila u lesa, a to byla asfaltovaná. To jsou mé vzpomínky na budovy mého mládí.“